Radost mi dneska hned zrána udělala Šťastná Bára na svém blogu. Nic totiž člověka nepotěší tak, jako to, že na tom je někdo stejně, ne-li ještě hůř. Dnešní post a pak taky tenhle mě obzvlášť pobavily.
Už trochu horší je to, že si tahle Bára na rozdíl ode mě nestěžuje, s nedokonalostmi je ochotna se spřátelit. A vypadá to dokonce, že ji děsně baví žít se všemi svými věcmi sbalenými v jedné tašce a zbytkem rozstrkaným po příbuzenstvu. No co už, zkusím se polepšit.
A pokud jste nečetli její Šťastnou knihu, rozhodně doporučuji. Tak nějak vnitřně se vám uleví, že v tom všem nejste sami a ještě se u toho pobavíte. Šťastná Bára totiž umí vystihnout ty nejvšednější situace nás všech a podívat se na ně jinýma očima. Přísun pozitivní energie zaručen!
Její druhou knihu Jak jsem sebrala odvahu zatím nemám, ale zálusk na ní mám velký.
Další velkou radost mi dneska udělala ušitá velká překlápěcí kabela na přání, kterou bych si hned z fleku nechala. Ale pšt, je pro jednu děsně sympatickou Janu k narozeninám - takže fotky až po nedělní oslavě..
Jinak pak už jen dvě dnes extra zlobivé děti... Teď, když spí, tak už se mi to přátelení se s jejich nedokonalostmi konečně začíná dařit :)
Žádné komentáře:
Okomentovat