Celý týden víkend

Po promaroděném adventu lehla minulý týden Terezka znovu. V pátek se z toho vyklubala spálová angína a deset dnů antibiotik.

Na víkendovou chalupu s kamarády ze školy a jejich dětmi proto nakonec (zase) odjel jen muž s Klárkou.

Mě bylo nejdříve na vývrat - další týden domácího vězení, plus dost pravděpodobné pokračování nemoci u některé z dalších holek. Neveselé vyhlídky a moje (dost dlouhá) sebelitovací fáze.

Nakonec ale popravdě musím přiznat, že jsem tohle domácí vězení asi už dlouho potřebovala. Zakázala jsem si černé myšlenky a přikázala si pohyb. A když nikam a nic nemusíme, tak je vlastně pořád víkend. A ten já ráda:)

Tabletky zabraly během pár hodin, z Terezky se Sárou se během pár dní stala neskutečná dvojka a já tak mám místy i čas na sebe.

Přeorganizovávám si svou pracovnu - konečně jsem si koupila krabice a ze skladišťové skříňky udělala celkem čupr skříň. Trochu šiju, háčkuju a hlavně: obnovila jsem svůj každodenní běhací rituál. Juch.

Nakoplo mě to taky konečně k ozdravění našeho jídelníčku. Není přece možné, abychom byli pořád nahromadě. Ovesná kaše k snídaním, více zeleniny k večeřím  a obědům a ovoce pořád, pořád, pořád.

Naordinovala jsem si zkouknout s holkama vánoční večerní pohádky, zatím na to ale nedošlo, nějak není čas nebo co. Namísto toho ale máme z celého domu jeden velký bunkr. Taky vyrábíme, největší úspěch asi měly korunky z roličky od toaleťáku a washi pásek.

Tak teď jen doufat, že nelehne žádné další dítě a jestli jo, tak že mi vydrží tahle pozitivní nálada.

A taky že u nás konečně někdy napadne sníh, který vydrží déle než pár hodin..


...


Toaletky nahrané na Fler dnes ráno mezi odchodem Klárky do školy a vzbuzením Terezky a Sáry - můj nemocenský čas jen pro sebe.

Něco málo z pracovny..

A doplňky našich dvou princezen..

Mozaika

Někdo dokáže strávit hodiny na facebooku nebo youtube, já poslední dobou dokážu dlouho do noci prokrastinovat na pinterestu.

Včera mi volala paní z naší knihovny, že se uvolnilo místo na kurzu mozaikování. A tak jsem se do půl druhé do rána prostě musela inspirovat.

Stejně jako u patchworku mám s mozaikou problém v tom, že se mi úplně nelíbí to, co si u nás lidé pod pojmem mozaika představí. A nebo možná mám jen já divnou představu o mozaice..

Asi vás teď trochu zavalím obrázky, ale nějak si to moje včerejší pátrání nemůžu nechat pro sebe. Třeba vás budu taky k nějaké mozaice inspirovat..

Co se týká obrazů, nejvíc se mi asi líbí, když jsou vzory vytvářeny jen jednou barvou kachliček.

I barevné obrazy se mi líbí, nejvíce ale také ty, kde jsou větší plochy poskládány ze spousty kachliček jedné barvy.

Ze strakatějších mě dostaly mapy..

Nebo stromy, ty já můžu asi vždycky. Navíc v šedošedé. A s barevným detailem.

A podobnou řeku jsem si včera vysnila na parapet ve své pracovně - někdy "až budu mít čas" :)

Co se týká interiéru, líbí se mi mozaiky hodně v koupelnách, kde je všechno ostatní už bílé..

Mozaikové stolky mě nejvíce zaujaly (nečekaně:) opět ty z jedné barvy kachliček..

.. nebo ty s velkými geometrickými vzory.

S květináčky mám trochu problém. Vzhledem k tomu, že to byl jeden z tipů, který bych si na tříhodinovém kurzu pravděpodobně stihla vyrobit, hledala jsem opravdu pečlivě. Asi jediný, který se mi líbil, byl tento:

Zaujaly mě i mozaiková čísla popisná - že by další věc na seznamu "až někdy"? Ideální je prý lepit je na plech.

Možná na kurzu zkusím zrcadlo (stále nemáme zrcadla nad umyvadly na záchodě). Nevím, jestli s jednobarevnou mozaikou lektorku trochu nepřekvapím. Navíc bude tmavě šedá nebo bílá..

A talířky mého srdce:

Vůbec jsem netušila, že jsou celkem v kurzu tyto mozaikové koule do zahrad. Některé vzory mě dost vyděsily, ale tuhle prostřední si možná i umím na zahradě představit.

A (skoro) na závěr, něco z architektury. Marocké umění, které mi připomnělo naší svatební cestu (a pro mě úžasná kombinace barev)..

.. a kousek dlažby kdovíodkud. Zase ty vzory z bílých kousků.

