Bleskový výprodej

U nás doma se stěhuje. Klárka do naší ložnice, ložnice do mé pracovny a pracovna? Do asi pěti metrů čtverečních nad schodištěm. Zatím je všechno všude, nic nemůžu najít a ještě asi bude chvíli trvat, než se vše (s holkama za krkem) dokončí a věci usadí na svých konečných místech.

Dost úložných prostorů přibylo, ty mé šicí, se ale radikálně zmenší. Pokud nebudu chtít pro každou nit běhat do ložnice.

Navíc mám v hlavě (no jo, už dlouho) pár nových nápadů. No prostě, potřebuji trochu protřídit kabelky. Už teď vím, že se budu chytat za hlavu, až budu mít před nějakým potenciálním trhem pocit, že na štendr nemám co pověsit. Ale co, aspoň budu muset ušít nové.

Takže: od teď až do neděle 16. srpna si u mě můžete koupit všechny velké tašky a kabelky za 1000 Kč. Prohlížejte u mě na Fleru, tam se ale platí navíc provize, takže pokud chcete platit opravdu jen 1000 Kč, pište přímo mi (knezinkova.barbora@gmail.com).

 

Batoh aneb geografie jako diagnóza

Naskladnila jsem nové batohy. A protože (jako poslední dobou trochu všechno) šidím i sociální sítě, šup s ním na instagram a facebook. Mimochodem, instagram mě "nesíťovou" docela baví, takže pokud chcete vědět o novinkách na skladě průběžněji, než to stíhám tady, sledujte mě tam.

Vymyslet text pod fotku je někdy docela věda, někdy ho mám během chvilky. Z téhle látky byl - během chvilky.

"Letos pro většinu z nás jen prstem po mapě. Nebo s mapou na zádech 🌍🌎

Přiznávám, že tahle látka mě dostala - vystudovanou geografii prostě nezapřu.

Batoh je k mání, je dostupný u mě na Fleru nebo o Fler provizi levněji přímo u mě.

Konec hlášení 🌏"

Muž se rozčiluje, že kvůli vkládání příspěvku brzdím začátek filmu Poslední Aristokratka. Využít každou volnou chvilku. Dopisuji text a pouštím film. Během úvodní scény sms - batoh prodán. 



Aby toho nebylo málo, batoh s mapou světa si objednala spolužačka z Geografie. 

A když je s mapou světa, tak s ní poletí do Anglie, kde Monča už dlouho žije.

Prostě geografie jako diagnóza... 



P.S. Co se týká batohů, pár jsem jich na Fler nedávno naskladnila -  dva rozkvetlé a jeden mořsky pastelový.

V (ne)rovnováze

... když stíhám plnit blog a sociální sítě, nestíhám šít.

... když šiju, pohltí mě to a ve všech volných chvílích nedělám nic jiného.

... když fotím a upravuji fotky, nemám za chvíli nic našito.

... když se snažím průběžně likvidovat binec u nás doma, mám pocit, že nedělám nic jiného než uklízím (a to mě teda pěkně štve, protože trvalá hodnota je nula)

... a když si řeknu, že budu denně běhat/cvičit/jezdit na kole, vydrží mi to pár dnů, protože všechno ostatní stojí.


Chtělo by to umět to všechno nějak vyvážit - asi celoživotní úkol.

A naučit se trpělivosti.

Momentálně jsem ráda, když denně stihnu něco kousek nad běžný denní kolotoč. Vlastně to asi není málo, jen na sebe člověk nesmí mít velké nároky.



---

Kabelka a batoh ušitý a vyfocený skoro před měsícem. Na Fler pšistály (až) dnes.
No, co už se mnou ...

Putování za břidlicí

Bývalý, sto let opuštěný břidlicový lom u obce Jakartovice nedaleko Opavy. Žádná turistická značená trasa, rozloha asi tak dva krát dva kilometry. Vlastně vůbec netuším, kde na tohle místo muž přišel, ale prý je známé. Pár lidí jsme potkali, ale jinak jsme si celý den užívali naši rodinnou samotu.


Hromady břidlice, nejspíše hlušiny ze starých lomů, porostlé mechem, břízami a borovicemi. Světlé řídké lesy vonící borovým jehličím. Zatopené lomy a břidlicové základy starých dělnických domků.


