Šít či nešít?

Včera celý vesmír volal, ať okamžitě zvednu své jedenáctikilové břicho od stroje a jdu dělat něco užitečnějšího. Asi nějaká krize po šicím maratonu minulého týdne, nebo nevím. 

Tolik švů kolik jsem včera vypárala...

Jezdce zipu si dovnitř kabelky zašila a pak s přebytkem zipu odstřihla... Šmik.

Etiketu vzhůru nohama a zároveň čelem k zadní straně kapsičky našila...

Koženku ustřihla o pět centimetrů kratší a když jsem nasupeně šla střihnout novou, zjistila, že už černé koženky potřebný kus nemám...

Předposlední jehlu na kůži jsem zlomila (možná mi přece jen kousek vesmíru fandil, jinak bych vzápětí zlomila i tu poslední - což se naštěstí nestalo)...

A na konci šití zjistila, že kabelka měla být podle zadání zákaznice s koženkovým krytím zipu na obou stranách. A nebyla...

U šití jsem se ale držela zuby nehty a vyvztekala se až do mrtě. Proč? Protože kabelku a k ní ladící kapsičku na drobné měla zákaznice slíbenou už čtrnáct dní. A to je moje dodací lhůta u věcí šitých na objednávku. Kvůli přípravě na trhy jsem objednávky chvíli odsouvala, a proto včera nebylo zbytí a kabelka se musela došít. 

Ale výsledek, myslím, stojí za to. Rozměry jsou tak akorát, kabelka pěkně sedí a na rozdíl od společensky nespolečenské (malé překlápěcí) nevypadá tak moc společensky a hodí se tak podle mě i třeba na vycházku se psem. Už jsem skoro přesvědčená, že jich stejného tvaru našiju víc.

Ze samé euforie, že to nakonec po velkém boji přece jen dobře dopadlo, jsem se ještě pustila do ušití penálku na pastelky pro kamarádčinu Peťulku do školky. Moc děkuju Dance za skvělý tip - vůbec by mě nenapadlo, že moje penály jsou na pastelky moc malé a toaletky zase moc velké. To je přesně to kouzlo šití na zakázku - člověka spousta věcí samotného nenapadne.  Trochu jsem si tím napravila reputaci a sebevědomí. Asi musím našim holkám taky podobný ušít, už jsou zase dlouho kovářovy kobyly.

Další velkou odměnou za provztekané dopoledne (a vlastně neplánovaně i kus odpoledne) byl balíček s látkami, které mi milá Iva z Brna přikoupila v Šití nití, když tam šla vybrat látku na svou tašku. Nějak už jsem se z podzimních tónů pomalu přeladila na zimní a moc se těším na kabelky, které z těchto nádher vzniknou. Máme s Ivou vypočtený stejný (plus mínus pár dnů)  termín porodu a vybranou stejnou porodnici, tak třeba co nevidět probereme látky s malými housenkami v náručí na nemocniční chodbě..