čtvrtek 23. února 2017

Devět plchů v pelechu




Kamarádka to nazvala vražednou kombinací. Myslela tím (v tom nejlepším slova smyslu) spojení básniček Radka Malého a ilustrací Andrey Tachezy. Tomu prostě nejde odolat!

Devět plchů v pelechu (nakladatelství Běžíliška) je poctivé, pevné leporelo s úžasnou látkovou červenou vazbou. Ta skvěle ladí s šedosvětlemodrou náladou obrázků a ta zase s hnědokaramelovými plchy. No prostě: oko dospělého (mě) a těch nejmenších (Sára) se pokochá, ti větší (Klárka s Terezkou) počítají plchy pomocí nápadité básničky. Verše jsou vážně skvělé, u mě vede ten s továrnou na pl(e)chy..

středa 22. února 2017

Pouzdro



Z dnešního šití mám hned několikanásobnou radost.

1. Díky kamarádce kamarádky, která si pouzdro na mobil u mě objednala, jsem (letos už podruhé) naplnila své předsevzetí prokládat rutinní šití šitím nových věcí. Nalistovala jsem stránku v mé oblíbené Marina Quilt a podle Bellet precizního návodu se do toho dala. Navíc jsem promyslela kapsičku na drobné, kterou tam Bellet nemá a byla v zadání, takže jsem i mozkové závity trochu provětrala..

2. Moc mě poslední dobou baví kombinovat jednoduché, možná někdy až nudné látky s něčím výrazným - barvou podšívky, výrazným zipem a podobně -  a dávat jim tak nový šmrnc.

3. Líbí se mi praktičnost tohoto telefónobalu, občas člověk potřebuje vzít s sebou jen mobil a pár peněz, strčit to do kapsy a netahat žádné jiné zavazadlo. Možná jich našiju i pár "na sklad". 

4. Už se větinou bráním zakázkám na ušití něčeho nestandartního, něčeho, co nemám ve svém repertoáru. Tohle mě ale zaujalo z důvodů popsaných v bodě 1 a 3. Pak mi občas trochu trvá se odhodlat a začít šít. Přece jen rutina je rutina a u té už se moc přemýšlet nemusí. Tentokrát jsem ale ušila do pár dnů od objednávky - možná přispěla i má včerejší nakrklost na všechny sedací vaky světa :)

Tak co, myslíte, že by o pouzdra byl zájem?

neděle 19. února 2017

Moodboard

Dvě ze tří holek se odjely rekreovat k babičce na Vysočinu (mamí, a nepojedeš tam s náma, že ne?) a já mám spoustu plánů, co jim kde vylepším v pokoji. Už tam půl roku bydlí, skoro tři měsíce spí, mně se ale zdá, že to tam ještě pořád není úplně to "ono". Muž vždycky říká, že to jsou už jen ženské záležitosti. Asi jo. Každopádně taky jsem mu pár úkolů na seznam připsala..


Na mém seznamu je hlavně velký válecí vak, sedáky, metr nakreslený na komín, jedna rámečková a jedna závěsná nástěnka na výkresy, magnetická tabule, Terezčino povlečení, stoleček na piškvorky a na dámu, koš na plyšáky a možná i nějaká ta girlanda. Za těch pár dnů to nejspíš nestihnu, ale "časem" bych chtěla ještě ušít římskou dvoudílnou roletu na jejich velké francouzské okno do zahrady. Muž má na starost hodiny a poličku s háčky.



A protože mají holky pokoj dvoupatrový (a taky proto, že mám tak trochu profesní deformaci), bude vršek pokoje lítat v oblacích.

Barvy pro holky: růžová, červená; pro mě: bílá, černá, béžová a šedá; pro holky i pro mě: mentol! Inspirace z mého lochtího pinterestu.

Těšíte se? Já jo! Teď jen abych to konečně dotáhla.


P.S. Moc vám všem děkuji za milé komentáře k předchozím dvěma postům - dodaly mi spoustu odvahy a chuti do práce..

pátek 17. února 2017

Co na fotkách neuvidíte..


