Kousek nebe v kuchyni aneb jak si tady bydlíme

Původně jsem chtěla dát všanc jen noční fotku. Je na ní vidět v podstatě všechno, ale zároveň nic, a hlavně na ní není vidět všechny ty krabice se zaprášeným nádobím, které zatím není síla umýt. A všechny hračky, oblečení a spoustu ostatního harampádí, které zatím z nedostatku nastěhovaného nábytku není kam uklidit. Pak ale Terezka usnula nečekaně dříve než obvykle a já začala pobíhat s foťákem a štelovat do objektivu záběry tak, aby všechny ty věci nebyly vidět. A vyšla z toho obytná místnost, která se mi ani nechce věřit, že je naše. 

Máme to tu celé trochu netypické, nápady v běhu rekonstrukce mockrát pozměněné a myslím, že hodně lidem to bude připadat dost ulítlé. Ale máme to tu rádi, tak se jdu chlubit:

Máme tři pochozí skla v podlaze, díky nimž sice budou návštěvy asi zažívat stezku odvahy, ale nám se tak alespoň zčásti vyřešil problém tmavé kuchyně. Jsou nad pracovní deskou, což znamená světlo přímo pod ruce - paráda. Nad okny ve stropě jsou okna střešní, takže i když má kuchyň okna jen do průchodu mezi domy, vidím od sporáku dva kusy nebe. A o to nám šlo.

Taky máme cihlovou zeď, která sice není žádným vrcholem zednického umění, ale je "naša". (A i když původní předopoklad byl ušetřit si práci s omítáním, práce s očištěním, spárováním a penetrováním by nakonec vydala za celou jednu omítnutou místnost).

Taky máme většinu zdí křivých, alespoň v této původní části domu. Ale to k tomuhle domu prostě patří. Probouráním příčky mezi obývákem a kuchyní vznikl pod stropem zajímavý útvar tvaru vlaštovčího hnízda.

Když už cihlová zeď, tak i cihlový výklenek v pracovní části kuchyně (už se těším, až tam dáme bílé police a na ně všechny misky a hrnky a talířky, na které v naší kuchyni bez horních skříněk není místo). A k tomu oblouk z cihel nad jedním oknem. Který je hned při druhém pohledu dost šejdrem, ale my si prostě asi na tyhle nesmysly potrpíme.

Taky máme ve velké části obytného prostoru ponechány hliněné omítky. Někdo někde psal, že mají úžasnou a na psychiku velmi dobře působící barvu a strukturu. Já na tyhle povídačky moc nevěřím a celkově mám dost daleko do nějaké echt přírodní ženy. Ale když jsem je v našem domě uviděla, byla jsem z nich na větvi. Fakt vypadají moc dobře. Jen pořád váhám, jestli je ještě někde nepřetřeme na bílo v rámci většího prosvětlení. No, uvidíme..

Máme kredenc po mojí prababičce. Už jsme se sem s ním před šesti lety nastěhovali, zažil tady v kuchyni celou rekonstrukci (včetně období bez střechy, kdy si to chudák při snad nejdeštivějším srpnu 2014 dost schytal). A až ho vymydlíme, za sklo mu nastěhujeme skleničky, přidáme zatím v bezpečí schované porcelánové šuplíčky a trochu vytuníme úchytky, bude nejkrásnější na světě :)

Máme smrkovou masivní podlahu z palubek, od které nás větina lidí zrazuje. Uznávám, že zatím s ní jsou dost starosti, trochu experimentujeme s její úpravou a zatím to pořád není ono. Chceme ji světlou (aby časem nezežloutla a nechceme ji lakovat, jen olejovat. Takže zatím trochu oříšek...

Nemáme ještě špajzovou skříň, myčku, dvě vyšší židličky k pracovní desce, světlounké závěsy, gauč, schody a dalších asi tak milion věcí... Ale všechno JEDNOU bude :)

A to je on - náš prosklený strop, v noci a ve dne.