pátek 15. července 2016

Hekticky...

Někdy toho chce člověk stihnout moc. Zvlášť když nechá děti na prázdniny u babičky a v hlavě má už nastřádáno tisíc úkolů jak dohnat všechny resty a slíbené objednávky a co našít do zásoby na trhy. K tomu oběhat doktory a vyřídit všechny papírovací a nakupovací povinnosti, které jdou s dětmi vyřídit dost obtížně. Pak si ještě k tomu přidá předsevzetí během léta se stihnout konečně kompletně přestěhovat a obydlet celý dům a je zaděláno na stresování nejen sebe sama, ale i svého muže. A o všech předsevzetích, co krásného dělat o prázdninách, které se ze všech blogů začátkem léta jen hrne, ani nemluvím.

U mě to pak dopadá tak, že si dávám budík na sedm, místo abych se konečně ráno dosyta vyspala, celý den pobíhám a odškrtávám si ze seznamu úkolů, jídlo co do množství rozhodně nešidím (to ani při echt vytížení prostě neumím), horší už je to ale s jeho kvalitou. Ať žijí desetiminutové obědy a pětiminutové večeře. Končím kolem půlnoci s pocitem, že jsem toho stihla ani ne půlku.

Se stejným pocitem usínám i poslední noc, den předtím, než mají holky dorazit zpátky domů. Stejně jako před zkouškami ve škole mám pocit, že bych ještě potřebovala alespoň jeden jediný den...

A tak jsem se rozhodla, že je třeba zapomenout na to, co jsem nestihla, a naopak nutné je sepsat si všechno, co jsem zvládla. Protože ono toho je vlastně docela dost a když se pořádně zamyslím, i nějaké to splněné letně-odpočinkové předsevzetí by se našlo:

- dokončila jsem šicí anabázi s městským batohem - juchů - více podrobností a fotky v příštím příspěvku

- ušila kamarádce dlouho slibované tuniky a dětskou kolovou sukni a šátky do vlasů - stihne je unosit už toto léto - hurá

- stihla ušít sedm nových kosmetických tašek a na přání japonský mimi míček

- vyplela půl zahrady - lepší než si říkat nevyplela půl zahrady, no ne?

- vyřídila formality spojené s přechodem z jedné rodičovské na další mateřskou -  v práci i na svém už několik let přerušeném studiu -  a že toho popojíždění a telefonování a sepisování nebylo málo

- navštívila doktora bez toho, abych musela otravovat někoho s hlídáním (že jsem nestihla test na těhotenskou cukrovku si slíznu na příští kontrole, takže se tím nebudu stresovat už teď)

- roztřídila a do banánových krabic nachystala hračky a všechny dětské záležitosti, které byly dva roky roztahané po celém šestipokojovém domě u našich

- byla si zaplavat (chtěla jsem jít vícekrát a každý den cvičit, ale pšššššt)

- dopřála si dvakrát tříhodinové cestování vlakem bez dětí - jen se sluchátky, časopisem a háčkem v ruce

- konečně se dohrabala k tomu, abych sama sobě si ušila tašku. Z mé oblíbené látky Lotty Jansdotter...




Tak a teď si bud seznam každý den číst a budu si užívat toho, že mám zase holky doma, že si uděláme k obědu pořádné kynuté borůvkové knedlíky a že nic ze seznamu úkolů už nemusím plnit, protože když jsou holky doma, tak to přece nikdo neočekává...

-

9 komentářů:

  1. Jsi hvězda! A Tvá taška je krásná... A malé taštičky taky. Ta velrybková...:-). P.

    OdpovědětVymazat
  2. Taška je bomba! Jak ty ťuplíky ve švech pasujou, obdiv! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, jo, to je to kouzlo nechtěného :) Bohužel jen z jedné strany... Díky!

      Vymazat
  3. Látky jsou všehochuť, od biobavlny Birch a české Wilburriny, přes americké lístečky po sympaticky levné české velryby... Děkuju!

    OdpovědětVymazat
  4. Já čtu s otevřenou pusou, co vše stíháš! A jak krásně!
    Skoro mi to nedělé dobře si to číst - při povinném ležení:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkuju.. Mám ale trochu výčitky, že holky mají letos takové babičkovské prázdniny.. Na druhou stranu už na mě jde asi hnízdění nebo co, protože mám pocit, že jestli to během prázdnin nestihneme zabydlet a nachystat, už mě asi klepne :) Ale často si na tebe vzpomenu, když tady pobíhám, jak to skvěle snášíš a dokážeš si říct, že to mimčo toho zas tak moc přece nepotřebuje - klobouk dolů..

      Vymazat
    2. No, pokud se nechci zbláznit, tak mi nic jiného nezbývá :-D!

      Vymazat