Malá princezna, Ján Uličianský. Nejkrásnější slovenská kniha roku 2009. Přinesli jsme si ji z knihovny, a když jsem přečetla prvních pár stránek, ani jsem vlastně nevěděla, jestli něco takového chci Klárce číst. Text mi připadal dost depresivní, obrázky vlastně taky a téma pro pětiletou holku náročné a možná i zbytečně smutné. Klárka se ale nedala. Když už jsem ji nenápadně šoupala do tašky mezi ostatní přečtené knížky, jakože je zítra zajdeme do knihovny vrátit, vzpomněla si na ni. Tak jo. S tušením nekonečných debat jsme se dali do čtení.
Děj začíná ve výtahu, kde pan vypravěč - spisovatel - potkává ve výtahu svou sousedku, které se má za dva měsíce narodit "malá princezna". Ale je prý to holka nedočkavá a tak jede radši rychle do nemocnice. Na zpáteční cestě výtahem nahoru (poté co vybral obsah své poštovní schránky) jede pan spisovatel už sám, výtah se zasekne a nečekaně se zjeví Malá princezna.
Kniha má být jakousi alternativou Exupéryho Malého prince přenesenou do jiné situace a jiné doby. Autor se k tomu sám přiznává hned v úvodu knihy. Namísto velehada královského polykajícího slona je zde těhotná sousedka a Malá princezna podobně jako Malý princ líčí setkání s podivnými sousedy, kteří jsou jakousi karikaturou dnešní společnosti. Výtah se symbolicky zasekne v sedmém patře (sedmý měsíc tehotenství sousedky) a nedojede tudíž do devátého patra, kde spisovatel i těhotná sousedka bydlí.
Kniha obsahuje spoustu hodně zajímavých a hlubokých úvah, které zaujmou rodiče, zatímco dítě je asi ani nepostřehne. Na druhou stranu děj je svižný a pro dítě poutavý. Tahle četba - co večer to jedna kapitola a jeden divný soused - mě přesvědčila o tom, že si musím znovu po několikáté malého prince přečíst, abych objevila další zajímavé souvislosti těchto dvou knížek. Přesně tohle hledání spojitostí mě totiž na tomto příběhu moc bavilo. Některé sousedské postavičky mi připadaly hodně přehnané, jiné naopak trefné, každopádně jsem se na večerní čtení každý den těšila.
Klárku tahle kniha taky moc zaujala a ještě dlouho po dočtení ji přesně podle mých předpokladů napadaly všemožné otázky. Na některé bylo dost těžké odpovědět a na některé to bylo úplně nemožné. Povídaly jsme si o dětech v inkubátoru a o lidské duši. A taky o tom, kdo rozhoduje, jestli Malá princezna nakonec trefí do své postýlky, kterou celou dobu hledá...
Žádné komentáře:
Okomentovat