Ve středu jsme s mužem byli v divadle. Dárek od mé ségry, která moc dobře ví, že tam alespoň jednou za rok potřebuji, ale sama se lístky koupit nedokopu. Díky.
Já ostuda ještě nikdy nebyla v brněnské Redutě, tentkrát poprvé.
Od rána mě všechno štvalo. Holky všechny tři nemocné pomalu přecházejí z fáze, kdy se o ně člověk v záchvatech kašle bojí, do fáze, kdy mají roupy a pijou mi krev. Tento stav mě čeká až do konce týdne, do toho spousta předvánočních plánů, které s holkami doma nejde plnit. Ráno sice nemusím vstávat ve vražedných 6.15, zato ale musím být celý den zavřená doma s hašteřící se bandou. K tomu čerstvě vyprané šaty, které ne a ne uschnout, nedošitá zakázka, kterou jsem chtěla dnes stihnout, a kabelka na večerní divadlo došitá s vypětím všech sil v podstatě se Sárou na klíně.
Vždycky si pak říkám, jestli má za těchto vypjatých podmínek pro mě kultura vůbec cenu.
Ani mačkanice na brněnských trzích, kde jsem před divadlem chtěla nasát trochu vánoční atmosféry, mě nepřesvědčila. Ještě na toaletách před představením jsem zapochybovala o dostatečné "slavnostnosti" své róby (ach, to mé sebevědomí)...
Představení si mě ale už získalo. Kmeny. Překvapivé, nápadité, šokující, nevšední. Vyvolalo v nás spoustu otázek, diskutovali jsme ještě dlouho po skončení. Asi nejsem příslušník žádné subkultury. Nebo jo? Možná je trochu každý. Někdo i víc najednou. Určitě si musíme přečíst knížku. A pokračovat v debatě..
Nálada o 180 stupňů jinde, procházka Brnem, kebab u "našeho" studentského Turka, kofola a čokoláda z Billy. Všude hraje hudba a voní svařák, je živo, ale lidí je kolem deváté večer tak akorát. Pročítám si noviny Národního divadla Brno a mám chuť chodit do divadla obden.
Těším se, až Sára zmoudří (zmoudří?) a budeme moct chodit i s holkama. Na Louskáčka, Čerta a Káču...
Vždycky mě nadchne, jak rychle se dokážu nadchnout. Odpoutat se na chvíli od reality. Odpočinout si.
P.S. Vím, že jsem loni psala o divadle dost podobný post - letos jsem si myslela, že mám všechny přípravy na náš divadelní den pod kontrolou. Do té doby, než holky lehly..
P.P.S. Reduta úžasná!
Pamatuji se, jak jste byli loni v divadle. To už je rok?!
OdpovědětVymazatTaky mě vždy nadchne vybočení ze všedních dnů. Ale do divadla nechodíme. Manžel na to není a já si vlastně na divadlo ani nevzpomenu. Věřím, že to jednou doženeme.
David je taky nemocný, ale přiznám se, že mě to dalo klid a i když večer už říkám nemluv, tak jsem odpočatá. Nejsem v práci a zrušila jsem nějaké akce a mám volno.
Trošku jsem aranžovala a uklízela a vypila více káviček a více brouzdám na NETu a koukám, co šijete a píšete.
Kabelka úplně skvělá.
Klid v duši a krásný advent. Lenka B.
Lenko, to zní tak úžasně! Trochu závidím. Posledních pár dnů se nemoc přesunula na mě a Sáru a já už trochu melu z posledních sil, musím říct. Ale klid v duši už tak nějak mám, člověk si na pokraji sil pár věcí uvědomí :) Mějte se krásně, snad už jste i zdraví a užijte si pěkné Vánoce.. B.
VymazatBarčo, já mám s holkama rodinné předplatné do Národního. Je to sice pořádná pálka, ale jsou to čtyři představení a lístky se na kupují jen jednou, takže starostí je s tím méně. Navíc, jak se jednou upíšeš, tak máme automaticky rezervaci i na další rok na stejná místa, ale jiná představení. Zatím jsem byla pokaždé nadšená. Zítra máme jít na Louskáčka, ale jsem nemocná, tak asi půjde manžel. Šaty už máme nachystané, nechávám je všechny včetně bot a silonek pohromadě a před akcí je stačí vytáhnout. Sice chodíme pořád v tom samém, ale je to jednodušší a vhodné šaty máme každá jen jedny.
OdpovědětVymazatEvi, moc díky za inspiraci! To mě normálně vůbec nenapadlo chodit jen s holkama. Mám brouka v hlavě na příští rok. A celoročně nachystané šaty jsou skvělý nápad, to taky takhle určitě budeme dělat! Dík!
VymazatTo je krásný relax, Barčo. Když jsme ještě byli bez dětí, zašli jsme několikrát ročně do divadla, kina, do kulturáku na zájezdové představení. Nebo jsme měli i předplatné. S dětmi bez možnosti hlídání to nejde. Ale až povyrostou, tak zase vyrazíme.:-)
OdpovědětVymazatJojo, Luci, s hlídáním je kříž. Nám teď hlídala ségra, je zlatá. Jinak taky bojujem. Musím ale říct, že já si až teď říkám, že jsme vlastně měli žít kulturněji před dětma - trochu jsme to flákali. Měj se krásně a hezké Vánoce! B.
Vymazat