Holky teď hrozně vždycky zajímá kam jdu a co tam budu dělat (ne, že bych chodila nějak často, bohužel:)), tak jsem jim našla i nějaké tipy na domácí tvoření. Pro začátečníky a pididěti z papíru a vystřiženého papírového talířku - zkusím nastříhat různovzorované origami papíry, kterých si složku už spoustu let syslím. 

A pak mozaiky z nastříhaných  polystyrenových (?) podložek pod masem vysterilizovaných v myčce a nabarvených akrylovými barvami. To bude i 3D a myslímže by to mohlo chytnout i Klárku, kterou už jen tak nějaké "dětské" vyrábění nebere.

Všechny odkazy na použitá díla najdete na mém pinterestu tady.

Nedělám si velké naděje, že moje mozaikování na dlouhou dobu neskončí jedním miniprojektem na kurzu, ale jako relaxace bylo včerejší pinterestování skvělé. 

Originál

Postupem času jsem došla k tomu, že šít "malé věci" jako peněženky a obaly na knihy stylem co kus to originál, je z různých důvodů dlouhodobě neudržitelné.

Šít například obaly rovnou po dvou šetří čas, organizaci a celkově mou energii. Fotit, fotky upravovat a vkládat na Fler stačí jen jednou, navíc později (když mám ještě látku), můžu to stejné zboží znovu ušít a jedním klikem naskladnit. Kdo šije, fotí a prodává, určitě chápe. Nezdá se to, ale šití je z celého procesu jen zlomek času.

Ale nebojte, rozhodně to neznamená, že budu šít dvacet stejných peněženek, to nee. Ani by mě to nebavilo. Všechno budou limitované série. Protože (jak už určitě víte) jsem látkový maniak a každé látky objednávám většinou jen kolem metru. To znamená třeba čtyři obaly.

A pokud ode mě něco budete chtít mít jen vy a nikdo jiný ne, napište, ráda vám to splním...

Kabelky a batohy (a nejspíš ani toaletky) až na velké výjimky šít stejné nebudu.

Látek hodících se i pro pány kluky, které mi padnou do oka, pořád není až tak moc, dokonce už občas nutím i muže, aby mi s výběrem pomohl. A to pak prostě těch úžasných lištiček musím ušít víc:)



P.S. Ale na každé peněžence běhají lištičky a plují lodičky jinde, přísahám. Najdete tu.

Deka

Moje předvánoční šití pro ségru a jejího Toma. 154 krát 200 cm.

Napůl ze zbytků látek, napůl z látek na deku koupených. Vzory na míru - hory, stromy, lesy, domy.

Z druhé strany nejjemnější minky - jednotka hebkosti. Vatelín jsem stejně jako u naší deky  vůbec nepoužila - deka je díky tomu neprkenná a pěkně "přítulná".

Je asi zvláštní odreagovávat se od šití zase šitím, ale on patchwork je přece jen trochu jiné šití. Už jen to řezání čtverečků. Kolik toho člověk promyslí..

Přiznávám, že kapka času navíc by mi bodla, ale strašně mě to bavilo. A jestli platí, že z ručně vyrobených věcí sálá energie, tak tahle deka musí přímo zářit :)

Povánoční

Přípravy na pondělní Štědrý den jsme letos díky sobotě a neděli zvládali levou zadní. A kdybych se (zase) na poslední chvíli nerozhodla velkou část dárků vyrábět, dovedli bychom to nejspíš k úplné dokonalosti. Takhle trochu stresu předem bylo.

Gradoval, když jsem v deset večer 23.12. zjistila, že se mi zdrcla vánočka a že nemůžu najít visačky na dárky, které jsem začátkem prosince namalovala a pak před holkami geniálně ukryla. (Před půlnocí jsem je našla, dárky balila jen do dvou a vánočka nakonec byla sice nízká, ale krásně vláčná:))

Hysterie propukla jen jednou, když Terezčinu tučňákovi těsně před štědrovečerní večeří upadla papírová mašle, kterými Terezka několik plyšáků na slavnostní večer nazdobila. Polívka stydla a my stříhali novou mašli.

Holky díky letošním handmade Vánocům připustily, že dospěláci někdy Ježíškovi mohou trochu pomáhat. Původ ježečka ale prozrazen nebyl a holky ani na chvíli nezapochybovaly, že je z Ježíškovy dílny. Ježeček byl Terezčiným jediným přáním. Byl schovaný až vzadu za stromečkem, a tak to bylo chvíli napínavé a už už se schylovalo k další hysterii..

Sára si přála kačenku do vany a celý prosinec to na všechny strany hlásila. Když si ji vybalila, už ji ostatní dárky nezajímaly. Šťastné to dítě a šťastní my, neboť našim letošním hlavním darem byly po třech letech ve staronovém domě konečně nové vchodové dveře. Dárkový rozpočet byl tudíž omezený. A šicí stroj nezahálel :)

Jako každý rok byly i letos naše Vánoce hodně o návštěvách, a ty v našem případě znamenají cestování přes půl republiky. Stihli jsme toho hodně, i už skoro tradiční běžky na Pustevnách a echt tradiční tišnovský Silvestrovský špekáček v letním kině. Až jsem si říkala, kde je ten vytoužený pasivní odpočinek.

