neděle 27. ledna 2019

Dětský pokoj podruhé





Už dlouho si slibuji, že tady budu dávat více fotek od nás z domu. Jen ne vždy jsou u nás příhodné podmínky na focení (rozumějte dostatečný pořádek, zároveň dostatečné světlo a hlavně: klidná chvíle na focení). 

Nedávno se zadařilo a tak, tramtadadá: prohlídka dětského pokoje začíná :)


...


Začnu hned nejnovějším našim přírustkem - rozkládacím gaučíčkem z druhé ruky. Přibyl k nám těsně před Vánoci a Sára už asi navždy bude všem vykládat, že ho mamka s taťkou přistěhovali do pokoje společně s vánočním stromečkem ze zahrady oknem. Trávíme na něm se Sárou naše osamělá všednodenní dopoledne a úžasně z něj dvojitým francouzským oknem přehlídnete celou naši zahradu. (Ta děrovaná OSB deska je průduch z topení)



Psací stůl, který je dost dlouhý i široký (aby na něj vešel všechen holek tvořivý borčus). Dlouhé okno, které jsme probourali až dodatečně v průběhu stavby a na které nedám dopustit. A skvělé židle Peti Oringle..



Možná se to z  fotek nezdá, ale tato spodní část pokoje (pokoj je dvoupatrový, což jsem asi ještě nenapsala) je jen asi 3 krát 3 metry, proto fotící podmínky byly dost stísněné. Vyfotit celý stůl nebo gauč prakticky nejde.
3 metry je v této části celá šířka našeho nudloidního domu.

V této spodní části mají holky stůl, gauč a schody do horního, spacího patra, které jsou zároveň využity jako knihovna a úložný prostor. Celé je vymyslel, nakreslil, nechal si nařezat a sestavil můj neskutečně šikovný muž. Pokud vás zajímá, jak vypadaly schody před seskládáním a vlastně celý pokoj jako holopokoj, koukněte sem.



A náš jediný výhled na kostel v celém domě (bydlíme v samém centru města, ale všechna okna máme orientována na druhou stranu)  a na naši nově vyzděnou zídku ze starých cihel. Francouzským oknem od psacího stolu.



Protože je plocha spodní části pokoje opravdu maličkatá, rozhodli jsme se nechat jej otevřený až do krovu - není nad ním strop. Ochudili jsme se tak sice o další potenciální pokoj, ale nelitujeme - pokoj, ač malý, působí parádně vzdušně. Od podlahy až po střešní trámy nám roste strom, vyškrábaný do mokré hliněné omítky. Více o stromu čtěte kdyžtak tady..







A tohle už jsou naše pokojíkové schody - postrach všech prarodičů :) Kvůli už zmíněné jen třímetrové šířce pokoje, musí být schody takzvaně mlynářské a tudíž hodně prudké. Chrání je zboku mužem ručně pletená síť z lan (dokončil ji asitak pět minut před příchodem kolaudujícího úředníka) a z druhé strany zeď s lanovým zábradlím. Pro zbrždění Sáry a větší bezpečí  dětí (hlavně v noci) je nad schodištěm karabinkami připevněná další síť, kterou větší děti překročí a menší podlezou. Důležité ale je, že neproběhnou..



A toto už jsou obrázky z horní části pokoje, která byla původně myšlena hlavně jako spací, holky tam ale tráví hodně času i přes den. Jde tady hezky vidět zabezpečení schodiště sítí a dřevěnou zábranou ve tvaru balónu.



Klárčina postel s tunelem, pod ní zatím příležitostný bunkr, v létě tam přibude rošt a Sářina matrace (zatím spí Sára s námi v ložnici). 



Prostor v čele Klárčiny postele zatím okupuje domeček pro panenky, časem tam nejspíše přibude úložný prostor na holek oblečení. Úložný prostor v této horní části pokoje je pro mě kapku oříšek, protože pokoj je zase jen ty tři metry široký, musí se sem vejít tři postele a z obou stran má šikminu. No uvidíme, nějak to snad vymyslíme..



Novinkou letošního léta je Terezčina postel v rohu pokoje, naproti posuvným dveřím do šatny. Kout působil dost neútulně, v rámci krásně světlého pokoje je i dost tmavý, a tak jsem do rohu namalovala šedivý domeček. U Terezky sklidil naštěstí úspěch a hned se tam s radostí přestěhovala.







Dětský pokoj bude u nás nejpíš neustále v pohybu, což mi jako nadšenému hybateli nábytkem vůbec nevadí. 

...

Ještě přidávám pro dokumentaci pár fotek z pokoje ve fázi stavby - rok 2015 ..

Klárka (čtyřletá) stojí jakoby vedle své současné postele, na místě plechové vany je teď Terezčina postel s domečkem a za ní sádrokartonová příčka mezi pokojem a ložnicí



Pohled opačným směrem - u dřevěného sloupu teď začíná mlynářské schodiště.



V létě (snad) se chystám přetřít OSB desky na šikminách v celém podkroví bílou lazurou, což bude opticky asi dost velká změna. Dvěma starším holkám přibude další nocležník, což se v uspořádání horního patra nejpíš taky projeví. A dole bych chtěla přidat nějakou fešnou roletu na francouzské okno - slunnost pokoje je totiž v létě hlavně dopoledne trochu protivná. 

Ale plánů je spousta a času málo, tak raději nic neslibuju :)


17 komentářů:

  1. Dobry den, pokoj je moc hezky, libi se mi napaditost a vysoky podil rucni prace. Mam dojem, ze veci vymyslene/vyrobene rodici maji pro deti mnohem vyssi (citovou) hodnotu... A nevadi, ze treba az v dospelosti, kdy si to uvedomi :-). Diky za nahlednuti, at se vam dari, Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, moc díky. Holky to zatím moc neřeší a berou to tak nějak automaticky, ale taky tajně doufám, že to jednou ocení. Ať se taky daří..

