Povánoční

Přípravy na pondělní Štědrý den jsme letos díky sobotě a neděli zvládali levou zadní. A kdybych se (zase) na poslední chvíli nerozhodla velkou část dárků vyrábět, dovedli bychom to nejspíš k úplné dokonalosti. Takhle trochu stresu předem bylo.

Gradoval, když jsem v deset večer 23.12. zjistila, že se mi zdrcla vánočka a že nemůžu najít visačky na dárky, které jsem začátkem prosince namalovala a pak před holkami geniálně ukryla. (Před půlnocí jsem je našla, dárky balila jen do dvou a vánočka nakonec byla sice nízká, ale krásně vláčná:))

Hysterie propukla jen jednou, když Terezčinu tučňákovi těsně před štědrovečerní večeří upadla papírová mašle, kterými Terezka několik plyšáků na slavnostní večer nazdobila. Polívka stydla a my stříhali novou mašli.

Holky díky letošním handmade Vánocům připustily, že dospěláci někdy Ježíškovi mohou trochu pomáhat. Původ ježečka ale prozrazen nebyl a holky ani na chvíli nezapochybovaly, že je z Ježíškovy dílny. Ježeček byl Terezčiným jediným přáním. Byl schovaný až vzadu za stromečkem, a tak to bylo chvíli napínavé a už už se schylovalo k další hysterii..

Sára si přála kačenku do vany a celý prosinec to na všechny strany hlásila. Když si ji vybalila, už ji ostatní dárky nezajímaly. Šťastné to dítě a šťastní my, neboť našim letošním hlavním darem byly po třech letech ve staronovém domě konečně nové vchodové dveře. Dárkový rozpočet byl tudíž omezený. A šicí stroj nezahálel :)

Jako každý rok byly i letos naše Vánoce hodně o návštěvách, a ty v našem případě znamenají cestování přes půl republiky. Stihli jsme toho hodně, i už skoro tradiční běžky na Pustevnách a echt tradiční tišnovský Silvestrovský špekáček v letním kině. Až jsem si říkala, kde je ten vytoužený pasivní odpočinek.

Naštěstí holky sice chodily extra pozdě spát, ale o to déle spaly ráno, a já si tak (po letech?) zase mohla vychutnat dlouhá líná rána. A hlavně, dvě ze tří holek odjely na Nový rok na PĚT DNŮ k babičce..

Bilancovat loňský rok raději nebudu, stalo se spoustu dobrého i horšího, některé věci ještě zpracovávám.

A jediné mé letošní předsevzetí zní: zpomalit. A těšit se i z obyčejných věcí, které mě někdy neskutečně prudí. Být více spokojená. Jak mě nabádá muž: pozitivněji myslet. Možná na to úplně nevypadám, ale jsem někdy neskutečný negáč.

Už teď vím, že mi to nepůjde, ale chci to zkoušet. (Taky chci zkoušet nejíst čokoládu, ale ta mi s tím právě pomáhá, tak nevím)

Vám všem přeji v novém roce zdraví a lásku (zbytek už pak půjde sám). A taky trochu té pomalosti a spokojenosti..