Naštěstí holky sice chodily extra pozdě spát, ale o to déle spaly ráno, a já si tak (po letech?) zase mohla vychutnat dlouhá líná rána. A hlavně, dvě ze tří holek odjely na Nový rok na PĚT DNŮ k babičce..

Bilancovat loňský rok raději nebudu, stalo se spoustu dobrého i horšího, některé věci ještě zpracovávám.

A jediné mé letošní předsevzetí zní: zpomalit. A těšit se i z obyčejných věcí, které mě někdy neskutečně prudí. Být více spokojená. Jak mě nabádá muž: pozitivněji myslet. Možná na to úplně nevypadám, ale jsem někdy neskutečný negáč.

Už teď vím, že mi to nepůjde, ale chci to zkoušet. (Taky chci zkoušet nejíst čokoládu, ale ta mi s tím právě pomáhá, tak nevím)

Vám všem přeji v novém roce zdraví a lásku (zbytek už pak půjde sám). A taky trochu té pomalosti a spokojenosti..

Šťastné a veselé..

..Vánoce vám všem přeju.

Já letos stíhala nejdříve až moc - plán udělat, uklidit, nakoupit a zabalit všechno s předstihem fungoval až do minulého týdne, kdy jsme postupně všichni lehli. Vlastně ani nevím, jestli to bylo nemocí nebo mou každoroční touhou mít všechno dokonalé (a to jsem v kritériích dokonalosti za posledních pár let už dost slevila), ale padla jsem "na čumák" tentokrát už týden před Štědrým dnem. Taky s předstihem. 

Není to ale vůbec špatné se takhle na chvíli přiblížit ke dnu. Posledních pár dnů se mi totiž nejspíše díky tomu podařilo být v klidu. A taky díky psychické podpoře muže a Florentýně, která mě nadchla rychlým a výborným cukrovím. 

Navíc šiju deku - juch!

Mám, co mám, hodně toho hotového mít nebudu. Podstatné je něco úplně jiného...

...

Radost  mám z dřevěného anděla s plechovými křídly, který na nás kouká přes francouzské okno. Je to trochu underground, stejně jako zatím celé okolí našeho domu. Ale je náš - dům i anděl.

Tak krásné (i když třeba taky nedokonalé) Vánoce mějte!

Kmeny

Ve středu jsme s mužem byli v divadle. Dárek od mé ségry, která moc dobře ví, že tam alespoň jednou za rok potřebuji, ale sama se lístky koupit nedokopu. Díky.

Já ostuda ještě nikdy nebyla v brněnské Redutě, tentkrát poprvé.

Od rána mě všechno štvalo. Holky všechny tři nemocné pomalu přecházejí z fáze, kdy se o ně člověk v záchvatech kašle bojí, do fáze, kdy mají roupy a pijou mi krev. Tento stav mě čeká až do konce týdne, do toho spousta předvánočních plánů, které s holkami doma nejde plnit. Ráno sice nemusím vstávat ve vražedných 6.15, zato ale musím být celý den zavřená doma s hašteřící se bandou. K tomu čerstvě vyprané šaty, které ne a ne uschnout, nedošitá zakázka, kterou jsem chtěla dnes stihnout, a kabelka na večerní divadlo došitá s vypětím všech sil v podstatě se Sárou na klíně.

Vždycky si pak říkám, jestli má za těchto vypjatých podmínek pro mě kultura vůbec cenu.

Ani mačkanice na brněnských trzích, kde jsem před divadlem chtěla nasát trochu vánoční atmosféry, mě nepřesvědčila. Ještě na toaletách před představením jsem zapochybovala o dostatečné "slavnostnosti" své róby (ach, to mé sebevědomí)...

Představení si mě ale už získalo. Kmeny. Překvapivé, nápadité, šokující, nevšední. Vyvolalo v nás spoustu otázek, diskutovali jsme ještě dlouho po skončení. Asi nejsem příslušník žádné subkultury. Nebo jo? Možná je trochu každý. Někdo i víc najednou. Určitě si musíme přečíst knížku. A pokračovat v debatě..

Nálada o 180 stupňů jinde, procházka Brnem, kebab u "našeho" studentského Turka, kofola a čokoláda z Billy. Všude hraje hudba a voní svařák, je živo, ale lidí je kolem deváté večer tak akorát. Pročítám si noviny Národního divadla Brno a mám chuť chodit do divadla obden.

Těším se, až Sára zmoudří (zmoudří?) a budeme moct chodit i s holkama. Na Louskáčka, Čerta a Káču...

Vždycky mě nadchne, jak rychle se dokážu nadchnout. Odpoutat se na chvíli od reality. Odpočinout si.


P.S. Vím, že jsem loni psala o divadle dost podobný post -  letos jsem si myslela, že mám všechny přípravy na náš divadelní den pod kontrolou. Do té doby, než holky lehly..

P.P.S. Reduta úžasná!