Krátká nenáročná trasa prokládaná dlouhými válecími pauzami. S Hamakou zavěšenou mezi stromy, lezením holek po starých borovicích, mácháním se v potoce, házením žabek a hledáním multikešky. Díky multikešce jsme prošli nejzajímavějšími místy, kam bychom se po obyčejné lesní cestě nikdy nepodívali.


Holky byly nadšené. Prý sem musíme jezdit častěji. Přemýšlím, jestli se už někdy o některém místě takhle vyjádřily. Tak to asi musíme...

Urban jungle

Poslední dobou trochu propadám pokojovkám. Mám dny, kdy bych na každou polici, každý parapet a každé volné místo na zemi potřebovala umístit trochu zeleně. Nepouštím se do žádných náročných akcí, jdu po květinách, které jsou blbuvzdorné, které nepotřebují žádnou zvláštní péči a hlavně: které přežijí, když jsme týden pryč a nikdo je nezaleje.

A ony rostou. Kupodivu. Nikdy jsem nebyla žádný úspěšný pěstitel...

A čím víc rostou, tím víc jsem z nich nadšená. Začínám si je ve skleničkách množit, sleduji každý den kolik kořínků do vody pustily a plánuji, kam všude je dám.

Zahubit (zatím ne úplně, ale skoro) se mi zatím podařilo jen zelenec. Přelitím. Ale třeba to ještě dá, snažíme se oba.

K srdci mi přirostly kapradiny. Kuchyň je u nás v domě docela tmavá a kapradině to vyloženě svědčí. Dokonce jich pár máme i ve stinných koutech zahrady. Tam je děsně napínavé sledovat, jak postupně rozbalují nový stočený list.


...


A to by nebylo, abych nespojila dvě vášně v jednu a nešila teď o sto šest z této kapradinové látky..

Podpoř svého živnostníka

Byla jsem dnes podpořit kamarádku vlastnící malý butik v našem malém městečku. Objevila jsem (krom jiného) tohle úžasné triko a zjistila neveselý stav drobného podnikání. 


Kamarádka je ve vlastním, tudíž nemusí platit nájem, ale celá její investice do jarní kolekce ji z důvodu koronaopatření zůstává viset na štendrech, namísto aby už byla dávno prodaná a ona mohla utržené peníze dál investovat do letních věcí. Ještě hůře jsou na tom prý například majitelé obuví - těm budou celé léto ležet na skladě desítky tisíc korun. (Každý pár jarních/podzimních bot mají v x velikostech, protože tak je velkoobchody dodávají). A spousta dalších.


 Ne, že bych tomu celému nějak echt rozuměla, ale mám z koupeného trika dvojitou radost... 

 Až si budete pořizovat něco na sebe (nebo vlastně cokoli jiného), zajděte si pro to namísto do řetězce nebo eshopu do nějakého malého krámku poblíž a podpořte tak "svého" podnikatele. Pomůžete mu. A budete mít taky dvojitou radost, fakt.

Workshop s Czechitas

Nejen děti, i sebe je třeba vzdělávat. A já mám teď překvapivě hlavu docela otevřenou. Před deseti, patnácti lety by mě nikdy nenapadlo s jakou radostí se budu něco nového učit.

O víkendu jsem absolvovala online kurz s Czechitas. Je to skupina šikovných holek, které pořádají IT kurzy pro další holky. Já absolvovala workshop pro práci s grafickým programem Canva.

V Canvě si můžete vytvořit na co si vzpomenete. Od příspěvku na instagram, přes pozvánku na narozeniny, po plakáty a profi vizitky.

Workshop měl být původně v Olomouci, kvůli karanténě proběhl nakonec online. Měla jsem strach, jak to všechno online půjde, jak bude fakčit počítač a jestli já si nebudu připadat jako totální IT trubka. Všechno ale proběhlo bezproblémově a já jsem nadšená a unešená. Z Canvy i z Czechitas.

Lektorka Lenka Svobodová byla velká sympaťačka, teorii (barev, typografie, designu) prokládala prací s Canvou a my si hned všechno procvičovali na zadaných miniprojektech. Vždy, když už se mi začal pomalu zavařovat mozek, vyhlásila Lenka přestávku.

Moc povedené to bylo a motivovalo mě to k dalším podobným akcím.

A jak řekla Klárka (která mi celý den koukala přes rameno a už si i včera vytvořila plakát do svého zahradního obchodu a průkazku do knihovny): kdyby nás toto učili ve škole, tak by mě to tam strašně bavilo..

P.S. Kolekce Slunečná louka opravdu existuje, právě jsem ji nahrála na Fler - nakoukněte..