pátek 15. listopadu 2019

Folklóreček






Jak už jste asi zjistili můj podzim jede na vlně kolekcí. Probíhá to asi tak, že se zamiluju do některé z látek a pak nutně potřebuji vědět, jak z ní bude vypadat toaletka, penál, etuje, ...

V rámci snížení hladiny stresu z toho všeho všednodenního pobíhání a zajíždění do nějakého režimu (bude někdy nějaký?) teď často šiju to, co se mi zrovna nejvíc chce. Takže kolekce.

Ale i na ty batohy, kterých vám už dlouho slibuju alespoň deset, dojde, určitě jo. (Potřebovala bych, aby mi někdo nastříhal podšívky, nažehlil výztuhy a našil kapsy, pak už mě to děsně baví :))







Moc se mi líbí modrobílé kombinace, navíc ten lidový motiv! Dlouho jsem koumala, co k němu za barvu koženky. Nakonec mi tmavě modrá přišla až moc tradiční, červená příliš ostrá a světlá? Světlá. Takže žlutá, která tradiční lidovou notu pěkně zasadí do moderní doby.

A protože jsem měla velkou chuť fotit, vynesla jsem si to všechno ven a poprvé fotila své ušité věci venku. Sama sobě slibuju, že mé velké předsevzetí je více zvládnout všechna zákoutí mého foťáku.

Sousedi se asi diví ještě teď..








P. S. Všechno najdete u mě na Fleru tady.


úterý 5. listopadu 2019

Prší krásně




Tak se to nějak sešlo, že v dnešním upršeném odpoledni nahazuji na Fler deštníkovou toaletku.

A mě vlastně vůbec nevadí, že je venku listopadově - mám aspoň důvod a čas naučit se po práci relaxovat. A naučit holky, že tu svou hodinku u čaje alespoň v relativním poklidu po celém dni opravdu potřebuji. Nemáte na to někdo nějaký fígl?

Protože pak nastane večerní kolotoč, který, jak jsem zjistila, je sice většinou vyčerpávající, ale je nutný ke zdárnému ránu. Nachystat večeři, svačinky (včetně té své), oblečení (svoje taky), správné sešity do aktovek, podpisy na správná místa, v rámci možností uklidit (hlavně kuchyň!!), všechny umýt a pak padnout.

Nevíte jak jsem kdy mohla večer ještě šít? :-)




čtvrtek 31. října 2019

Klimatoložka za šicím strojem






Tento rok je rokem změn a já se po devíti letech doma s dětmi vracím zpět na svou pracovní pozici meteorolog - klimatolog. 

Práci mám moc zajímavou, i když ze všech těch čísel jde někdy člověku hlava kolem. A kór teď mi - když jsem byla devět let mimo a všechno šlo mílovými kroky vpřed. 

Pracuji na Českém hydrometeorologickém ústavu v Brně.

Díky (nebo spíš žel) klimatické změně už dnes nemusím moc vysvětlovat, cože vlastně klimatolog dělá. Jen zrovna já pracuji spíše s daty z minulosti než s předpovědními modely. 

Pokud si někdo chce mou práci lépe představit, jde vlastně o neustálou práci s databází, kde jsou uložena měření všech různých meteorologických prvků (teplota, srážky, směr a rychlost větru, ...) ze všech stanic na území ČR desítky let zpátky. Je to obrovská hromada čísel, která se dá pro různé účely všemožně statisticky zpracovávat a pomocí geoinformačních technologií zobrazovat v mapě. Nová data (nebo i data archivní, klidně sto let stará) je potřeba do databáze nahrávat a kontrolovat. A manuální měření, kdy například teplotu vzduchu odečítá z teploměru pozorovatel, s měřením automatickým čidlem srovnávat.

...

Poslední asi půlrok žiji v mírné euforii z toho, že se mi plní sen a já můžu práci hlavou v oboru, který jsem vystudovala, zkombinovat s šitím. Přehrabovat se v datech budu tři dny v týdnu, dva dny budu mít na šití. Půl týdne práce hlavou, půl rukama. Nechtělo by se mi vzdát ani jednoho ani druhého, oboje mě baví .. 

...


A protože jsou místa, kde se šití s klimatem protíná, zahajuji svou novou etapu kapičkovou kolekcí z úžasné látky Šárky Honsové alias Wilburriny. A lepší název než je ten její - Svěží přeháňka - asi nevymyslím. 


...

Tak ať vás práce taky baví!






























pondělí 28. října 2019

Mint market Ostrava





Můj stres před trhem bývá skoro vždy velký. Mívám pocit, že musím během pár dnů došít vše, co jsem za poslední měsíc nestihla. K tomu rozměnit si peníze do kasičky, mít dost vizitek, papírových sáčků. Všechno zavčas sbalit, pozjišťovat trasu, parkování, telefon na pořadatele.

Většinou mám tendenci šít až do poslední chvíle a pak nestíhám.

Na trh chci vždy dojet s dostatečným předstihem, abych měla vše nachystáno ještě před příchodem prvních zákazníků - ti přicházejí velmi brzo, někdy i půl hodiny před oficiálním začátkem. Po hektickém ránu se ale většinou poklidný příjezd včas nezdaří.

