Schody!

Máme je. Jsou světlé, vzdušné, napůl smrkové a napůl železné. Natřené naší oblíbenou kovářskou černí. Z poloviny vedou nad kuchyňskou linkou, takže nám šetří místo.

Muž je vymyslel. Nebo to aspoň tvrdí, já tvrdím, že nápad jsem okoukala já u jedné kamarádky - každopádně nechtěli jsme masivní dřevěné schodiště. Dřevo je krásné, ale nesmí ho být moc. 

Moje babička nám na ně dala peníze - jsme za to hrozně vděční, jinak bychom na ně ještě asi dlouho neměli. Čučím jak puk a jsem hrozně zvědavá, jestli budu někdy z důchodu schopná našetřit všem svým vnučkám takovou sumu peněz.. Moc díky.

Šikovný švagr nakreslil výkresy a domluvil vyřezání železa laserem. A pak to společně s mužem, brácha s bráchou, smontovali. A mě totálně nadchli.

Schodům ještě chybí zábradlí (v rámci vzdušnosti a propojenosti kuchyňské a obývací části bude nejspíše jen v horní části) a naolejování. Podlaze pod schody chybí lišta, cihlovou zeď musíme vyspárovat a nahoru ji přidat dřevěnou desku. Ze strany kuchyně se toho změní ještě dost. Schází dodělat elektřinu a zásuvky (namísto provizorní prodlužovačky), mikrovlnku šoupnout do potravinové skříně, u které jsme zatím ve fázi spoření :) O ledničce (na kterou jsme teď mimochodem k našemu pobavení narazili v jednom ruském filmu) ani nemluvím. Ale to bude asi běh na delší trať. A jak se tak dívám na fotky, chtělo by to ještě kamna i schody umýt :)