Tišnovské adventní trhy

Bylo mi tam dobře. Ne, že by tržba byla nějak závratná, ale lidi, kteří se zastavili, byli hrozně milí. Že bylo i hodně těch, kteří jen v uctivé vzdálenosti prošli kolem, to je jasné. Ale počítala jsem s tím, takže mě to nijak nevyvedlo z míry. Ale jedna starší paní, ta tomu nasadila korunu. Koukla na ceny háčkovaných hraček a zvolala: Vy jste se zbláznila, to koupím v bazaru za pět Korun :) :) 

S některými jsem si jen tak chvíli povykládala o českých (a zatím většinou o dost hezčích zahraničních) látkách, někteří po mém pobízení do všeho nakoukli a ošahali. Buď něco koupili, nebo si vzali vizitku. A dokonce už i někteří mailem objednali - díky. S jednou paní jsem jen probrala dopodrobna háčkování a navzájem jsme si lecos poradily. Přišlo mě podpořit i pár známých, ségra, kterou jsem v čepici ze samé nervozity skoro nepoznala a celkově to všechno hrozně rychle uteklo.. Moc díky všem, kteří mě podporovali psychicky, materiálně (bez vizitek, visaček a bez krásného hand made stolu od mého muže by můj pocit určitě nebyl tak dobrý) nebo hlídáním holek, abych mohla šít nebo jít prodávat. Bez toho všeho bych to nezvládla... 

Takže pocit mám dobrý a příště zas :) 

P.S. Kamarádka Jitka mě pozvala na jí pořádaný rukodělný trh ve Vlásenici u Kamenice nad Lipou v sobotu 12.12., kde bude mít každý prodávající zároveň i dílničku pro děti, takže se těším na další nové zkušenosti. Teď už jen vymyslet to dětské tvoření a jedem ...

Jdu na to

Mám krásnou krabici z opáleného dřeva, kterou mi vyrobil muž k narozeninám, slušivé visačky a vizitky od Šárky a zboží za necelých třicet tisíc. Zítra (teda vlastně už dneska) jdu na to.

Výztuhy

Během současné předvánoční šicí horečky jsem přišla trochu více na kloub výztuhám. Lépe řečeno: odhalila jsem, že pro nádherné zahraniční látky je na kabelky, taštičky a jiné serepetičky jejich použití nezbytné. Látky jsou jemné, nízkogramážové a pokud se výztuhou nepodžehlí, je výsledek takový nějaký plandavý a neprofesionální. Takže toaletky, pouzdra, psaníčka, kabelky ... všechno podžehlit. 

Pro tyto účely (podžehlení vnější designové látky) jsem navždy odsoudila klasický nažehlovací vlizelín 120 g. Svou silou (nebo spíše tenkostí) si o použití skoro říká, i cena je příznivá, ale není dobré se nechat zmást. Vždycky, když jsem skoro dokončené dílo převrátila z rubu na líc, při protáčení a nutném zmuchlání látky se na látce vytvořily nevzhledné vlnky. Lepidlo se asi v místech přehnutí látky odlepilo a bylo to. Proto teď tenhle levný vlizelín používám jen na podšívky, a to ještě jen na ty, které nejdou příliš vidět (vnitřky kapes a podobně).

Vnější designovou látku jsem si zvykla podžehlovat více než dvakrát dražší výztuhou s názvem S 320 (cena okolo 180 Kč za metr čtvereční). Ta se tváří, že vydrží bez vlnek navždy, látku pěkně vypne a zpevní, výsledek je o sto procent lepší než bez výztuhy nebo s levnou výztuhou.

Na podšívky mi připadá dobrá výztuha s názvem Vefix ( kolem 120 Kč za metr čtvereční). Nezpevní látku tak, jako S320, spíše jakoby podšívkové látce zvýší gramáž. Ale taky vypadá, že se ani po čase nebude vlnit.

Na výztuhu podšívky kabelek zatím používám pevný Ronar nebo ronopast (160 + 20g). Po čase ale udělá s látkou to, co jsem výše psala o vlizelínu. Mám proto zálusk na Vefix 300 + 20g. Cena vychází přibližně stejně jako u Ronaru (asi 150 Kč za metr čtvereční). V popisu se píše, že je pružný a přitom pevný, tak vyzkouším, třeba bude fungovat lépe a "vlnit" méně.

Můj oblíbený obchod na výztuhy a celkově na šicí pomůcky všeho druhu je Ragos v brněnském Králově Poli, kde se dá všechno v eshopu zakoupené osobně vyzvednout.

Včera domek dneska dům

Začali jsme před rokem a půl. Původní odhad rekonstrukce byl půl roku, přesto ještě pořád nebydlíme. Dolů šly nakonec proti původním předpokladům i stropy a některé stěny, podřezávaly se vlhké zdi. Z pidi domečku se stal dům, prvenství v soutěži o nejmenší dům ulice jsme přenechali sousedům. A i když se to zvenku zatím moc nezdá, uvnitř už začíná být "obytno". Spousta práce, kterou tady můj muž s pomocí tchána a mého taťky za tu dobu udělali je už po velkém úklidu i vidět. Dlouho se totiž všechno pod nánosem prachu a pracovního nepořádku tvářilo  pořád stejně nedodělaně. A vypadá to  mooooc hezky. Kromě střechy a plynu to dělali ti tři za nárazového přispění ostatních brigádníků úplně sami - klobouk dolů...

Příští týden proto balíme svých pět švestek (zatím opravdu jen těch pět) a po osmnácti měsících jedeme (zatím přechodně) obývat náš nový obývakokuchyň. Protože zbytek domu zatím ještě úplně obytný není. A my prostě nemůžeme mít nic normálně, jako třeba den stěhování, kdy převezeme všechny věci, my se budeme zabydlovat postupně a zlehka. 

