Pršíííí

Uznávám, že je na vajíčka ještě moc brzo. Jenže co doma s dvěma rampepurdama, když venku leje jak z konve? Navíc ukrást si trochu jarních barev do tohohle deštiva, to se vždycky hodí...

Takže pinterest tvoření s dětma a pinterest Velikonoce, vodové barvy a šlo se na to.

Nakreslit na čtvrtku vajíčko, (udržet dítě, aby ho nestihlo pomalovat), pomocí washi-pásky ho pomoct dítěti polepit. Klárce nešla páska trhat a v nůžkách se jí taky vždycky žvýkla, takže jsem asistovala. Ale třeba budete šikovnější. Pak geometrické tvary mezi páskami vymalovat. (Půl hodinka klidu a pohody - pokud ovšem nemáte jako já ještě jedno mladší dítě, které se vzteká, že mu to nejde). Nechat barvy zaschnout, sundat pásky, vystřihnout. Hotovo.

Klárku to docela chytlo, druhé vajíčko vymyslela s pravidelnou sítí a tváří se, že chce dělat další a další. Takže jestli nám celé jarní prázdniny proprší, třeba alespoň stihneme vyrobit velikonoční přání...

Jak bylo (a jak bude)

Bráním se dost tomu, dávat sem na blog příliš často fotky mnou ušitých věcí. Připadá mi, že s tím nemůžu pořád otravovat, že čtenáře přece zajímají i jiné věci a inspirace.

Tento týden byl ale ve znamení dodělávání restů (nebo spíše snahy o to) před jarními prázdninami. A na nic dalšího moc nebyl čas. Hodně jsem toho stihla a hodně taky ne. 

Ve čtvrtek ve mně zase po čase převládla netrpělivost nad trpělivostí (jak jinak než z rekonstrukce našeho domu), čímž jsem stihla úspěšně zdeptat sebe i svého muže. Zkusím se polepšit a naučit se čekat.

Na druhou stranu se mi ve čtvrtek taky podařilo domluvit výměnný obchod s Oringle - obrázek za tašku. Takže velké nadšení a těšení...

V pátek jsme sbalili pět švestek a na jarní prázdniny se přesunuli k našim na sever Moravy. Naordinovala jsem si klid. Ne na lůžku, ale bez šicího stroje. Jediným úkolem je alespoň pár dlouho (si) slibovaných háčkovacích návodů. Ale bez činnosti to určitě nevydržím, jen ji nechci mít naplánovanou a stresovat se s ní..

A protože jsem si řekla, že je dobré mít své šicí a jiné počiny zdokumentované, šup sem s tím, co jsem v posledních dnech ušila. Ale dalších pár příspěvků bude o něčem jiném, slibuju...

Dvě baletky, u kterých pořád přemýšlím, jestli se mi vlastně vyplatí je šít pro prodej. Na druhou stranu, radost těch, kteří si ji už koupili je tak velká, že i  kdyby jen pro tohle, vyplatí se to...

Taška na objednávku přes Fler. Dala jsem slečně (paní?) možnost  vybrat si jakoukoli látku z Domu látek. Nadšeně si vybrala, já s radostí ušila (ten červený zip, na ten jsem obzvlášť hrdá :)). Postup výběru látky podle svého gusta se osvědčil, jdu do toho... Kdo další si chce vybrat látku?:)

 A to je ta výměna. Taška (ta pro Péťu - Oringli - bude šedošedá) za obrázek (prosila jsem, jestli by pro nás namalovala něco jako mapu, tak uvidíme..). Těším se strašně moc!

Trochu jara do domu (návod na háčkované podkafíčko / dekoraci)

Venku jaro, uvnitř jaro. Venku asi ještě nevydrží. ale když si uháčkujete tento kvítek a najdete k němu na zahradě vhodnou lískovou větev.. Tak máte jaro doma už napořád!


Háčkovala jsem z turecké bavlněné příze YarnArt Begonia háčkem číslo 3.5.

