pátek 20. ledna 2017

2017

Holky dostaly od babičky péřové polštáře netypického rozměru. Půl roku mi trvalo než jsem na ně ušila povlaky. Aby ladily s dávno koupeným povlakem (v sekáči) na peřinu. Nakonec k velké radosti holek zvítězily srdce (látka Ann Kelle) a spodní část pro Klárku růžová, pro Terezku červená. Konečně nějaké kousky, které mi neodfrčí poštou za novým majitelem..


Když jsem tady psala, co se povedlo v roce 2016, slibovala jsem sem dát i plány na rok 2017. Jen jsem se pak trochu zadrhla na tom, že když už to tady budu mít sepsáno, bude mě stresovat, když se nebude dařit plnit. Na druhou stranu mám ale seznamy ráda, pomáhají mi utřídit si myšlenky a nápady, kterých mám poslední dobou nějak moc. Navíc co by to bylo za podnikání bez snů a plánů?

A tak jsem vymyslela, že mi bude stačit splnit polovinu. Uvidíme jak se to osvědčí..


Takže co bych v roce 2017 ráda dělala?

- vkládala více návodů (šicích a háčkovacích) sem na blog

- šila více z mých oblíbených Marina Quilt časopisů, kterých mám nasyslenou hromadu - naučím se tím zase nové fígle a mé šití se třeba o kousek posune

- šila více kabelek a batohů (kabelky mě hodně baví  a u batohů už jsem se přestala stresovat - ještě pár ušitých a už mě to snad začne taky bavit)

- vymyslela dárkovou poukázku - už ji mám více jak rok v hlavě, jen se do toho dát

- vyladila posílání kabelek poštou (pořád se nemůžu dokopat zadat někomu výrobu krabic taškám  na míru)

- udržela pořádek ve svém "účetnictví" (a netřídila účtenky několik měsíců pozpátku jako mě to čeká teď)

- dodržela systém v penězích (systém v čemkoli mám moc ráda a jsem bez něj nervózní, jen nějak nejsem schopná systémy dlouhodobě udržet). Každý měsíc chci utratit na výdajích jen stanovenou částku, další pevnou částku měsíčně přesunout do rezerv a teprve zbytek si poslat na účet (a to ještě nejraději ne na běžný, ale na spořící)

- velkým úkolem (ani ne tak pro mě jako spíše pro muže) je eshop

- zmákla práci v některém z grafických programů (to vidím dost černě, už to plánuju několikátý rok po sobě). Kdybyste měli tip v čem se učit pracovat a jak, budu móc ráda..

- naučila se využít naplno svůj nový foťák a ne to jen tak šolichat


Plánů je to víc než dost. Zároveň mě ale vyděsil příspěvek BagMe Zuzky o šití na volné noze. Má totiž holka ve všem pravdu.

Co bych proto každopádně chtěla splnit, je dodržovat nějaký časový plán šití. Stanovila jsem si přesně hodiny, kdy chci šít, fotit, psát na blog, vkládat na Fler, odepisovat zákaznicím. A chci je zkusit dodržovat. V této době neuklízet, neprat, neobíhat obchody a úřady. Občas to nepůjde, protože .. Sára nebude chtít spolupracovat (to bude asi čím dál častěji), přijde návštěva (a ty já nechci šidit) a tak dále a tak dále. S tím ale počítám a rozhodně tento čas nebudu nahrazovat v jiných časech. To potřebuju být s holkama, šít něco pro nás, zútulňovat dům.. Zakázala jsem si práci o víkendu a neděli si slíbila opravdu nedělní.

Tak, a jsem na sebe zvědavá za rok, kolik se toho podaří :)


pondělí 16. ledna 2017

Pro miminka

Co mě loni překvapilo a z čeho jsem měla velkou radost byl velký zájem o sadu mých černobílých hraček pro miminka. Vymyslela jsem je pro kamarádku, která mě o pár černobílých hraček pro své očekávané miminko  poprosila.

Je to ale vlastně skvělý nápad obdarovat miminko (nebo spíše jeho maminku, co si budeme nalhávat) něčím jiným než tuctovým chrastítkem z tuctového hračkářství. Často ale člověk nemá moc času pátrat, navíc podle sebe vím, že brzy zapomínám, co se vlastně může hodit. A hlavně: pokud chceme obdarovat už několikáté dítě v rodině, které už všechno má po svých starších sourozencích, je dost těžké něco kloudného vymyslet.