To všechno znamená, že během tohoto víkendu nejenže proběhne v Tišnově trh, na který se zároveň hrozně třesu i z něj se třesu, ale ještě musí proběhnout poslední úpravy, abychom se mohli polonastěhovat. (Třeba dodělat kuchyň - taková (ne)zanedbatelná věc, která nám ještě chybí). Takže nejenže šiju a šiju a šiju a nespím a šiju, ale ještě mezitím vybírám varnou desku, organizuju převoz matrací a další vypečenosti. Ale když jde o šití (kvůli kterému mi jak jsem zjistila vůbec nevadí pár dní skoro nespat) a o rok odkládané a toužebně očekávané stěhování - není co řešit. Takže všechno sice trochu unaveně, ale o to víc nadšeně...

Ušito

V pátek mi dorazily Šárčiny látky. Krásné i tak, ale v krásném balíčku ještě hezčí. Látková visačka, režný provázek, ke každé látce cedulka s názvem a návodem k použití. K tomu jako dárek super praktické kapesníčky, které umí v pračce pochytat zbytkovou barvu. Já na tyhle serepetičky a vychytávky a krásná balení jsem, takže jsem měla radost až na půdu.

V mžiku byly látky v pračce, pak hned na topení a ještě večer nastříhat... Následoval ale hektický narozeninový víkend plný návštěv a vína. Vína bylo moc, až příliš, a tak jsem se k šití dostala až v neděli večer. Zato jsem pak šila až do půlnoci. Protože "půlnoční" látka si to přímo žádá. 

Vznikla z toho koženkovo-látková toaletka, vypodšívkovaná a vypodložená kvalitními výztuhami, které udrží pěkný tvar dlouho a dlouho a ještě déle, a vůbec látku nezvlní jako mnohé levnější typy výztuh. Protože kvalitní látka si zaslouží kvalitní zpracování. Vzadu pastelově žlutá koženka, na zipu kožená šňůrka. Použila bych ji klidně jako psaníčko, má přesně tu velikost. Z druhé látky vzniklo pouzdro. Piškvorkovo-hvězdná látka je totiž pro pouzdro jak dělaná. Tentokrát doplněná mentolovou koženkou, výztuhy stejné jako u toaletky. 

S látkami mám ještě spoustu plánů - z Půlnoční určitě peněženku a malou kabelku, z Rozkvetlého štěstí letní tašku a tu s balóny, Dobrodružství v oblacích, tu si budu syslit holkám do jejich nového pokoje. Ten by totiž měl být celý takový "nebeský"...

Ke krásnému šití velký skok

Je jednoduchý. Je geniální. Je nenápadný, a přesto docela pevný. Je to MATRACOVÝ STEH. Je nenahraditelný, pokud chcete krásně sešít finální výrobek po protočení lícovými stranami ven. Je velkou neznámou pro začínající švadlenky (nebo pro mě alespoň dlouho byl). Ale bez něj moje ušité věci prostě neměly to kouzlo. Přitom je tak jednoduchý. Bok ušité panenky, horní hranu pánské peněženky, dno kabelky - to všechno sešívám tímhle stehem. Namáhaná místa je lepší pak ještě prošít (ozdobně a úhledně, jak jinak) těsně při kraji. Asi takhle. Jako třeba já prošila kolem dokola pánské peněženky z minulého příspěvku.

Postup je jednoduchý. Hrany dvou sešívaných látek si zažehlím dovnitř díry, kterou chci sešít. Zažehlím je logicky tak, jako bych pokračovala v linii švu, kterým jsem skončila před dírou na protočení z rubu na líc. Začnu šít na okraji díry. Steh vedu asi 1 cm pod sežehleným švem jedné látky, v místě, kde vyjedu jehlou nad líc látky najdu přesně naproti místo na protější látce a tam jehlu zapíchnu. Zase vedu steh pod druhou látku, po 1 cm vyjedu ven a šup s jehlou naproti do protější látky. A tak dále až na konec díry, která už ale v tomhle okamžiku není vůbec dírou. Látky se nám tak pěkně sevřou k sobě. A je to. 

Je libo peněženku?

Nebo snad obrázek z naší domácí galerie? Šiju poslední dny tak moc, že už jsem skoro srostla s šicím strojem... Abych neměla na trzích prázdný stůl. Holky tady naštěstí mají na hraní babičku. Bezkonkurenčně vedou bunkry (k nadšení babičky, ta skoro nemůže projít přes obývák), které mají potřebu si různě vyzdobovat. Nejdříve bylo sluníčko přímo na zdi - Klárčina první malba na zeď, až v pěti letech, potřebovala to prostě asi nutně zkusit. Pak vysvětlování a nakonec nápad s washi páskou. A od té doby přibývají obrázky na zdi závratným tempem...

Peněženky během dnešního dne nahraju na Fler, sériová výroba hadr :-) Každá peněženka je ale trochu jiná, i rozměrově. Vykoumala jsem konečně střih a postup tak, aby byla velikost tak akorát (i na občanku), nemusel být kolem dokola šikmý proužek a hlavně jsem po x pokusech došla ke geniální výztuze jménem decovil light, která sice není nic levného, ale pro tyhle účely je nenahraditelná. Krásně drží na látce, nikde se nevlní, je ohebná, ale zároveň díky ní není peněženka hadroidní. Nejradši bych si všechny peněženky nechala (jako obvykle :-)), ale nedá se svítit, půjdou do světa...