Bude nás pět!

V říjnu. Po tom, co se před týdnem sundaly kabáty, to už prasklo i ve školce a mezi sousedy, takže už asi není co tajit. Těšíme se my, těší se Klárka s Terezkou, těší se babičky.

Vždycky jsem si plánovala, že třetí dítě se narodí do nového, hotového domu, dokonce že už i těhotenství si chci užít v klidu a pohodě vykulená na gauči v novém obýváku. A dítě že se pak už bude batolit po nové terase, budeme mít čas na společné výlety a celkově že třetí rodičovská dovolená bude prostě zase dovolená. 

Uznávám, že když to teď po sově čtu, vypadám asi dost naivně. Nemusím se asi rozepisovat o tom, že realita je úplně jinde. 

Na druhou stranu je potřeba si (asi trochu sobecky) přiznat, že bychom si to tak všichni zasloužili. Protože v podstatě hned po červencovém porodu Terezky v roce 2013 vypukly první (i když první rok jen venkovní) úpravy domu, které pak po jejích prvních narozeninách vyvrcholily odstěhováním mě s holkama k mým rodičům na druhou stranu republiky. Mám tak pocit, že si Terezky jako miminka a batolete muž vůbec neužil. Krom střechy a kousku omítek dělal všechno sám s pomocí tchána, někdy mého taťky a občasných pomocníků z řad kamarádů. Další skvělí kamarádi byli tak úžasní, že nás k sobě do Tišnova pravidelně zvali a přechodně nás vždy na pár dnů ubytovali, abychom spolu alespoň někdy byli jako rodina. Teď už sice od Vánoc bydlíme "doma", pořád ale v nedodělaném domě, na omezeném prostoru, s minimem věcí a každou volnou chvíli strávenou dokončovacími pracemi.

Ale konec sebelítosti, myslím, že nejhorší máme celkem i se ctí za sebou. A já se rozhodla, že si musím tohle těhotenství a všechno kolem zkusit užít. Nevšímat si břicha a funění do všech minikopců, které mě už za chvíli čeká. Nakoupit si konečně nějaké těhotenské oblečení - nevěřila bych jak krásné kousky hlavně z mého oblíbeného HM se dá v internetových bazarech nakoupit. A užívat si i návaly chutí na pomerančové džusy, nektarinky a těstoviny (ty teď máme k obědu tak třikrát týdně, pravé italské - naštěstí na nich ujíždí i Terezka).

Promyslela jsem, které věci jsem pro mini Klárku a mini Terezku neměla a udělala si plán, které z nich bych chtěla ušít nebo uháčkovat. Jsou mezi nimi praktické věci jako rychlozavinovačka (mám jen letní tenkou verzi a zamilovala jsem se do bílošedé kombinace) nebo plenkové kalhotky, na které mám už pár let střih od skvělých holek Mamas handmade. A dnes jsem objevila i super suché zipy na stránkách Šijem dětem. Měly by narozdíl od těch obyč z galanterie, které měla na svrchňácích Terezka, vydržet stovky pracích cyklů bez toho, aby přestaly "suchat".

Výborný nápad mi přijde i jednoduchý obal na čisté plínky, krém a kapesníky, které jsem vždycky nosila v nevzhledném a k látkovým plínkám totálně neladícím igelitovém sáčku. Šitá hrazda suchým zipem připnutá k postýlce by měla nahradit šňůrku, kterou jsme pro holky coby miminka měly přivázanou napříč postýlkou. Kupovanou hrazdu jsme totiž nikdy neměli - žádná se mi nikdy nelíbila.

Co jsme taky nikdy neměli byl závěs nad postýlkou nebo přebalovacím místem. Nadšení holek nad závěsy nad cizími přebalovacími pulty na návštěvách nebo u doktorů mě ale převědčily, že tentokrát nějaký chci. Nadchl mě jednoduchý čáp a unést jsem se nechala i mrakem s kapkami, i když teda uznávám, že už je to dnes asi trochu profláklý motiv. No ale tak nějak to ladí s mým oborem, takže na to mám trochu právo, no ne?

Pak taky nějaké ty mimi hračky, kterých jsme sice měli dost, ale vůbec nevím, u kterých příbuzných v které krabici se momentálně nachází. A jestli je ještě vůbec najdeme, takže něco nového určitě musím ušít. Moc se mi líbí šitá myš a taky jsem dost propadla hračkám na dřevěném kružku. Jen se mi zatím podařilo sehnat jen kroužky celkem malého průměru, jinak jsou všude jen lakované. Ale co už, zase tak malé nejsou, něco z nich určitě vyrobím. Mám v plánu stihnout taky nějakou tu patchworkovou deku (dostala jsem od muže ke Dni matek kráčející patku, juchů!) a háčkované botičky, které jsem plánovala už pro Klárku a pak pro Terezku, ale nikdy to nedopadlo podle mých představ.

Všechny zmíněné nezbytnosti najdete i s odkazem na jejich zdroj na mém Pinterestu  na nástěnkách "crochet", "baby" a "patchwork".

Tak uvidíme, kolik z toho zvládnu, těším se, že si tímhle šitím a háčkovaním budu dělat průběžně radost. Jen doufám, že se mi brzy podaří přemluvit toho pidichrousta v břiše, aby respektoval můj noční šicí život a nevyžadoval chodit spát se slepicemi..