pátek 24. března 2017

Záložka do knihy - návod




Slíbila jsem po Novém roce, že se budu snažit dávat sem více návodů. Chvíli mi to trvalo, protože najít čas krom šití ještě na nafocení postupu a sepsání je nějak čím dál těžší.

Dnes pro vás ale jeden mám. Superjednoduchý, možná mě obviníte, že vás podceňuji. Každopádně cílem je, aby ho mohl ušít i ten, kdo ještě nikdy nic neušil. Navíc - kdysi jsem tady psala návod na obal na knihu, který podle mě záložka krásně doplňuje.


Budete potřebovat kousek látky 23 x 10 cm a 20 x 8 cm  výztuhy (ideálně S320, k dostání zde, ale šel by podle mě i klasický vlizelín z galanterie - ne úplně tenký, nebo tenký, ale použít dvě vrstvy na sebe, záložka to podle mě snese). Pak buď etiketu nebo třeba kousek koženky s navlečeným korálkem.

Látku pořádně vyžehlete a doprostřed nažehlete výztuhu tak, aby to měla ke všem krajům stejně daleko.

Sežehlete látku s nažehlenou výztuhou podélně napůl a přesně kolem výztuhy zažehlete směrem ke středu (na rubovou stranu) všechny čtyři hrany.

Záložku po středové sežehlené hraně zavřete jako knihu a schovejte tak dovnitř všechny nezačištěné a dovnitř sežehlené hrany - na několika místech sešpendlete.
Nezapomeňte dovnitř horní kratší hrany vložit a přišpendlit etiketu nebo koženku s korálkem.

Sešijte při krajíčku všechny čtyři hrany kolem dokola. Šiju na šířku rysky na patce stroje - to znamená, že látka se ztrácí na okraji vnitřního okýnka patky. Nezapomeňte na začátku i konci zapošít (projet strojem tam, zpátky, tam), aby se vám dílo nevypáralo.


A záložka je hotova. Co třeba darovat někomu knihu a k tomu mu do ní vlastnoručně ušít záložku?


P.S. Pokud se ptáte, jak zvládám se dvěma dětmi a malou Sárou šít, tak přesně tak, jak to popisuje Aňa Geislerová ve své knize P.S. (viz P.S. na úvodním obrázku:))

středa 22. března 2017

Experiment



Nějak na mě přišlo experimentování. A asi poprvé v životě obliba hnědé barvy. Dokonce boty s hnědou špičkou jsem si koupila. Přijde mi najednou, že se dá skvěle kombinovat: s nenápadnou šedou, světle modrou nebo s mou oblíbenou mentolovou.

Napadlo mě ráno pár inovací a hned jsem měla chuť je vyzkoušet. V rekordním čase tak vznikla o kapku serióznější kabelka než na kterou jste u mě zvyklí.

Použila jsem potahovou látku, vynechala  obvyklé koženkové dno, dozadu střihla jen hnědou koženku. Uši i popruh o kapku užší, karabiny i kroužky menší. Krapet jsem upozornila na Lochtí etiketu (už mám od Maanny druhou várku - hrůza jak čas letí), zipový díl ušila z potahové látky namísto koženky. 

A mám opět neodolatelnou touhu si kabelku nechat -  k těm hnědým botám.

Ale nenechám, poputuje na Fler, je potřeba doplnit sklady.

Experimentální období mě ale neopouští - mám rozešitý ještě jeden uchopovací míček (s kapkou růžové) v limitované kolekci. Moc mě to šití baví, když jsem zvědavá na výsledek...

pondělí 20. března 2017

Radost až na kost



Mám obrovskou radost, že se kabelku pro malou Ellen podařilo vydražit a děkuji všem, kteří jakkoli pomohli. Nejvíce děkuji Janě, která si kabelku koupila a na Ellenčin účet tak díky ní putuje 1500 Kč! Takhle fajn pocit jsem už dlouho neměla - moje euforie byla v neděli večer snad větší než když jsem před dvěma lety prodala svou první peněženku na Fleru. Díky..

Fotka z dnešní procházky Poodřím - zakončili jsme týden jarních prázdnin  u našich a vrátili se do našeho každodenního životaběhu. 

Přeji všem krásný týden!

pondělí 13. března 2017

Tajemství facebooku

Nějak to celé špatně snáším. A už pár dnů bojuji sama se sebou, jestli o tom psát nebo ne.

Odezva na minulý článek (a kabelku) pro malou Ellen není úplně podle mých představ. Mám obrovskou radost, že se článek a celá dražba dostaly až k mamince Ellenky a že jsem ji tím potěšila. Taky vím o pár lidech, kteří peníze poslali. Z toho jsem nadšená a moc děkuji. 

