Radosti a splíny

Přepadl mě v posledních dnech můj klasický splín konce měsíce. Při pohledu na stav mého účtu by totiž jeden zaplakal. Záporná čísla, která jsem si na něm "vyrobila" únorovou investicí do pekelně drahého zubního implantátu (můj zubař tvrdí, že bez něj nemůžu žít, že by se mi s chybějící šestkou za pár let rozjel celý ostatní chrup) ne a ne dostat zpátky nad nulu. Celý měsíc to vypadá nadějně, až na konci se to vždycky nějak zvrtne. A to se musím pochválit, že šetřím jak se dá. A stejně nic. Taky to tak máte?

Snažím se úporně myslet na ty malinkaté místnosti v domečcích ve skanzenu, ale nějak to přestává pomáhat. Už jsem asi civilizací a pohodlím zkažená a zmlsaná, co se dá dělat..

A tak se snažím vymýšlet x věcí, kterými si dělat radost i bez peněz a nemyslet na seznam věcí, které bych si chtěla koupit. A taky se snažím dělat radost jiným, protože to je stará známá pravda, že..

Jednu takovou radost mám nachystanou pro svou tetu, nadšenou odběratelku mých šitých kabelek, peněženek a obalů na knihy. Měla včera narozeniny a nějakou radost si teď zaslouží, takže až se nám konečně podaří se sejít, mám pro ni nachystanou výletní tašku pro procházky s malou Charlottkou, její vnučkou. Nemohla se rozhodnout mezi dvěma látkami, takže nastala varianta "ušít obě, vybrat potom". Tak snad se jí bude jedna líbit a druhá pak pomašíruje na Fler...