Ztracený bílý kůň

Díky kamarádům, kteří bydlí v krásné vesničce kousek nad Tišnovem, jsme letos už podruhé strávili svatomartinský víkend u nich v kopcích.

Byly martinské rohlíčky, husa (kachna), dva druhy zelí, mladé víno, společenské hry i usínání dětí lehce před jedenáctou a vstávání před šestou.

Neplánovaně měla pro nás i našich dohromady  šest dětí i ekologický rozměr - ve studni totiž došla voda, a tak jsme si vyzkoušeli i splachování kyblíkem vodou ze sudu, šetřením nádobí a pitím vody z kanystru přineseného z cisterny. Domácí už jsou vycvičení a umí v tom chodit, naše holky nad tím ale, zdá se, teď trochu více přemýšlí i doma, kde jsme rozmazlováni výhodami vodovodu.

Nejdůležitější "akcí" ale letos bylo hledání Martinova koně. Loňská hra s mapou, kterou nás všechny můj muž překvapil, se ujala a děti se ptaly, jestli letos zase budeme hledat oranžovou žirafu. (Bílého koně jsme loni narychlo totiž neměli, a tak poklad hlídala ona žirafa).

Ve čtvrtek proto dorazil do schránek dopis, že Martinovi utekl kůň a že je třeba jej v sobotu večer začít u křížku hledat. K tomu omalovánka a pár jednoduchých šifrovacích pomůcek, třeba semaforová abeceda nebo morseovka.

Děti nedočkavě vyhlíželi sedmou hodinu večer. Hra nám totiž mimo všechnu zábavu, co přináší, slouží i jako lákadlo pro jinak nepříliš lákavé procházky listopadovou mlhou. Ven by se mnohdy nechtělo nejen dětem, ale ani nám.

U křížku našli (až po totální nápovědě, že pod svícnem je největší tma:)) další dopis. Podle jeho instrukcí jsme lesem po světýlkách došli až nahoru na kopec, k hejkalímu domečku. (Světýlka jsou geniální reflexní nálepky, které předem rozmístíte na stromy nebo kam to jen jde. Ve dne je téměř nevidíte, po tmě se úžasně kamarádí se světlem dětských baterek. Jen je pak nezapomeňte zase vysbírat..).

U hejkalího domečku nechal kůň zprávu s malovaným bludištěm a komiksem o svatém Martinovi. Že už prý teď  jistě spí (ten kůň) a že se sem mají vrátit zítra po obědě. Taky chci spát až do oběda..

Druhý den na tom stejném místě děti našly rozstříhanou mapu, jedno písmenko a jednoduše zašifrované další místo, kam mají jít. Loni jsme jim úkoly nachystali dost těžké, letos jsme si proto vystačili právě s morseovkou a semaforovou abecedou.

Druhá zastávka a další písmeno bylo v tunelu jedné místní soukromé zahradní železnice. Letos si ti naši chrousti s mapou vedli o dost lépe než loni.

A další na louce nad vesnicí, s lavičkou a luxusním výhledem. Tady se řešila svatomartinská tajenka.

Další zastávka na okraji vesnice a předposlední po dost náročném průchodu prudce svažitým terénem ve žlebu u potoka. Tady děti obdržely poslední písmeno a bleskurychle poskládaly písmena do správného pořadí, aby jim vznikla nápověda pro dohledání pokladu.

Dál už se šlo po šipkách..

Poklad byl pečlivě a stylově schován ve skále.

A té radosti, když v plášti byla krom koně zabalena i žirafa :)

V koníkovi byl zašitý sníh v podobě sněhuláčků a led v podobě ledových kaštanů, taky tématicky pár podkov jako vykrajovátek. A hlavně, úžasný Oringlí Andělář!

Byla z toho téměř tříhodinová procházka.

Jediné, co nám chybělo, byly gumáky, které mě v letošním suchém podzimu vůbec nenapadlo vzít.

Navzdory mlhavému podzimnímu počasí jsme se úžasně zimně naladili - a pak si jeli zpátky domů doplnit spánkové deficity.. Někdo začal už v autě :)