Když šiju prototyp, jsem většinou šťastná i nešťastná zároveň.
Nejdříve šťastná: někdo má tašku, která se mu léty prověřila, už má ale nejlepší za sebou, a tak by to chtělo novou. A já jsem poctěna, že mám něčí důvěru.
Pak nešťastná, protože si uvědomím, jak velký jsem amatér a kolik zákoutí švadlenkovské práce mi zůstává skryto. Co když to nezvládnu?!? Namáhat si mozkové závity po letech nečinnosti doma s dětmi taky není vždycky snadné. Nastupují i mí velcí pomocníci (proč si to nepřiznat?), pinterest a šicí časopis Marina Quilt, kde hledám každou, byť i jen malou, berličku. Když se to v hlavě utřese, s malou dušičkou a kusem levné látky (miluju IKEA látky!) sedám ke stroji.
A když se práce daří, je napůl vyhráno a začíná ta optimistická, sebevědomí nabíjející část práce. Ještě chvilka stresu, když střihnu do zákaznící vybrané látky a pak už jen nekonečné štěstí :) A pokud se střih osvědčí a zdá se mi, že by se mohl líbit i ostatním, šup ho vystavit sem a tam a onam...
A když se práce nedaří? To asi radši ani nebudu psát, mé záchvaty zuřivosti jsou všeobecně známy. Při dvou největších se mi podařilo promáčknout vysavač a rozbít na kousky dětský nočník...
No a pak se taky někdy stane, že prototyp dopadne docela dobře, zároveň je to ale pořád prototyp. (Uznávám, že je to nejspíš proto, že jsem vyšla ze střihu loňské Mariny Quilt Pouzdra a tašky, jen jsem střih i postup mírně upravila.) Takže je mi jasné, že bych jej za nijak vysokou cenu prodat nechtěla. Zároveň ale vím, kolik mě stál nervů a úsilí, takže se mi ani nechce prodat ho příliš levně. A tak nastává další krásná část mé práce: je načase si konečně nějakou svou tašku nechat :) Ne, nemám jich ještě tunu. Nebo teda pár jich mám, ale znáte to: jsou to starší typy a taky moje šití se časem (snad) trochu zlepšuje...
Tahle látková mi totiž přijde skvěle praktická. Je mírně vyztužená, takže to není jako taková ta "obyč" z kdejaké drogerie. Zároveň jde ale krásně sbalit do malého obdélníčku, takže se mi vejde do mé věčně sbalené krosny (pro naše pravidelné cesty za babičkami na oba konce republiky ideální). Rozměr 45 na 30, jedna vnější kapsa, zip.
Nedá se nic dělat, tahle károvaná se zipovou částí v nebeské modři je moje! (A hádejte odkud je ta káro látka? :-)
Barčo, to znám... Záchvaty vzteku teda zatím nemám, spíš zklamání a nechuť to zkoušet znovu. A to platí nejen pro šití.... Ale záchvaty nadšení mám celkem často, napadá mně spousta věcí, které prostě musím udělat, odbíhám od jednoho k druhému, často už během procesu tvoření zjistím, že to není ono, tak nedokončím. Když ale zjistím, že to ono je, jsem schopna odsunout téměř všechny povinnosti a věnovat se tomu naplno. Taky se stane, že nadšení zůstane i po dokončení, jsem šťastná, vypadá to přesně tak jak bych chtěla, ale to nadšení nesdílí okolí (tím nemyslím rodinu, ta mně podporuje, ale obdarované, potenciální kupující apod.)... No, je to boj! Ale nevzdám to:-) Třeba se jednou zadaří :-) L.
OdpovědětVymazatPS: a taška je super! A látku tipuji Ikea?? :-)
OdpovědětVymazatJojo, je to někdy boj, ale stoji to za to :) Taky mám pocit, že se někdy líbí věci, které mám pocit, že moc dobře nedopadly a ty, ze kterých jsem nadšená, se líbí jen mě.. Díky za pochvalu :) a tipuješ správně. Tak ať jde šití (i všechno ostatní) od ruky!
OdpovědětVymazat