pátek 13. května 2016

Baletka konečně i v civilu



Nějak se toho teď sešlo více, a tak trochu nevím kam dřív skočit. Muž se plnou parou vrhl do dokončování horního patra, takže moje šicí odpoledne dost prořídly. Zahrada krom toho, že je zaskládaná vším stavebním materiálem, začíná obstojně zarůstat. Bylinky do polívky jsem v týdnu jen horkotežko lovila ze záplavy pýru. Do toho pár výletů po okolí, po kterých zaručeně večer usnu těsně po dětech, a vlastně i bez výletu můj soví noční život poslední dobou dost pokulhává. 

Holky teď mají nějaké vtipně soutěživé období. No, vtipné... Vlastně asi jen pro nezávislého pozorovatele, mě už ráno po třetím vřískotu, kdo dostane první kakao, berou mory. Začíná to pravidelně ranním sprintem ke mně do postele a bitkou o místo po mém levém boku (o pravou stranu není nevím proč vůbec zájem). Pak dalším sprintem k naší jediné barové židli, následuje soutěž o výše zmíněný první hrnek kakaa a hned vzápětí o to, kdo jej dříve vypil. Celou cestu do školky pak za střídavého vřískání Klárky i Terezky běžíme, protože bitka je jak jinak než o to, kdo poběží PRVNÍ. A u toho všeho ten šílený jekot. Snažím se je co nejklidnějším hlasem průběžně učit, že je lepší se domluvit a v prvenství se střídat, v průběhu dne mě ale klid postupně přechází. Od mdlob mě zachraňovalo jen krásné počasí a zahrada, na které si ty dvě dokázaly docela dlouho a kupodivu bez řevu pohrát.

Naslibované objednávky tak plním o dost pozvolnějším tempem než bych chtěla. Jsem moc ráda za to, když mě občas někdo svou objednávkou konečně donutí ušít něco, na co už mám dlouho spadeno. A přesně takhle mě Jana ze sousední vesnice přiměla k tomu, ušít dlouho odkládané oblečení pro mé šité baletky. Protože ani baletky pořád jen nebaletí, ale občas si potřebují vyrazit i do města. A jít spát v pyžamových kraťasech namísto široké nabírané sukně.

Naše holky jsou z oblečení unešené, musela jsem je zabalit a schovat, jinak by mě je ani nedovolily Janě předat. Oblečení určitě vystavím i na Fler, bude asi jen na objednávku, protože přeci jen  ke každé barvě svršku (trika) bude potřeba jiné látky na doplňující oblečení. A pro holky musím ke Dni dětí stihnout ušít taky pár kousků, plus bych jim chtěla i nějaké svršky uháčkovat. Jen teda vlastně ani nevím, jestli si to za to svoje věčné ječení zaslouží :)

Jó, a ty dřevěné domečky, ty muž vyrobil holkám (a trochu i mě?) z odřezků zbylých z našeho schodiště. Časem jim ještě přibude z jedné strany nátěr tabulovou barvou, aby si je mohly holky průběžně dotvořovat. No není on šikovný?

4 komentáře:

  1. Děkuju.. Hlavně když jsem viděla nadšení našich holek, tak si říkám jakto, že jsem se k oblečkům dokopala až teď :)

    OdpovědětVymazat