Byli jsme tam. V neděli. V Ostravě - Vítkovicích v Malém světě vědy U6. Očekávání jsme měli velká, asi až nesplnitelná. Klárka se těšila, že to bude stejně hravé jako Dětský svět vědy, kde jsme byli už dvakrát a který měl obrovský úspěch.
Ani vlastně nevím proč nejsem z této (asi u nás pořád dost jedinečné) expozice tak nadšená, jako z většiny jiných podobně interaktivních věcí. Něco mi tam prostě chybělo. Ale nevím, jestli jsem schopna pojmenovat co to bylo.
První problém byl asi v tom, že je Klárka na takovouhle "vědu" ještě moc malá. Stejně starých dětí tam pobíhalo spousta, možná ještě více než těch starších. Věšely se na všechno, všechno nadšeně zkoušely (i když bez jakýchkoli vědeckých souvislostí), šplhaly do sedel motorek, dobývaly se do kabin aut. Klárku ale nic z toho nijak moc nebralo, asi máme nějaké divné dítě. Textu na všech těch cedulích bylo moc na to, abych je stíhala číst a vysvětlovat jí souvislosti.
Celý svět vědy měl být udělán ve stylu Julese Verna a jeho Ocelového města. A já mám takhle jednou myšlenkou propojené věci moc ráda. Myslela jsem, že budou jednotlivé věci na sebe nějak logicky (časově, podle Vernových knížek, nebo třeba úplně jinak) navazovat. Ale nepřišlo mi to. Se slavným spisovatelem měl souvislost snad jen úvodní desetiminutový film a pak obrovská ponorka (ta se mi líbila, byla uvnitř i dobově vybavená, jen Klárka v ní měla nějakou klaustrofobii a chtěla OKAMŽITĚ VEN!).
Možná jsme jen všichni neměli svůj den. Možná by to chtělo procházet s nějakým průvodcem (což nevím, jestli vůbec jde), abychom z toho měli ten pravý vědecký zážitek. Nebo jsme měli vzít i naší malou Terezku, ta by se se zkoušením tak neupejpala a třeba by strhla i Klárku.
Ale abych nebyla přehnaně kritická. Budova bývalého dmychadla (snad to píšu správně), které vhánělo obrovský objem vzduchu do vysokých pecí - ta je nádherná. Umístění celé expozice do této budovy, to se mi líbí moc. Proložení celé trasy jednoduššími úkoly pro ty menší (tlačítko, které spouští vláček na kolejích, dřevěné skládačky, kuličkodráhy,...) - super. Možnost vyzkoušet si na trenažéru jízdu vlakem a autem - skvělé. A další spousta věcí se nám líbila...
Klárka se nakonec alespoň trochu rozkoukala a z některých zákoutí jsme ji vyloženě nemohli dostat. Třeba závody na kolech, kdy se šlapáním vyrábí elektrický proud, který postupuje po drátě (každé kolo má svou barvu drátu) až do retro rádia. Kdo šlape nejrychleji, tomu proud dorazí do rádia nejdříve a zahraje mu vítěznou písničku. Jeli jsme snad desetkrát!
Nebo kulička, která se vhodila do trubky, projela po mostě, prokličkovala mezi zvonky z jízdních kol a spadla do některé z děr. V každé díře čekala jiná výhra Julese Verna - od šesti neděl v balóně, přes dva roky prázdnin až po šest tisíc mil pod mořem. Po x pokusech se tuhle výhru podařilo Klárce ulovit (jen ji pak dost zklamalo, že by to znamenalo bydlet chvílí v té obávané ponorce).
Takže když se smíříte s tím, že Vaše návštěva nebude mít s vědou nakonec třeba vůbec nic společného a nebudete mít jako my přehnaná očekávání, bude se Vám v Malém světě vědy určitě líbit. Zábavy je tam na celé dlouhé odpoledne.
Nakonec ještě dva obrázky mého muže, které nějakým zázrakem stihl vyfotit při našem závěrečném (tradičním) úprku na tramvaj a vlak.
Žádné komentáře:
Okomentovat