neděle 25. září 2016

Jednou dole jednou nahoře




Ze sobotních trhů mám dost rozporuplné pocity. Spousta šití a příprav a stresu a pak celkem mizerný výdělek. Člověk se na jedněch trzích namlsá a před dalšími si naplánuje, kolik a jakých látek bude moct z výdělku pořídit. A ono nic.

Hned zkraje, ráno, mě můj soused vysloužilý kovboj označil za "tu z drahého kraje" - moje minimessangery za 550 Kč ho evidentně pohoršily. Jeho kabelky byly za 290,-. "Voněly" Čínou...

Na druhou stranu jsem si moc pěkně popovídala s paní, která se opatrně zeptala, kolikže stojí dětský batůžek. Za cenu mě moc pochválila a pak jsme si vzájemně postěžovali na lidi, kteří podceňují svou práci a kazí tím trh.

Každopádně kovboj podle počtu lidí obléhajících jeho stánek tržbu měl a já moc ne, takže kdo je vítěz? :(

Paní z druhé strany mého stánku, která prodávala všemožné věci z pedigu, byla zlatá - moc hezky nám spolu den utekl, vyměnily jsme si spoustu informací, zkušeností, probraly děti a tak. Zanedlouho bude otevírat zrekonstruovanou galanterii rozšířenou o tvořivý materiál ve Žďáru na pěší zóně. Nemít tam ji, tak už bych se asi psychicky hroutila kolem oběda. Moc díky!

Poradila mi přihlásit se na Fler trhy, které bývají v Novém městě na Moravě a ve Žďaru, jdou tam lidé, kteří si jdou pro rukodělné výrobky a žádné blbé řeči o ceně tam prý neuslyším.. Tak uvidíme..

Dobrý pocit mám i z uspořádání zboží - má ještě spoustu much a pro příště mám ještě dost tipů na vylepšení, ale poprvé jsem byla se vzhledem stánku docela spokojená.

A nechodili jen kritici, dost čtenářů blogu se zastavilo (omlouvám se, že jsem asi některé hned nepoznala, mám hódně špatnou paměť na obličeje a ve dvou případech mi až pár minut po jejich odchodu došlo, kdo to byl :(). Moc děkuji za všechny pochvaly známých i neznámých, hodně mě to těší.. 

Bylo to hektické, byly chvilky světlé i tmavší, každopádně každá zkušenost se počítá. Musím si trochu zocelit sebevědomí, dát si od trhů chvíli pauzu, vrhnout se na naslibované zakázky kvůli přípravě na trh odkládané. A konečně sbalit tašku do porodnice - že by podle Syroovčina skvělého návodu?

A mezitím vším už hodně odpočívat, těšit se a spát - utrpením začíná být už i cesta pro holky do školky a dneska při vaření večeře jsem musela sedět. Možná to všechno měl být impuls ke zklidnění a nabrání nové energie..

pátek 23. září 2016

Tišnovské Svatováclavské hody

Zítra mě čeká 10 hodin prodávání na našem náměstí. Břicho se mírně bouří už teď. A já stresuju už od včera. Pro příště jsem si slíbila trhy někde, kde mě nikdo nezná..  A po zítřku konečně předporodní odpočinek..


Čtyři nové kabelky ušité během tohoto týdne. A jeden messenger. 
Na více textu dneska asi nemám energii - že by konečně krátký příspěvek?



středa 21. září 2016

Dveře

I v chodbě (jak jinak než v dlouhé chodbě, když máme dlouhý celý dům) se poctivě držíme našich hesel: přiznej, zrecykluj a vyrob si sám všechno, co můžeš. 



Máme tam proto přiznanou hliněnou omítku a cihlovou zeď - pokračování z kuchyně, kterou pro většinu rodiny nepochopitelně nemáme oddělenou od chodby dveřmi. Přiznané stropní trámy a traverzu. 

Během léta přišel čas i na dveře  do předsíně, koupelny, na záchod a do dětského pokoje. Aby ale v dlouhé chodbě plné dveří nebyla nuda (a taky abychom ušetřili spoustu peněz:)), dveře do předsíně muž vybrousil a znovu bíle natřel. Původně to byly dveře mezi obývákem a kuchyní, takové ty staré, dřevěné, se čtyřmi okýnky. A protože v 90 cm široké chodbě není místa nazbyt, udělal je zasouvací do pouzdra. Nějak jsem je ale zapomněla vyfotit, časem dodám :) 

Posuvné jsou i dveře do koupelny, ty už ale jezdí v kolejničce po stěně. Jsou stlučené ze smrkových prken zbylých z podlahy a vyztužené opáleným starým dřevem, kterého máme ze zbouraných částí domu na zahradě tunu. A protože jsme mírně infantilní, vyřezal muž do dveří otvor ve tvaru kachny (časem dovnitř ještě přijde mléčné sklo). Ta naprosto nadchla naše holky a koneckonců i mě, protože při pojíždění dveřmi po zdi vrhá kachna hned tři pohybující se stíny na protější zeď. Za počet kachen jsou zodpovědné tři žárovky nad umyvadlem. Prostě krása kouzla nechtěného...

Dveře na WC a do dětského pokoje jsou také ze zbytků smrkové podlahy a starého opáleného dřeva, i futra jim muž dokázal vyrobit. 

Zatím mírně flekatá je tabulovou barvou natřená sádrokartonová zeď tvořící pouzdro pro dveře se čtyřmi okýnky (to jsou ty, co na fotkách výše nenajdete). Bude asi potřeba ještě jeden nátěr. Černá zeď v tmavé chodbě nebyla úplně v plánu, ale krásné staré dveře v trochu uměle vypadající bílé sádrokartonové příčce si o ní řekly. A vypadá to o dost lépe - kde už je beztak tma, tam asi černá zeď nemůže nic pokazit..

