Holka ruská

O tom, že jsme zahlídli naši stařičkou ledničku v jednom ruském filmu jsem tu už psala. O tom, že se s ní ještě nějakou dobu budeme muset spokojit, taky. Takže dneska o tom, jak jsme ji trošku vylepšili,aby ji to i po těch letech alespoň trochu slušelo.

Nastříkání bílým sprejem skončilo trochu flekatě (asi jsme měli stříkat venku a z větší vzdálenosti).  Nátěr madel kovářskou černí se pro změnu v jednom místě podepsal i na naší vápnem natřené zdi. Ale nevadí, v každém případě je výsledek o dost lepší než stav "před". 

Dnes jsem ještě k velké radosti holek vystřihla ze samolepícího tabulového papíru obrys králíka a šup s ním na dvířka mražáku. K němu krabička s křídami a můžu konečně začít psát seznam věcí k nakoupení jinam než na papírky (které většinou už druhý den nemůžu najít). Spokojenost obrovská.

O dost méně nadšení než králík u Terezky vyvolalo moje znovuobjevení dřevěných magnetů, které jsem před pár lety vyráběla Klárce (nedám dopustit na samolepící magnetickou fólii; pak už jen akrylové barvy, bezbarvý lak a šikovný muž, který předchystá dřívka). Obrázky jsem okopírovala od Millera z Klárčiny nejoblíbenější knížky O zvědavém štěnátku. Klárku dost bavily a skládala je pořád dokola. Terezka zatím háže nevšímáka, tak uvidíme jak se to bude vyvíjet..

A nakonec ještě kytka, která mi na okně celý týden dělala a dělá radost. Nedalo mi to a musela jsem si ji vyfotit. Asi by mě ani nenapadla tahle kombinace čemeřice, modřenců a nerozvitých tulipánů, ale inspirovala mě minulý víkend Oringle - tady. Jsem velký nadšenec květin ze zahrady a velký odpůrce kytic kupovaných. Myslím tím ty řezané. Když pominu ekologické důvody, přijde mi nesmyslné vrazit tolik peněz do něčeho, za co můžu mít nějakou úplně jinou vysněnou věc, která mi vydrží déle než pár dnů. A že těch vysněných věcí je dlouhá řada, o tom asi psát nemusím...