čtvrtek 10. listopadu 2016

Sára - prvních čtrnáct dnů na světě


Polovinu věcí okolo miminek jsem za ty tři roky, které jsou teď Terezce, už zapomněla. Jak jsou malinkaté, jak voní.. 

Taky spoustu praktických věcí: kolikrát za den je musím převlíct než konečně znovuobjevím to, jak správně zabalit látkovou plínu tak, aby nikudy neprotíkala. A než zjistím, jak nakojit tak, aby v následující hodině nešla velká část mlíka zpátky ven. 

K tomu spoustu nových strachů (Klárka to dneska po cestě do školky shrnula tak, že mamka se pořád něčeho bojí - dneska třeba toho, jestli nám to Sáru v kočárku nezasněží :)). Největší strach právě z toho neustálého blinkání a lapání po dechu. Nezbývá než doufat v strážné anděly..


Jedny z prvních fotek ještě z porodnice. Sára tam prokřičela obě noci, které jsem ji měla u sebe - myslím, že holky ob dva pokoje na každou stranu od našeho byly mooc rády, že nás i s mírnou žloutenkou propustili domů..



Po pár dnech doma, kdy už jsem se začínala bát, že jsem jí svým nočním těhotenským šitím otočila režim, si ale dala říct a v noci už je (ťuk, ťuk) klid. Jen ty břichabolení se přesunuly na dopoledne, takže nosíme, kolíbáme, natřásáme. 

Pořád přemýšlím, jestli to takhle měly i holky.. Měla jsem je vždycky za hrozně hodná miminka, která pořád spala. Jen teď nevím, jestli to spíše nebylo tím, že jsem ještě neměla každé ráno v hlavě, co všechno bych za ten den chtěla stihnout ušít, uvařit, uklidit, napsat, odepsat, vyřídit, na poštu odnést..




Navzdory tomu, že se na nás Sára většinu času docela slušně mračí, jela jsem si celé první dva týdny na pozitivní vlně. Hormony to tak nějak asi zařídily, že jsem se z hnízdící věčně nespokojené fáze přesunula do fáze péče, kdy všechny nedodělané, nazařízené a nedošité věci u nás doma sice vidím, ale už mě nenaštvou. (Jsou ale výjimky extra náročných dnů, kdy se v mrčení a brečení střídají všechny tři naše slečny - a to mě pak naštve všechno a všichni :))




Klárka i Terezka Sáru zbožňují. Každá po svém, Klárka více opatrně, rozumně a tak nějak už skoro mateřsky, Terezka někdy dost živelně.. Žárlící fáze zatím nenastala, tak uvidíme..


A na závěr jeden sice dočasný, zato krásný a neskutečně funkční kousek nábytku u nás v obýváku. Kolíbka, kterou můj praděda vyrobil pro svou první vnučku, mou tetu. Ten stejný praděda, který pak té stejné vnučce vyrobil tuhle světničku. Moc se mi líbí její jednoduchost, žádné zbytečné kudrlinky navíc. Všechny tři naše holky si v ní spokojeně lebedí a mi vyhovuje, že si ji přesunu, kde zrovna potřebuji. Až mě mrzí, že je tak malá (nebo naše holky tak velké?), že se dá využít jen první dva až tři měsíce..

9 komentářů:

  1. Ty děti jsou tak úžasný, nějak hodně lidí okolo mě se pouští do toho třetího, chtěně i nechtěně :-) Asi se nad tím budeme muset taky zamyslet :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, tři jsou super, čtyři asi taky - jen kdyby to šlo bez toho porodu :) :)

      Vymazat
    2. Nádhera! Nádherná:)!
      Za mě spíš bez toho těhotenství...kdyby to šlo:).

      Vymazat
    3. Jojo.. Ještěže jsou ty pididěti tak úžasné, že je člověk ochotný tyhle vzpomínky po čase potlačit a jí do toho znovu:)

      Vymazat
  2. Baruško, malá je úžasná. A tak to letí.......užívej:-) A kolébka, nádhera,je to moje srdcovka, loučila jsem se s ní u nás těžko, byl to takový milník, že už Stelinka není to malé miminečko do kolébky. Opatrujte se. :-) L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, taky to tak mám, těžko se mi loučí s každým odloženým bodýčkem..

      Vymazat
  3. To je tak krásné, zase malé miminko.. . kolíbku jsem nikdy neměla, musí to být fajn, tím víc, je-li takhle rodinná.
    PS. Sáru mám taky, je jí už 27 a zrovna pracuje jako dobrovolník v sirotčinci v Ugandě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je super, že je z ní taková velká šikula. Na druhou stranu, je mi smutno už teď, když si představím, že bude naše Sára za "pár" let taky třeba někde na druhé straně světa.

      Vymazat
  4. Moc pěkné shrnutí, těším se na další, abych viděla, jak se "bojuje" jinde a nechala se inspirovat. Ať je vám spolu pořád dobře iva

    OdpovědětVymazat