.. jede na výlet. Do Lomnice (u Tišnova). Já plus tři kamarádky. Osm dětí plus jedno v břiše. Plus dvouměsíční štěně.
Je to trochu jako v mateřské školce a moc klidu se neužije. Už jen naskládat tři kočárky do autobusu, koupit jízdenky a neztratit přitom žádné dítě je docela fuška. Než se pak po výstupu z autobusu vyrazí, (velkou) chvíli to trvá. Tomu je horko a tomu zima, ten chce najíst, ten napít, ten namazat.
Žádná z nás se tím naštěstí nestresuje, jsme zvyklé, tak co. Horší s pánem v mé oblíbené hospůdce v bývalém mlýně. Hospodu má krásnou, zahradu se stolečky útulnou, všude spoustu průlezek, pískoviště, trampolínu. Holky se těší na kafe, děti se vrhají do zahrady. Ale pan hospodský se nás lekne, potřebuje posekat trávu, má prý otevřeno až od čtyř odpoledne, psa (asi 15 cm v kohoutku) si prý máme dát na vodítko. Vyšoupne nás za mostek a zandává za námi řetízek. Připomíná mi to trochu Cimrmanova hospodského, co chtěl hospodu a neměl rád lidi.
No nevadí, rozbalíme si doma připravené svačinky na fotbalovém hřišti. Plocha je velká, děti se po ní rozprchnou a hodinu o nich skoro nevíme.
Posbíráme lesní jahody, vysosáme šťávu z kostivalů, probereme všechna vážná i nevážná témata, cyklisty potkáme jen asi dva. Odpoledne tu tu bývá o dost frekventovanější. V poledne chytíme v Šerkovicích autobus zpátky domů. A v něm ukujeme plán na společný oběd na zahrádce Tišnovské rychty. Tam se nás naštěstí neleknou, děti konečně mají své vysněné průlezky a trampolínu a my s příjemně plnými žaludky kujeme pikle na další výlet. Tradice by z toho mohla být docela dobrá..
Žádné komentáře:
Okomentovat