      Vymazat
  2. Vypadá to skvěle! Vysněný pokojíček

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Téda, moc díky! Pochvala z blogu jako je ten Váš extra potěší - díky:)

      Vymazat
  3. Veľmi pekné, mňa práve potešilo,že šikminy sú nechané priznané osb dosky. My ich máme tiež tak, lebo bez lešenia sa tam muž už nedostane, ako to natriete vy?
    U vás sa mi páči tá hlinená omietka, u nás sú to len bielené osb dosky voskom osmo a všetko som musela vymyslieť a iniciovať a previesť s mužom autistom, ktorý mal pritom ,,zaujímavé,, stavy... a dve autistické deti tiež...fascinuje ma to u vás:)
    Stála by som o tvoj názor, ak sa mrkneš ku mne, tak v príspevku s okenicami a s rebríkom, dobre vidno osb dlážku,zvolila by si bledobiele alebo jantárové voskovanie?
    https://ko-to-go.blogspot.com/
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, já mám osb ráda, ale stejně jako u dřeva ho nesmí být až moc. A vzhledem k tomu, že máme osb podlahu v celém horním patře, ve dvou pokojích i posuvné osb dveře, tak už bych šikminy chtěla mít bílé. Nebo alespoň "s nádechem bílé" :) Bílá se mi asi nikdy neomrzí. Navíc pokoje nahoře máme až na jeden opravdu úzké a je potřeba je spíše opticky rozšiřovat, aby na nás střecha moc nepadala. V některých místech bude muset muž taky na lešení, ale slíbil, že do toho půjde, když natřu zbytek :)

      No a z toho asi vyplývá i moje odpověď na Tvou otázku - voskovala bych bílou ;)

      Vymazat
    2. Vieš o tom, že existuje podlahový vosk osmo?
      Moji sú za tú jantárovú, ja by som skôr tú bledobielu...ešteže máme tú nerezovú kuch.linku odsúvateľnú...

      Vymazat
  4. Takovéto prostory jsou prostě výzvou a každý si s nimi neporadí. Ale vám se to podařilo báječně... je originální a útulný - blahopřeju! :-)
    Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám takovou radost, že se líbí - děkuju. Celý náš dům je pro nás od začátku výzva, občas nadávám, ale zase díky tomu asi vzniká víc jedinečností než kdybychom mohli cokoli by se nám zachtělo..

      Vymazat
  5. Máte to skvěle vymyšlené a krásně provedené. Nestandardní prostory asi dají při zabydlování zabrat, ale výsledek stojí za to. Umím si představit, že děti takový prostor milujou. :-) Zdravím. Kl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme za takovou pochvalu... Zabydlování tak nějak samo plyne a prostor si to sám diktuje. Jen jsem fakt moc ráda, že jsme oželeli jeden pokoj navíc a nechali pokoj otevřený až do krovu - bez toho by to vůbec nebylo ono. Taky zdravím. B

      Vymazat
  6. Luxusní! Pokojíček se mi moc líbí, jste šikovný. S manželkou teď zařizujeme pokoj naší čtyřleté dceři, všechno šlo hladce, ale nevěděli jsme, co s postelí. Na různých fórech jsem četl, že by si děti měly postel vybírat samy, aby se jim v ní lépe spalo. Posadili jsme dceru k počítači a ukazovali obrázky, nakonec jsme narazili na tento tento web a bylo jasno, chtěla domečkovou postel. Já jsem se toho trochu bál, ale nakonec jsem rád, že jsme ji koupili, dcera si ji nemůže vynachválit. Děkujeme za inspiraci a přejeme hodně zdraví!

    OdpovědětVymazat
  7. Když jste dělali rekonstrukci ve vašem domečku, najmuli jste si nějakého profíka z malířství a nebo to vše dělal váš manžel? Protože ta výsledná práce se opravdu povedla a vypadá to, jako by člověk, který maloval, nedržel štětec nebo váleček poprvé v životě v ruce. Mohla byste se mi k tomu trochu více rozepsat?

    OdpovědětVymazat
  8. Jako vypadá to fakt super. Hlavně se mi líbí to, jak jste se popasovali s prostorem. My jsme to u našich dětí taky hodně řešili. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme pořídili úložné boxy, které jsou stohovatelné. Není to možná esteticky nejhezčí řešení, ale rozhodně to nejpraktičtější, co se dalo v daný moment pořídit. ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  10. To je nádhera. Já bych chtěla mít taky takový vkus, abych dokázala dceři zařídit tak krásný pokojíček. Ona teda říká, že se jí pokojíček líbí, ale mě přijde takový obyčejný. Lépe ho ale zařídit nedokážu, tak hlavně, že si v něm ona ráda hraje :-) . Při zařizování jsem koukala na kvalitu, ne na kvantitu, takže toho tam zas tolik nemá. I když jí kupuju oblečení , tak je pro mě nejdůležitější kvalita materiálu.

    OdpovědětVymazat
  11. Snažit se vyjít s omezeným rozpočtem a zároveň zajistit bezpečnost svých dětí může být obrovská výzva. Jako matka, která vychovává děti v domě plném nebezpečí a žije s prarodiči, jsem neustále ve střehu. Objevila jsem však úžasné dětské zábrany, které jsou cenově dostupné a snadné na instalaci. Jsou to skvělé pomůcky, které mi pomáhají chránit moje děti a zároveň šetřit peníze.

    OdpovědětVymazat