Nový zaměstnanec

Dlouho jsem přemýšlela, jak fotit ušité kabelky. Ségra, kterou jsem na pár fotek loni využila, není moc po ruce a moje šestiměsíční břicho příliš fotogenické není. Fotit tašky s postavou je ale skoro nutnost, velikost a proporce zavazadla se tak daleko lépe představují.

Když jsem přišla s nápadem koupit si v IKEA němého sluhu, obrátil muž oči v sloup (jako skoro vždycky, když zmíním tenhle můj oblíbený švédský řetězec), chvíli googlil a pak mi představil tuhle paní. A že když si ji překreslím na jednu z našich dlouhodobě spolubydlících OSB desek, vyřízne mi ji a natře.

Nápad super! Jen jestli jste někdo z podobně (ne)vyvinutým výtvarným talentem zkoušeli kreslit postavu, asi tušíte, že to nebylo jen tak. Po skoro hodině mého snažení, nadávání a všemi barvami pastelek počmáraném óesbéčku, jsem se slzou v oku kapitulovala. Naštěstí muž vytáhl z rukávu geniální plán B.

Když holky večer zalezly do postelí, vytáhl baterku, siluetu obkreslenou na A4ku vystřihl a baterkou ji promítl na desku. Geniální.

Z jedné strany natřená bílou lazurou, z druhé strany tabulovou černou barvou. A já už se těším, že až za pár dnů trochu zapomenu na svůj malířský neúspěch, můžu si ji křídou při každém focení zkusit i nazdobit.