A tak jsem si/vám sestavila inspirační koláž..


Co se týká hraček, už u Terezky se mi moc osvědčil kroužek z dřevěných korálků. Pokud se nechcete pustit do vlastní výroby a dát tak dárku další rozměr, seženete je třeba u Lucky. Od kamarádky jsme dostali úžasné vyřezávané zvířecí kousátko - Vrajovi. Nebo skvělé háčkované multi hračky nabízí Little Man - můžete si vybrat barvy, tvary a kde co všechno přímo vám (a miminku samozřejmě) na míru. A Břichopasí ovečky, kočky a zajíci už jsou proslulí - a budou pokojíček zdobit dlouho..

Někdo rád kupuje oblečení. Možná hodnotím podle našich extra blinkacích dětí, ale myslímže slintáčky se musí hodit snad každému. A krásné rostoucí Ízypízy gaťata v klasickém obchodě opravdu neseženete. Nakonec moje úchylka na černošedobílo, maximálně ještě béžové, mimi oblečení: například merino bodýčko od Dupeto.

S knížkou To je moje je podle mě úspěch zaručen a o šitých knížkách od Zity ani nemluvím - ty bych nejradši nakoupila všechny. A krmila rybičku klidně i sama,..

Tak ať je radost několikanásobná!

P.S. Máte nějaký další tip?

sobota 14. ledna 2017

Středisko zimních sportů



Když u nás mrzne tak, že zamrzne Předklášterský rybník, a pak napadne i v naší nížině sněhu kolik tady nepamatujeme, jsme jako utržení ze řetězu. Já i muž (on ještě několikanásobně více než já) pohyb k životu potřebujeme, jsme na něj zvyklí a pomáhá nám překonávat všednodenní starosti a stresy. 

Organizačně to máme letos se Sárou a putující chřipkou krapet složitější. Ale kdo chce, hledá způsoby, a tak jsme letos stihli nespočet bruslení na rybníce, dvakrát večerní běžky na osvětleném závodním okruhu v Novém Městě na Moravě (děkujeme babičce za hlídání!), víkendové běžkařské Blatiny, večerní běžky kolem Tišnova a někteří i cestu do/z práce na běžkách po Brněnské přehradě. 

Klárka poprvé ušla na lyžích několik kilometrů a z bruslí jsme ji měli někdy problém vyzout. Nadšení je proto velké - Klárčino i naše..

Terezka se, chuděra, už od předvánoc kurýruje, v mezičasech ale nějaké to bruslení taky zmákla. Mají ti mladší ve starších sourozencích velké vzory, které je nutí rychle zapomínat na neúspěchy a vytrvale to zkoušet, dokud to nepůjde. 

Na závěr musím ale dodat, že jsme to všechno asi malinko přeorganizovali. Já koncem tohoto týdne krapet odpadla a na dlouho plánovanou návštěvu k našim jsme kvůli mému stresu skoro neodjeli.  A muž? Kdybyste náhodou ve vlaku na trati Břeclav - Tišnov našli běžky, dejte prosím vědět..




neděle 8. ledna 2017

Pro mě


Látka dlouho syslená, kabelka dlouho plánovaná. A konečně se zadařilo. V rámci novoročního, sebe více rozmazlovacího, předsevzetí. A další předsevzetí - nedělně nicnedělací - jdu naplnit teď :)

čtvrtek 5. ledna 2017

Sára (se zpožděním) dvouměsíční


Sára se naučila vykládat. Taky pást koně a narvat si celou pěst do pusy. 




Co už - občas - zvládáme je ranní chystání se do školky. Z téměř dvou hodin jsme to stáhli na hodinu a čtvrt. Lepší už asi nebudem. Co pořád nezvládáme je záklopka a stokrát za den zpětný chod jícnu. Permanentně všechno kolem mokré.



Pořád je to holka šikovná, hodná, vysmátá a jak se nedávno kdosi vyjádřil: bezúdržbová :) Kam ji položíme, tam leží, šlofíkuje zásadně v předsíni v kočáru a budí se zásadně když já si v klidu sedám k jídlu..


