Peněženky na výletě

Už dlouho si říkám, že fotky mých výrobků by potřebovaly nějaký svěží závan. Průběžně mě inspiruje Peťa Oringle, která má fotky úžasné, s náladou, nápadité a pokaždé jiné.

To je samozřejmě vzdálená meta, neb vylepšování mých foto schopností jaksi pokulhává a stále je ve fázi "jednou, až bude více času". 

Napadlo mě ale peněženky zabalit s sebou do batohu na nedělní vycházku. Třeba se nějaké to foto místo najde. 

Místo se našlo, naše tišnovská Květnice byla zalitá Sluncem, což ale jak jsem zjistila, může být výhoda i nevýhoda. Někdy se ten sníh prostě leskne až moc a stíny nejsou vždy až tak žádoucí. A jak jednoduše a lehce to na fotkách těch, co to umí, vypadá. 

Místa, která mi přišla na focení ideální, se nakonec ukázala jako dost nevhodná. Nejdřív se mi nedařilo najít ten správný úhel a pořád jsem měla pocit, že každou chvíli někdo půjde a já budu vypadat jako trubka, co má po lese rozložené peněženky a běhá kolem nich s foťákem. 

Nakonec se mi ale pár vhodných míst najít podařilo a s digitálními úlovky a duší v peří jsem mohla peněženky naskládat zpátky do batohu a vyrazit domů. 

Překvapivě mě focení venku nakonec bavilo a cestou zpátky už jsem si vyhlížela další místa, kde by to šlo. Jen tu fobii s případných kolemjdoucích si ještě musím nějak vyřešit...

P.S. Peněženky jsou dostupné na obvyklém místě.

Čelenka - návod

Měla jsem během minulého víkendu asi 28 hodin sama na sebe. Dala jsem si za úkol celý čas neprouklízet (i když by si to naše domácnost bezesporu zasloužila) ani nešít nic se značkou Lochta.

Zdá se to jako jednoduchý úkol, ale ono to k oběma věcem tak strašně svádí! Jenomže to si pak člověk sice může odškrtnout pár položek na seznamu a zmenší se jeho nestíhací skóre, ale ten osvěžující pocit z tak ojedinělého víkendu se tím nějak vytratí.

Takže jsem jen definitivně schovala do krabice vánoční výzdobu, uklidila předsíň, kterou už se skoro nedalo projít, a roznesla na svá místa pár dlouhodobějších hromádek.

A ušila si černý rolák (střih podle prosikulky.cz, mírně upravené manžety a délka roláku), černou čepici a tři čelenky. Juch. 

V sobotu se mi i dařilo držet si líné pracovní tempo. Vychutnávat si uklizenou kuchyň, kterou zase hned nezaneřádíte přípravou večeře/oběda/snídaně/svačinky. A užívat si dvouminutovou přípravu jen jednoho jídla - to mě dostane vždycky. Co já jsem s tím volným časem dělala než jsme měli děti?

...

Pokud si chcete o víkendu udělat radost, už jste někdy na stroji ušily alespoň polštář a máte půl hodiny času mám pro vás tip na rychlošití se zárukou úspěchu. Čelenku určitě zvládnete. A klidně i bez overlocku, na obyčejném stroji. 

Moje čelenka je z pruhu úpletu (můžete ušít i z trička) 54 x 23 cm. Po dlouhé straně ji složíte na půl lícovou stranou dovnitř - vznikne dlouhý had. Sešpendlíte. Po celé jedné dlouhé straně prošijete, dvě krátké strany necháte nesešité. Otvorem v jedné z krátkých stran protočte budoucí čelenku lícem ven. A teď začíná trochu náročnější fáze, spíše ale psychicky. Je nutné krátké strany přiložit k sobě lícem a po celém obvodu krátkých stran k sobě přišít. Dvě třetiny na stroji, zbytek v ruce, z líce, nejlépe matracovým/neviditelným stehem. Zní to teď možná složitě, ale až budete mít protočeného hada, dojde vám jak to myslím. Doporučuji nechat si na ruční šití kus čelenky z vnitřní strany - i kdyby se ruční sešití příliš nevyvedlo, nikdo ho neuvidí.

V pohodě to všechno lze šít na obyčejném stroji, zvolte ale cikcak steh, jinak by vám při pružení úpletu švy praskaly.

Tak šití zdar a těším se, že se pochlubíte s výsledky...

Cestou z práce

Chůze je návyková a parádně si u ní člověk vyčistí hlavu. Ve dnech, kdy jsem v práci a ne na home office, chodím většinou pěšky z nádraží do práce, místo trolejbusu. Zabere mi to 35 minut, je to něco přes 3 kilometry přes Královo pole a Žabovřesky. Někdy jen cestu tam nebo zpět, poslední dobou často obě.

Tento týden mě ale napadlo jít až do Řečkovic. Přes Palackého vrch a kolem letiště Medlánky. Většina cesty byla lesem nebo takovou zvláštní příměstskou krajinou, závěr opět přes město. Celý den jsem v práci přemýšlela, jestli jo nebo ne. Protože divoká prasata a násilníci. Muž se mi smál, až se za břicho popadal.