Ani mi kupodivu moc nevadí, že zatím není žádný zájemce o kabelku a že to zatím vypadá, že se do neděle nevydraží. Kabelka se mi osobně moc líbí a pevně věřím, že se dříve nebo později na Fleru prodá. Takže peníze na účet poputují, jen to nejspíše bude chvíli trvat.

Co jsem ale trochu nečekala a co mě mrzí je to, že má odkaz na facebooku tak málo sdílení a lajků. Mám tudíž asi depresi moderní doby :) 

A protože nevěřím tomu, že byste nechtěli šířit dál dobrou věc, říkám si, že jsem něco udělala špatně já. Špatně jsem to načasovala, nemám dost FB fanoušků, vybrala jsem špatnou kabelku a tak dále a tak dále.

Beru si tedy ponaučení a zkusím postupně zlepšit svoje "pí ár" Začnu tím, že vám doporučím LOCHTU na facebooku sledovat. Budu tam nově dávat odkazy na všechny posty tady na blogu, čemuž jsem se zatím trochu bránila. A vy tak budete o každém novém článku vědět včas. Naučím se POŘÁDNĚ s facebookem zacházet a budu se snažit více využívat jeho potenciál.

Všechno zlé je pro něco dobré. Zboží se samo neprodá a moderní doba si žádá moderní technologie (že bych časem dospěla i k chytrému telefonu :))?

A taky je to možná všechno tím, že máme tento týden jarní prázdniny, lebedíme si v klidovém režimu u našich a je nějak moc času nad tím vším přemýšlet..


Na závěr ještě pár věcí ušitých v posledních týdnech, vyfocených a nahraných na Fler v posledních dnech.







středa 8. března 2017

Kabelka pro Ellen


Kamarádům kamarádky se letos v létě narodila dvojčata - holky. Život jedné z nich ale od samého začátku visel na vlásku. Malá Ellen se navzdory všemu rozhodla bojovat, je moc šikovná a statečná a mě se moc těžko popisuje jaké všechny emoce ve mě příběh její a jejich rodičů  vyvolává.

Neznám Ellen ani její rodiče osobně, mám všechno jen zprostředkovaně přes kamarádku. Hormony mám ale už od svého prvního porodu na pochodu, a tak mě každý takovýto příběh vždy hluboce zasáhne. Moc děkuji Bohu za tři zdravé děti a obdivně vzhlížím k rodičům, kteří i přes nepřízeň osudu dokáží být tak silní, optimističtí a odhodlaní.

Kdo si o Ellence chcete přečíst více, čtěte tady.

***************************

Nějak mi to všechno dost dlouho vrtalo v hlavě. Všichni ti lidé s pokladničkami, kteří občas stojí u nás před Albertem a mě se jim nikdy nechce nic dát, protože tomu prostě moc nevěřím. A vždycky si říkám, že určitě pomůžu, ale pomůžu někde konkrétně. 

Tak teď je ta příležitost, říkala jsem si a chtěla na jejich otevřený účet poslat pár stokorun. Rodiče Ellen se rozhodli takto poprosit veřejnost o peníze na nákladnou léčbu. 

Pak jsem se ale na jich FB stránkách přečetla o možnosti něco, cokoli, pro malou Ellen vydražit. Napadlo mě vydražit některou z ušitých kabelek. Hned potom mě ale napadlo, že to bude vypadat jako trapná reklama...

Tak to udělám na tajňačku. Peníze z první kabelky, kterou prodám, pošlu na Ellenčin účet. To ale zase ztrácí smysl dražby, totiž to, že se třeba podaří získat pro Ellen více peněz.

Takže jsem se nakonec rozhodla, že dražbu udělám, ale takzvaně mezi svými. Tady na blogu a na Lochtím facebooku. 

Moje první kabelka ušitá za 1300 Kč (říká se tomu vyvolávací cena, že jo?) bude pro Velkou bojovnici Ellen. Tak tady je:

Kabelka, která pojme všechny každodenní nezbytnosti (a menší nákup k tomu). Zapínání na zip, uvnitř dvě prostorné nabírané kapsy a jedna menší kapsa na průkazku nebo mobilní telefon.
Kombinace černé koženky a kvalitní svrchní bavlněné látky. Vnější látka je podžehlená zahraniční výztuhou, takže je dostatečně pevná. Podšívka je taktéž podžehlena pevnou a kvalitní  výztuhou, taška tak pěkně drží tvar a ani po vyprání nezhadrovatí.
Šířka 38 cm, výška 30 cm, dno široké 10 cm. Délka uší 61 cm.
Délkově nastavitelný popruh (asi 73 - 130 cm) - lze nosit přes rameno i křížem přes hlavu.
Svršek tašky je naimpregnován proti ušpinění.
Když se po čase přece jen ušpiní, dá se opatrně v ruce vyprat. Koženku lze otírat vlhkým haříkem, látkovou část očistit jemným kartáčkem a nechat na vzduchu oschnout. Látková část se dá na střední teplotu vyžehlit, jen dávejte velký pozor, abyste ani špičkou žehličky nezavadili o koženku. Pozor taky na zipy.