ŘO - řetízkové oko (na obrázku kolečko)
PO - pevné oko (na obrázku PO zvýrazněno tyrkysově - zapomněla jsem ale zvýraznit PO ve čtvrté řadě mezi okvětními lístky)
DS - dlouhý sloupek (na obrázku čárka)
// - co je uvnitř nich opakuj až do konce řady

1. řada:  2ŘO, pak 14DS do počátečního oka (návod na tento začátek najdete tu - vůbec v postech označených štítkem "Návody" najdete pro tuto kytičku dost zajímavého: zapošívání a tak)

2. řada: 2ŘO, 1DS, 2ŘO, /2DS, 2ŘO/, PO (měli byste mít 7 okýnek po obvodu kruhu)

3. řada: 2ŘO, /2DS do okýnka, které vzniklo pod dvěma řetízkovými oky předchozí řady, 6 ŘO, 2 DS do stejného okýnka, DS mezi dva sousedící DS předchozí řady/, PO

4. řada: /14DS do okýnka pod 6ŘO předchozí řady (-> okvětmí lístek), PO doprostřed mezi 5 ok v předchozí řadě/, PO


Pokud  by vám pomohl můj náčrt (je trochu křivý, malý a nedokonalý, ale něco v něm snad vyčtete), je tady:

Při pátku

Po včerejším celovečerní debordelizaci svých účtů a faktur (a po třech propršených dnech) mám dneska trochu nenáladu. Ze svých dvou propracovaných excelovských tabulek mám radost, horší už to je s těmi sumami, které mi na konci každé z nich vyšly. Leden v mínusu, únor sice v mírném plusu, ale zato osobní účet (po návštěvě zubaře a nového šroubozubu v puse) v troskách. No nic, musím se asi více snažit. Více prodávat! (A méně kupovat!). A lépe si čistit zuby...

Hned zítra ale čekám veselejší a bojovnější náladu, která naštěstí po těchto horších dnech většinou přichází. Chci si udělat pořádek a přehled v ušitých taškách a kabelkách a minimálně tak pečlivě jako včera faktury je vystavit na jednom přehledném místě. Nebo vlastně dvou. Na Fleru (s cenami včetně Fler provize) a tady s cenami nižšími. Aby v tom byl pořádek a všichni hned věděli, na čem jsou. A mohli si podle své fantazie kombinovat osvědčené střihy s látkami jejich srdce.

Taky mám trochu v úmyslu, nechat zájemce o tašku vybrat z látek dostupných na českém trhu. A že se u Melluzínky, v Domě látek, v Peonygarden, u Kdotokdyslyšel, nebo v brněnském Šití nití dají sehnat nádhery nádherné. Nebo kdo hledá něco levnějšího, tak i v opavských Krásných látkách nebo u Miruš ledacos mají.

Ale mám dva strachy. Jednak, že se zamotám do nekonečného kolotoče objednávek látek a budu mít tím méně času na šití (vyřešilo by to třeba to, že si každý látku objedná sám a doručí mi ji?) Druhak, že přestanu mít vládu nad vzhledem kabelek ve svých rukou... A já mám trochu úchylku na to, mít tyhle věci ve svých rukou (můj muž vám to rád potvrdí). 

Co myslíte? Šli byste do toho? Nemám teď na mysli objednávku tašky (i když... co?), ale nabídku výběru látky ze všech, co se kde dají sehnat...

P.S. Na fotkách francouzská peněženka pro mou milou tetu-bětu, do sady k tašce a obalu na knihu. A taky nové úchytky z výprodeje na náš kredenc po prababičce.

Indigové pohádky

Objevila jsem je díky Helči. Ještě je nemám, ale už si na ně brousím zuby.

Devět pohádek, devět ilustrátorů, devět výtvarných technik (teda alespoň doufám). Jsou ilustrovány hodně bohatě, takže možná udrží pozornost i malá Terezka. Prolistovat a počíst si o jejich vzniku a autorech - a pak neodolat a objednat - je možné tady.

Tváří se moderně, originálně a taky dost tajemně. A určitě mi nebude vadit, když Klárka bude chtít "ještě jednuuu, mamíííí..."