Nakonec jsem rozhodla, že jo.

Na prase ani úchyla jsem si za celou cestu nevzpomněla ani jednou, protože ledovka. Všechno včetně pěšinek i okolí pěšinek bylo pokryto tlustou vrstvou ledu. Jedna velká klouzačka to byla, z kopců se skoro nedalo sejít.

6 kilometrů, hodina a půl. Na Řečkovickém nádraží parádní velrybí grafitti made by Timo. Zbytek domů vlakem. A všechny pracovní zapeklitosti, které jsem celý den řešila, byly zapomenuty.

Jak jste na tom vy? Chodíte taky? Do práce, z práce, nebo jen tak? 

Nebo se otužujete - to je asi letos kapku modernější než chození :)

Moje pracovna

Před rokem a kousek jsem vás tady pozvala na virtuální návštěvu do mé pracovny. Loni v létě jsme celé naše podkroví přeorganizovali - Klárce jsme zařídili samostatný pokoj v naší původní provizorní ložnici, ložnice se přesunula do velkorysého šicího pokoje a šití se tak stěhovalo do poměrně malého prostoru nad schodištěm. Holkám jsem z tohoto prostoru nejdříve musela vynosit tuny lega a přesunout je k nim do pokoje (a nic u toho nerozložit a nepoztrácet - nadlidský úkol na několik hodin).

Moc jsem se už těšila na novou velkou ložnici, Klárka už delší dobu prosila o samostatný pokoj a mě tak stěhování všeho mého šití do menšího prostoru vlastně ani nevadilo. Už jsem měla všechno promyšleno a šoupání nábytkem, to já moc ráda.

Některé věci stačilo jen srovnat a zorganizovat, jiné (hlavně některé látky) musely pryč a část věcí zůstala stále v ložnici (o té zase jindy, mám tam ještě pořád pár nedořešených "rožků"). Role s koženkami si konečně našly stálé místo pod naší postelí - zaberou strašně moc místa! - a vznikla jedna celá skříňka jako sklad ušitých věcí. Z toho mám extra radost. 

Co postrádám je dostatek místa na skladování kabelek a batohů - nedá se nic dělat, co ušiji, musím hned prodat :D. Zvlášť za časů lockdownu ve svém novém prostoru postrádám i soukromí - přece jen je to prostor nad schody v našem poměrně otevřeném domě mezi ložnicí a Klárčiným pokojem, šicí stroj dělá dost rámus a s distanční výukou nebo Klárčiným spánkem moc dohromady nejde.

Jinak jsem ale s řešením prostoru spokojená - i když je to opět většinou skládačka starších kousků nábytku, splňuje to moje nároky na útulnost a využit je každý centimetr.

Tak pojďte dál...

A takto vypadal prostor nad schodištěm před rekonstrukcí. Sloužil jako šatna, za touto stěnou, na místě dnešního pokojíčku Klárky, šatny a pokoje holek, už byla jen neobytná, nezateplená půda, kam se dalo dostat jen zvenku po žebříku. V horním patře krom tohoto malého prostoru už byla jen ložnice na stejném místě, kde máme ložnici teď. Podchozí výšku měl prostor jen uprostřed, pod šikminami jsme se museli sehnout. 

A poslední dvě fotky "pře a po". Ty mám hodně ráda, člověk si během chvilky uvědomí, jak obrovský kus práce má za sebou. První dvojice je směrem do ložnice, druhá směrem do Klárčina pokoje.

Snad se vám prohlídka i s kouskem historie líbila. Další kouty našeho domu najdete v záložce "bydlím" a já si dávám závazek je průběžně trochu aktualizovat a přidávat i něco z historie.

Nesrovnávat!

Často poslední dobou mívám pocit, že bych měla své šití více profesionalizovat, mít plán, strategii. Taky to zaklínadlo moderní doby "růst" mi někdy nedá spát. Člověk má pořád pocit, že pokud má být úspěšný, musí se jeho výkon zvyšovat a prodeje RŮST. Že musí vydělat víc, aby neměl výčitku, že nedorovná celý plat, který mu kvůli částečnému úvazku uniká. 

Stačí se podívat na sociální sítě úspěšných handmade značek - každý má mnohonásobně více sledujících, krásné fotky ve feedu, originální popis a každý den něco zajímavého ve stories. 

Začínám pak mít pocit, že pracuji málo, špatně, neorganizovaně a neplánovaně. Je tak snadné si začít připadat neschopně.

Přitom stačí se na sítě chodit jen inspirovat a ne srovnávat.

Uvědomit si, že šiju přesně tolik věcí, které jsem schopná prodat. Šít více bych už nestíhala. A že nemám v plánu skončit s mou hlavní prací klimatologa a nechci si na šití nebo cokoli jiného najímat další lidi. 

Dělat a šít věci, protože mě baví a ne proto, že bych měla. On ten vývoj pak totiž přijde sám.