Více podrobností najdete tu: KLIK.

***************************

Konec dražby bude v neděli 19.3. v devět hodin večer. Pokud se kabelku vydražit nepodaří, šoupnu ji na Fler za počátečních 1300 Kč a až se prodá, pošlu Ellence na účet těchto 1300,-.

(A i kdyby se nevydražila a někdo z vás se rozhodl pár peněz Ellen jen tak poslat, budu šťastná jak blecha)


Tak co, najde se někdo, kdo chce taky pomoci? Pište prosím zde pod článek do komentářů. Předem moc a moc díky!

pondělí 6. března 2017

Kabelka za kabelku

Asi už je to tím, že uplynulo pár měsíců od toho, co jsem začala zkoušet šít batohy. A zapomněla jsem už asi na to, kolik nervů mě to stálo. Každopádně brousím si zuby na vyzkoušení pár obměn u mých kabelek. A jeden úplně nový střih. Chvilku, vlastně možná větší chvilku jak se tak znám, mi to ale bude trvat.

Zatím tedy jen jedna menší změna. Rozhodla jsem se vykašlat se na minimessengery. Když jej někdo bude vyloženě chtít, nebráním se, ale do zásoby je už šít nebudu. Tento je proto na mém skladu poslední:



Místo nich jsem si oblíbila tento střih-nestřih, který je úplně jednoduchý. Pokud tedy pominu to, že pořád dost bojuju s prošitím koženky z lícové strany. Někdy v létě si jej u mě jedna zákaznice objednala na míru a přijde mi o dost slušivější než minimessenger. Prostě: v jednoduchosti je krása.



Jinak co se týče mého předsevzetí ohledně lepší časové organizace svého podnikání, jsem stoprocentně spokojená. Mám přesně dané hodiny na šití (asi tři denně), pak chvilku na vyřizování (tu ještě musím v rámci dne více ukotvit) a zbytek vím, že mám volno. A volný víkend - labůžo v posledních měsících nevídané. Díky tomu mám i čas po kouscích dodělávat holkám pokoj - brzy sem určitě něco nafotím. 

Tento týden to vypadá, že strávím s nemocnými holkami doma. A příští týden nás čekají jarní prázdniny, takže vlastně dva týdny. V mnoha ohledech jsem ráda: nutí mě to se jim věnovat více než stihneme v běžném odpoledním provozu. Na druhou stranu ale neudělám lautr nic. Hned první den v tomto nemocném stavu se dostavil ten známý pocit ženy na mateřské. Že nedělám nic jiného než mažu svačinky, chystám sirupky, kojím a přebaluju. Nějak už jsem si na ten komfort spící Sáry a šicího dopoledne zvykla. No nevadí, vlastně se i těším kolik toho spolu přečteme a později snad i vyrobíme. Jen by to naše nejstarší dítě mohlo už konečně opustit své ukňourané období, které se bohužel nemocí ještě posiluje. A které mě během dne dokáže vytočit do pořádné vrtule.

pátek 3. března 2017

Polička

Tak moc jsem si ji přála, až jsem ji dostala od muže k Vánocům. Mám představu, že si na ní budu plnit své obměňovací obsese. Zatím ji zdobí Klárčin loňský obrázek, který se mi (po roce!) podařilo konečně vložit do rámečku.



Vypadá s poličkou obývák o dost lépe, zase o něco zabydleněji. Poslední dobou dost bojuji s rovnováhou mezi nepřeplnit a zabydlet. A nemůžu se momentálně rozhodnout, jestli Sářina postýlka, která tam teď přibyla, už není moc. Každopádně je tam potřeba, protože jinak by holky Sáru zašláply nebo zasedly, kolíbku už jsme poslali sloužit dál.

Celkově mám na naši obytnou místnost trochu pifku, vůbec mi tam nesedí náš oranžový potah gauče. A vlastně vůbec celý gauč, ale to už je hudba hódně vzdálené budoucnosti. Potřebovala bych tam koberec, dva krát dva metry nebo tak nějak. A pak taky novou garnýž, širší a o kousek výše než je ta současná. Nějak s ním prostě pořád nejsem spokojená...



Nadšená jsem ale dlouhodobě ze zábradlí. Méně už babičky, těm se sice líbí, ale přijde jim, že jsme s ním zbytečně šetřili:) Muž ho vyrobil z trámů z naší staré střechy, nějakých dalších zbytků dřeva a železa, které měli kamarádi nachystáno na odvoz do šroťáku.

P.S. Špinavého skla u kamen si, prosím, zkuste nevšímat :)