.. aneb rozměry, detaily a vnitřek kabelek


Můj nejoblíbenější rozměr kabelky, do které se vejde všechno, co potřebuji, a zároveň nepůsobí moc obrovsky, je 40 x 30 cm, dno 10 cm. Délka uší je něco málo přes 60 cm, každopádně tak, aby kabelka nesená za ucha v ruce neblemcala po zemi. Popruh je délkově nastavitelný, od asi 78 cm po asi 132 cm. Je na karabinách, takže pokud se vám zrovna hodí kabelka bez popruhu, odepnete jej a necháte doma.



O kapku menší kousek je třeba tato kabelka s vlaštovkami: 35 x 25 cm, dno 9 cm.



A pro změnu o kapku větší kousek (42 x 33 cm, dno 10 cm) je  kabelka s kočkami. Tam už se vejde kde co, možná i menší nákup..


(Mimochodem, vlaštovky a kočky jsou poslední dvě kabelky za původní cenu 900,- a jsou stále bez majitele :))




Uvnitř kabelky jsou standartně dvě nabírané kapsy a jedna menší kapsička třeba na mobil. Vyzkoušela jsem různé druhy, velikosti a počty kapes a tahle kombinace se mi osvědčila nejvíc. Ani moc ani málo, do nabíraných kapes se vejde spousta věcí, ale když je náhodou máte prázdné (což se asi často nestane), nikde nepřekáží. Jinému počtu, rozměru, ani typu kapes se ale nebráním..







Zipový díl v mých kabelkách je na křidýlkách, pečlivě vyměřen tak, aby ani při nošení kabelky nezapnuté nezakrývaly křidýlka vstupy do kapes. Jezdce zipu se snažím vybírat dostatečně velké - pro pohodlné zapínání a rozepínání.





Uši jsou dohromady asi sedmkrát prošity, a tak se mi zatím nikdy nestalo, že by upadly nebo něco podobného. A to ve svých kabelkách často nosím slona.





Co u kabelek standartně není, ale (bez příplatku) může být, je všitá karabina na klíče. Další praktická věc, kterou můžu ke kabelce nabídnout, je kabelkový miniorganizér ze stejné látky jako je kabelka (viz první fotka od shora). To už ale za 200 Kč navrch.

Nedávno jsem šila kamarádce kabelku na kočár. Dlouho jsem promýšlela, jak to udělat, jak ji na kočárek přichytit. A nakonec jsme vymyslely to nejjednodušší, co šlo. Jen přehodit karabinu a půlkolečko na popruhu. Karabinu dát na část popruhu všitou do kabelky a půlkolečko na popruh. Dá se tak kabelka karabinou pověsit  na poutka na madle kočárku.


Co na fotkách už vůbec neuvidíte, je výztuha. Vyztužena je jak vnější část, tak podšívka. Dlouho jsem tuhle kombinaci výztuh ladila a jsem na ní hrdá. Taška je díky nim pevná a krásně drží tvar, vlastně vůbec nevypadá "hadrově", i když hadrová je:). Výztuhy jsou kvalitní (a drahé - že by zase ta sebeobhajoba?), a tak ani po pár týdnech nepovolí, nezvlní se ani nic podobného jako jsem zažila u výztuh typu ronopast.

Kabelka se dá vyprat, doporučuji v ruce. Koženku lze otírat vlhkým hadříkem, látkovou část očistit jemným kartáčkem a nechat na vzduchu oschnout. Látková část se dá na střední teplotu vyžehlit, jen dávejte velký pozor, abyste ani špičkou žehličky nezavadili o koženku. Taví se. Pozor taky na zipy.

Snad jsem na žádnou důležitost nezapomněla, v plánu mám řádku nových kousků, ať máte z čeho vybírat. 

A příště zase slibuju nějaký méně reklamní příspěvek. Třeba o tom, jak se chystám holkám zútulnit dětský pokoj..

středa 15. února 2017

Chce to odvahu (a sebevědomí)

A protože ani jednoho se mi moc nedostává, odkládám tenhle článek už pěknou dobu.. 

Sesumírovala jsem si loňské účty, zanadávala na daňový systém, posčítala hodiny práce, které mě to všechno stojí.  A zjistila jsem, že bych si takhle nevydělala ani na chleba. 




Vím, že:

- zpočátku je podnikání řehole s nulovým výdělkem
- šití je  můj koníček
- se díky všem činnostem spojeným s šitím jako živností  toho spoustu učím
- i přes běžící sedmý rok doma na rodičovské mě to nutí držet se ve střehu.