Jednoduše: netlačit na pilu. Protože šití jako částečný úvazek má spoustu limitů, ale velkou výhodou je to, že NEMUSÍM, ale MŮŽU.

Konec mouder, já si to jen potřebovala sepsat - až zase budu mít potřebu se srovnávat...

První vlaštovky z nových látek ze Spoonflower: toaletka a peněženka Pokojovky (a vlk s mou oblíbenou hláškou od Jany Z lesa na úvodní fotce)

Levné látky jsou ... levné látky

 

Už poněkolikáté za poslední dobu se mi stalo, že jsem si koupila levnější látku (něco málo přes 100 Kč za metr) a pak hořce plakala. Když už přimhouřím oko nad častými kazy vzoru a velkou krčivostí látek, kvůli čemuž látky objednávám jen na podšívky, doruda mě dokáže rozčílit, když po předeprání látka ztratí téměř polovinu své barvy. Tmavé části vzorů nepříjemně a nerovnoměrně zešednou a když je látka tmavá celá ... škoda mluvit.

S eshopy s levnými látkami se u nás v posledních letech roztrhl pytel, ale pokud šijete a chcete, aby vám věc, s jejíž výrobou strávíte hromadu hodin, něco vydržela, investujte do kvalitní látky, vyplatí se to. Vím, že existují i výjimky, že není lehké kvalitu látky na dálku odhadnout a že hodně bolí platit za metr látky více než za plný košík v supermarketu, ale opravdu se to vyplatí.

Občas si mi někdo napíše o tipy na obchody s látkami. Většinu tipů jsem už psala před časem v tomto článku, takže dnes jen malá aktualizace. Jeden z mých nejoblíbenějších www.ellbyell.cz už bohužel v mezičase zanikl (a zatím jsem nenašla stejně kvalitní náhradu se spolehlivě stejným vkusem a velkým výběrem bavlněných často japonských pláten nebo Lotty Jansdotter). Další skvělý eshop takoy.cz jsem nově objevila.

Stálicemi, které mě nikdy nezklamaly, jsou Šárka Honsová alias wilburrina.cz, jejíž  autorské vzory a kvalita tisku i látek jsou prostě úžasné. A také sitiniti.cz, které se teď postupně vrací po delší pauze. I peonygarden.cz a materialistic.cz jsou stále mí oblíbení.

U takoy.cz se dají pořídit krásné originální vzory na různorodých typech materiálů. Do některých jejich motivů jsem se vyloženě zamilovala, bavlněná plátna mají úžasně jemňounká a úplety poctivé.

Co mi dlouhodobě v ČR chybí jsou pěkné pánské vzory na bavlněných plátnech. Copak se šije jen pro ženy? Narazila jsem ale na stránky spoonflower.com, kde můžete strávit hodiny, budete-li chtít. A možná i když chtít nebudete. Vzory navrhují různí návrháři z celého světa a je jich tam opravdu spousta. Metr látky vychází skoro na 500 Kč. Bavlněné plátno má mírně vyšší gramáž než jsem zvyklá, je krčivější a digitální tisk tmavších tónů by možná snesl trochu více vytunit, ale ten obrovský výběr vzorů nemá snad obdoby. Díky krčivosti a vyšší gramáži se tamní plátno příliš nehodí na šití oblečení, ale barvy jsou kvalitní, neseperou se. Na toaletky a peněženky značka ideál. A ten výběr vzorů ...

Článek píšu o své vůli a podle svých zkušeností, nejde tedy o placené partnerství. A pokud mi napíšete další tipy, budu jen ráda...

Poodří pod sněhem

Dnes už není (nebo už zase je?), ale minulý víkend bylo. A bylo tam nádherně. Sníh tam leží jen pár dnů v roce a my tam taky býváme jen pár víkendů v roce (u našich). Náhodně se to teď sešlo a bylo potřeba si to užít.

Jste úžasní a vaše pozitiva v komentářích pod minulým  článkem mi dělala velkou radost. Moc mi pomohla si tam ta svá pozitiva napsat, potom si ta vaše postupně číst a nacházet další a další. Vlastně se máme fajn - jsme zdraví a spolu a že občas tečou nervy a skřípou zuby? Pár dětských přitulení a je zase líp...

Jedna z věcí, se kterou jsem v této covidové vlně začala a která mě drží nad vodou, je chůze. Poslední dva roky jsem trochu běhala, některé věci mi ale na běhu nevyhovují, a tak jsem teď přešla na chůzi.

(Skoro) každý den. Alespoň hodinu. Jen já a Kuky. Větrám plíce, větrám hlavu, venčím psa a snažím se jít opravdu rychle. Někdy vymyslím trasu novou, někdy jen vypnu mozek a jdu po známé cestě. Občas ráno, ale většinou odpoledne. Někdy místo trolejbusu do práce nebo z práce.

Na rozdíl od běhu po chůzi nejsem vůbec unavená, spíše plná energie.

Chodíte někdo taky?