Tentokrát to ale všechno tak nějak klaplo. Týden byl sice extra hektický a v pátek stres vrcholil. Ale v momentě, kdy jsme nasedli do auta a vyrazili směr Ostrava, všechen stres zůstal daleko za mnou. Spali jsme u mých rodičů, o holky bylo tudíž postaráno. Našité věci už byly v kufru auta, a tak jsem se snad poprvé před trhem stihla i parádně vyspat. Navíc po minulém nešťastném Mint marketu už jsem tak nějak neměla co ztratit, takže se ani obvyklá nervozita tentokrát nedostavila.

V Trojhalí Karolina jsem nikdy nebyla a nadchlo mě. Úžasný prostor. Jak mě na jaře trochu zklamala brněnská Mosilana, tady jsem zírala od rána do večera. Jen ty kovové zátarasy, které oddělovaly Extrem food festival trochu kazily dojem.

A celý trh mě bavil: užívám si vždy šmírování outfitů všech kolemjdoucích, žasnu nad vynalézavostí ostatních prodejců, kteří často dokáží z pár věcí (lehce složitelných do kufru auta) vytvořit tak nádherné a originální stánky až oči přecházejí. Baví mě vymýšlet jak rozložit své zboží, psát si poznámky, co ještě musím do příště vylepšit a sehnat, a taky zkoumat prodejní strategie. Kdy je lepší nic neříkat, ideálně i dělat si něco svého a nechat zákazníky v klidu si vybrat. A kdy je naopak lepší zavést hovor. Jak zboží nevnucovat, ale zároveň zaujmout. A kdy je lepší nebýt za stolem, ale před stolem.

Trhy baví i Klárku a zdá se mi, že se tam se mnou  mnohé naučí. Stihli jsem probrat cenotvorbu, aneb co všechno je započítáno v ceně jedné peněženky (která ji ráno přišla moc drahá, než zjistila, že nájem prodejního místa stojí čtyři peněženky), spojitost mezi krásně vyskládaným (nebo nafoceným) zbožím a množstvím prodaných kusů nebo i nutnost ovládat násobilku :) Realita života naživo.

Moc děkuji těm z vás, kteří za mnou došli - to mě asi nikdy nepřestane dojímat. Speciální dík patří Lence, od které jsem dostala nádherný květináček, juch.

Krásně tam v sobotu bylo ...







úterý 8. října 2019

Batohově ...




Přesně tak se teď mám.

Snažím se našít nějaké batohy do zásoby, na sklad. Ideálně jeden batoh denně a mít jich dohromady alespoň deset, lépe patnáct. Abyste měli z čeho vybírat. Protože od listopadu budu mít času o tři kapky méně.

Tahle batohová sada je z minulého týdne, tento týden šiju dva batohy na zakázku - pro dvě kamarádky. Pak taky chystám jednu tematickou kolekci, ale s tím vás budu ještě chvíli napínat.

A protože jak už jsem psala, od listopadu začínám být s časem trochu na štíru (ne, že bych teď nebyla), kdo ode mě budete chtít něco do Vánoc ušít, prosím, pište co nejdříve.

26. října mě najdete v Ostravě na Mint marketu v trojhalí Karolina. Vím, vím, minulý Mint market mě příliš nepovzbudil, ale v mém rodném kraji to prostě zkusit musím. Navíc ten prostor! Jsem zvědavá až za roh a navzdory všemu se těším.

Pak ještě budu 7. prosince na vánočních trzích v Náměšti nad Oslavou - do tohoto města se snad ani nejde netěšit, samé krásné zážitky odtud mám.

Těším se, že se třeba uvidíme..












P. S. Batohy už "visí" - na Fleru :)


neděle 6. října 2019

Proč šiju?





Protože miluju látky a dokážu strávit hodiny s jejich výběrem - v obchodě i po síti.

Protože mě někdy baví vymýšlet nové věci a někdy si zase nastřihnu deset obalů na knížky, poslouchám rádio a vypnu mozek.

Protože ten pocit, když otočíte kabelku - batoh - toaletku z rubu na líc ..

Protože si neustále rozšiřuji obzory - no dobře, někdy jsem líná a bolí to, ale musím. A nakonec všechno jde.

Protože chvíli šiju, chvíli fotím, chvíli píšu, chvíli počítám daně, chvíli se vzdělávám, chvíli šmíruji konkurenci.

Protože jsem se skrze šití dostala ke spoustě zajímavých lidí - jak v našem městě, tak virtuálně.

Protože vaše reakce, když se něco povede - nepopsatelný pocit. Děkuji.

...

Jsou i chvíle, a není jich málo, kdy bych s tím raději sekla. Žere to spoustu času, daleko víc, než je vidět, a někdy se prostě nedaří. Za nic bych ale neměnila.

Práce, která mě baví, byl vždycky jeden z mých velkých snů..










Na Fleru jsou od včera mé nové obaly na knihy. Radost až na kost od lovení látek, přes vybírání barvy záložky až po finální zažehlení, prošití a nafocení.