úterý 3. ledna 2017

Rekapitulace


Občas se někdo zeptá, kterou kabelku z těch, co jsem ušila, bych si nejradši nechala. 

Stylově na konci roku (a neplánovaně - to mě na tom bavilo nejvíc)  jsem si dělala pořádek ve fotkách, a tak jsem konečně vybrala tu svou favoritku. Deštníkovou. Z látky Šárky Honsové

A když už jsem byla u toho určování mých "nej", vyhlásila jsem si své vítěze i v kategoriích batoh, obal na knihu a toaletka.


A co mi z mé rekapitulace loňských výrobků vyšlo?

Že musím šít více barevně neutrálních věcí, maximálně je doplnit jednou výraznější barvou v uměřeně malém množství.

Že mám asi ráda šedou (a že jí to sluší v kombinaci s chladivým mentolem nebo  hřejivým karamelem).

Že mě pořád neopustila záliba v geometrii.


Když bych měla shrnout průzkum fotek všech, nejen těch vítězných, ušitých věcí, shrnula bych to takto:

Jsem moc ráda za velký pokrok ve vzhledu kabelek. V průběhu roku se mi podařilo vyladit výztuhy, koženkovou zipovou část i proporce. Jsem spokojená :)

Hrdá jsem na batohy. Byl to můj velký úkol na rok 2016 a mám splněno. Pořád je ještě mírně ladím, ale to k tomu patří.

Nesebekriticky musím přiznat, že se vždycky dost kochám lochtími etiketami. A vlastně ani nejde o sebechválu, logo mi vymyslela Šárka a etikety jsem si nechala vyrobit. Každopádně mám pocit, že s etiketami vypadají ušité věci o dost lépe než bez nich.

A teď trochu kritiky: dost špatná je kvalita fotek. Do teď jsem fotila deset let starým kompaktem z druhé ruky a prakticky všechny fotky musela upravovat. Po průzkumu v minulých dnech ale musím přiznat, že i po úpravě je jich většina špatných. Mám teď ale šanci to změnit - schrastili jsme starší zrcadlovku. Tak ještě naučit se s ní pořádně fotit. Už se nebudu mít na co se vymlouvat.

Celkově mě překvapilo jak moc jsem toho ušila. A kolik se toho prodalo - to mě nepřestane udivovat asi nikdy - fakt se moje věci líbí :)

Moc děkuju vám všem, kteří mě podporujete, objednáváte hotové věci, zadáváte zakázky, čtete moje blogovýplody a píšete komentáře. Hodně moc potřebné sebedůvěry mi dodáváte a já mám pak odvahu spřádat plány na další rok.

O plánech ale zase jindy..

Krásný nový rok vám všem!



čtvrtek 29. prosince 2016

Vánoční

První Vánoce v opraveném domě, po dvou letech zase zpátky "doma". První Vánoce, kdy necestujeme ani na Vysočinu k jedné babičce, ani na Ostravsko k druhé babičce. Obojí přijedou za námi.

Podařilo se nám všechno nachystat tak, že na Štědrý den byl už klid jen na čekání. Bobovali jsme, k obědu si dali cukroví a po cukroví Dvanáct měsíčků. K tomu za oknem obrovské vločky sněhu..

Terezka si loňské Vánoce ještě moc nepamatovala, když se jí Klárka zeptala, jestli se těší na večer, řekla, že jo, ale že se taky těší na ráno :)

Nadšení z dárků bylo (jako asi všude) velké. Spát se šlo pozdě (hodně pozdě) a dva dny jsme přeskakovali v obýváku vláčkodráhu. Když mašince na dálkové ovládání došel dech, začali jsme přeskakovat lego. Nemám to srdce nové hračky holkám lifrovat hned do pokoje - aspoň si tu radost takhle užijeme všichni. Sranda, že i přes tři holky mají u nás tyhle klučičí dárky takový ohlas.

Cukroví jsme snědli dříve než jsem si ho stihla (na nových talířcích od Soni Malinové - juchů) vyfotit. Jsme rádi, protože stejně už se pak jí jen proto, že je.

Mým velkým hudebním objevem letošních Vánoc jsou Hovada boží od Jablkoně. Jak to, že jsem na ně narazila až letos?

Začala jsem  (po skoro roční těhotenské pauze) znovu běhat..