Na druhou stranu ale taky vím, že:

- potřebuji tvořit finanční rezervy (ani ne tak pro sebe, jako spíše pro další rozvoj svého podnikání - plánů mám v hlavě dost)
- potřebuji našetřit na dost věcí s šitím spojených (třeba výhledově na šicí stroj, můj hódně levný hobby stroj už toho se mnou našil nad plán a osm vrstev  koženky si fakt nezaslouží)
- potřebuji vědět, že to, že se denodenně za něčím ženu, má nějaký vývoj a nějaké finanční ohodnocení. Pokud bych měla dlouhodobě šít s nulovým ziskem, raději přejdu zpět do fáze hobby šití (a konečně našiju tunu věcí do našeho domu, pro mě a pro holky). Přece jen je  současný stav nutné brát jako práci, a tu zadarmo nikdo dělat nechce.


Nízké ceny se u šitých věcí dají držet různými způsoby.

Používat levné látky a levné výztuhy. Ani jedno nechci - levné látky se mi až na výjimky nelíbí a s levnou výztuhou vypadá kabelka opravdu pěkně jen několik málo týdnů.

"Osekat" střih až na kost - například kabelky bez kapes a bez zipového dílu. To nechcete vy ani já.

Nechat si zaplatit jen cenu materiálu a svoje šití, focení, úpravu fotek, nahrávání na Fler, stovky mailů se zákazníky, objednávky zboží, účetnictví, běhání na poštu a spoustu jiných neviditelných činností dělat zadarmo. Nechci já!! 

Jet ve velkém. Manufaktura, zaměstnanci. Já jen jako vyřizovač objednávek. Nechci ani za zlaté prase - moc mě baví celý proces, od návrhu, přes realizaci až po zákazníka. Handmade jak má být.

Šít více stejných kabelek/batohů/obalů,... Ušetřilo by mi to dost práce s focením. Ale nebavilo by mě to a vás asi taky ne. Handmade má být jeden a originální. (I když, přiznám se, párkrát jsem výjimku udělala).


Tak, a abych se konečně dostala do finále: zdražuji! 


Zatím vím jistě cenu velkých kabelek - 1300 Kč a cenu batohů 1700,- (Na Fleru musíte počítat ještě s přirážkou - Fler provizí). Ostatní zboží ještě musím promyslet, to budu na Fleru upravovat postupně, některé ceny zůstanou, některé se zvýší. 

Každopádně zboží, které už teď vystavené je, zdražovat zatím nebudu, začnu až s novými kousky..



Musím přiznat, že mám strach. Docela velký. 

Píše se to lehce. Že když to nevyjde, budu šít zase jako kdysi jen pro nás. Umím si to ale ještě vůbec představit?

Kdo má strach, nesmí do lesa. Takže hlavu vzhůru a hurá na kabelky ještě krásnější než krásné :)


P.S. V příštím postu jednu z krasavic podrobněji představím..
P.P.S. Cena materiálu na jednu kabelku je přes 400 Kč (proč mám pocit, že si svoje rozhodnutí musím pořád před někým obhajovat?)
P.P.P.S Přečtěte si knihu P.S. od Aňi Geislerové - je dobrá!

pátek 10. února 2017

Zákaznice Klárka



Na můj vkus začínáme chystat školní výbavu dost brzy, je ale úžasné pozorovat Klárčino vzrůstající nadšení. Ještě na podzim tvrdila, že rozhodně do žádné školy nepůjde, že bude už napořád ve školce. Moc nám v tomhle pomohly předškoličky přímo na základkách i edukativně-stimulační skupinky ve školce.

Pod stromečkem byla aktovka, s pouzdrem si Klárka s velkou chutí zahrála na mou zákaznici. Vybrala si látku, sama si k ní doladila barvu vnitřku a gumy. A olemovala bys to, mami, jakou barvou? Látky mi nadšeně přeskládává už dlouho, teď konečně po delší době měla možnost vybrat si nějakou pro sebe. A já zírám, že ani kousíček penálu není růžový.

Ušito podle nasyslených časopisů Marina Quilt.

----------
Spává teď s pouzdrem za polštářem, co víc může být pro mě za pochvalu..