Jednobarevná bavlna

 Mám poslední dobou více nápadů než času. Takže to dneska bude trochu tři v jednom. 

Už dlouho tady chci napsat (a podtrhnout), že se mi konečně po mnoha šlápnutích vedle podařilo objevit skvělý zdroj jednobarevných látek. Ty, na které jsem zatím měla štěstí, byly vždycky nějak moc pevné, neohebné, neforemné. A Klárka, když jsem jí z jednoho kousku ušila šaty, si je odmítla znovu oblíct. Svěrací kazajka hadr.

Asi to byla z velké části moje chyba a nezkušenost, protože mi asi tak nějak nedošlo, že musím hledat nižší gramáž. Nebo ještě lépe popelín. Našla jsem teď obojí na stránkách Domu látek. Krásné barvy, příjemné ceny. 140g / m2 firmy Öko-Tex, lepší asi na neoděvní šití, nebo superjemný 105 g/ m2 popelín. Obojí vyzkoušeno, zaručeno...

A díky jedné moc milé zákaznici, která si v Domě látek vybrala látku na kabelku, jsem měla o důvod navíc si spolu s vybranou látkou objednat několik látek ze zimního výprodeje. Kolekce Minimalista a Utopia (psala jsem o této kolekci v posledním látkovém příspěvku) tam byla za neuvěřitelných padesát procent původní ceny! No nekupte to. To říkám pořád, že jsem ideální člověk na výprodeje všeho druhu. Líbí se mi totiž asi jiné věci než většině obyvatelstva, takže na mě alespoň vždycky zbydou...

No a taška... Tak to je novinka, která včera vznikla trochu z nouze. Nastříhala jsem si látku na dvě panenky, ale pak jsem zjistila, že nemám ani kousek dutého vlákna na vyplnění. Ale myslím, že je to celkem dobrá znouzectnost, takže jich asi ještě pár ušiju. Podrobnější info na Fleru, ale kdyby vám náhodou padla do oka, pište sem nebo na mail - ušetříte vy i já...

Ségry (aneb jak ušít koženkový popruh)

Holky byly čtyři dny na prázdninách u babičky. Seznam úkolů byl dlouhý, vlastně byly seznamy dva. Jeden šicí - ten jsem celkem plnila. A ten druhý - ohledně bílení, natírání, vyklízení a vymývání už méně. Vlastně skoro vůbec. Protože: řekla jsem si, že do oběda budu šít a po obědě ten zbytek. To byl ale špatný plán - jak já jednou sednu ke stroji, heverem aby mě od něj tahali...

V rámci šití jsem ale stihla i dlouho odkládaný slib - ušít tašky těm našim dvěma rampepurdám. Jedna o kousek menší než druhá, stejné koženky, zipy a pastelově žluté proužky. Jiná látka. To aby zase nebyly úplně stejné.

A radost byla veliká. (A bitka skoro taky, protože ta barevná je asi nějak lepší nebo co).

Díky tomuto čtyřdennímu šicímu maratonu jsem přišla i na jeden šicí poznatek. A sice, že nezačištěné koženky se není třeba bát. Už jsem na to přišla vlastně dřív, ale pořád byl výsledek takový nějaký nedokonalý. Šila jsem tak popruh k mé nespolečensky společenské překlápěcí tašce. Ale jak řekl můj (někdy trochu hnidopišský) muž: "Tady to máš nějaké křivé..." A protože kritika je pohon pokroku, koumala jsem koumala, až jsem vymyslela následující.

Pruh koženky ustřihnu o trochu (o 1 cm?) širší než potřebuji, přeložím ho po celé délce napůl (rubem dovnitř) a kolem dokola prošiji. Z nezačištěné strany a ze dvou kraťoučkých stran šiju těsně u kraje (většinou takhle), z nezačištěné dlouhé strany šiju na šířku celé patky. A pak... Nezačištěný okraj zastřihnu těsně za švem (ve stejné vzdálenosti jako mám sešitý okraj druhý). To je celé. Popruh si tak pěkně sedne, všechno je rovné, nikde nevylízá textilní podklad koženky. Konec přednášky :)