Jako v ostatních částech domu ale i v chodbě stále platí, že je pořád co dodělávat. Dřevěná futra chybí začistit lištami, dvě žárovky trčící ze zdi volají po okrášlení a v části chodby u předsíně bude na současný beton položena cementová dlažba z domu mé babičky. Ten se totiž začne příští rok rekonstruovat (jé, jak já jsem ráda, že už to máme za sebou) a dlažba by se jinak vyhodila. 

Takže zase recyklace a vzpomínky na babičku převezené přes půl republiky a tak pořád dokola...

úterý 20. září 2016

Lotta v ČR

O mé oblíbené Lottě Jansdotter jsem tady psala už několikrát. O tom, že se její látky u nás téměř nedají sehnat taky. Taky jsem se (myslím přibližně před rokem) zmiňovala o tom, jak jsem o této designérce básnila v mém oblíbeném brněnském obchodě s látkami Šití nití.


Minulý týden jsem zjistila, že Lottina nová kolekce se dá v Šití nití sehnat. Třikrát hurá! Nemají celou kolekci, jen asi pět látek, ale i tak se to počítá. Trochu mě mrzí, že nemají zrovna látku s kočkami, dala by se s těmi dostupnými krásně kombinovat.

Každopádně mají i Lottinu knihu. Asi si ji budu muset zajet do Brna prolistovat a případně přidat na wish list..

pondělí 19. září 2016

Kunštátský hrnčířský jarmark

Kdysi jsem někde četla, že zelený čaj by se měl pít z bílého hrníčku. Aby kromě jeho chuti vynikla i jeho zlatá barva. Dodržuji to a (vsugerovala jsem si, že) čaj mi opravdu chutná ještě víc. A od včerejška mám dokonce i ten svůj dlouho vysněný, krásný, bílý, ručně vytočený, s kytičkou a přece ne příliš přeslazený hrnek. A k němu ještě jeden menší a taky konvičku. Od Soni Malinové, juchů.

Jednu položku ze svého seznamu přání si tak můžu odškrtnout, i když vlastně ještě ne - do sady patří ještě cukřenka a talířky a další hrníčky..


I přes víkendový celkem náročný stěhovací program (ano, ano, mezi ještě nevybalené krabice jsme přidali další krabice dovezené z přechodného bydliště od našich) jsme totiž stihli nakouknout do Kunštátu na tradiční hrnčířský jarmark. Z koncertu kapely Zrní jsme sice stihli jen poslední dvě písničky a přídavek, ale trh jsem si stihla projít několikrát tam a zpátky. Krom levandulově voňavého stánku Soni jsem objevila ještě jeden stánek, kde mě oči přecházely. Dva sympatické pány van de mi s krásnými hrnky, miskami a hlavně keramickými náušnicemi. Neodolala jsem a už je mám doma. Ty náušnice. Plus ještě jednu vázu u paní, jejíž jméno jsem si bohužel nezapamatovala. K plánovaným mentolovým doplňkům do naší hliněno-cihlovo-bílé kuchyně bude pasovat..

čtvrtek 15. září 2016

Bavlněný satén od Wilburriny



Už dlouho trvá můj obdiv k látkám Šárky Honsové, alias Wilburriny. Už jsem o ní psala tady a pár látek už doma delší dobu mám (a možná až moc si je šetřím na nějaké "speciální" šití - nechce se mi s nimi vůbec loučit).

Někdy tuším na jaře Šárka představila novou kolekci s názvem "Svěží přeháňka" a já byla znovu chycena. Kvůli svému látkovému stop stavu jsem to docela dlouho vydržela, když se ale nějaké ty peníze po Vlasenickém trhu přikoulely, bylo rozhodnuto. 

Šest bavlněných saténů (tři z kolekce "Dobrodružství v oblacích" a tři ze "Svěží přeháňky") už mám doma. Z materiálu jsme nadšená. Bavlněný satén je prostě geniální. Lehoučký, mírně lesklý, s krásnými a jasnými barvami. To budou kabelky jedna báseň. O krásách vzorů snad ani psát nemusím - všechno spolu krásně ladí a pasuje a je tak akorát.. 



Když jsem si u Šárky (která po mě mimochodem už před rokem vytvořila logo a štítky a vizitky a banner a nevím co všechno ještě) látky objednala a nedočkavě čekala na pošťáka, střihla jsem do jedné z doma nasyslených Šárčiných látek a vznikla kabelka. Kabelka, kterou bych si nejradši taky nechala doma a pro sebe a tak. Ale nenechám, půjde holka do světa. 

Jednu meteorologickou, k mému cihlově červenému Tranquillo kabátu, mám pro sebe z Šárčiných látek ale už vymyšlenou, to se nebojte. Jen co zase budu moct tenhle kabát zapnout...


středa 14. září 2016

Rudické malé moře


Využili jsme ještě horko posledních dnů k asi poslední letošní koupačce. Kousek od Blanska, u Rudice (nebo u Rudic?), je snad nejhezčí lom, který jsem kdy viděla. Všude spousta jemného mnohobarevného písku, v jedné z částí mělká voda a hlinky, kterými z dětí během chvíle vytvoříte indiána. Nebo se v ně přetvoří sami. A pak to nechtějí za nic na světě smýt. Všude kolem hrady a zámky a přehrady, které tvoří možná více dospělí než děti, voda, pod kterou nejde vidět ani centimetr jak je jemným pískem zkalená. Jen by možná mohla být krapet teplejší. A díky písku různých odstínů žluté, oranžové a červené se můžete pokusit i o umělecká díla. Pro děti ráj klidně na celý den, možná i více.