pátek 13. listopadu 2015

Handmade nebo Čína - co je víc?


Brněnský handmadesign v Adam Gallery (bývalá Wannieck gallery vedle nákupního centra Vaňkovka) už příští týden! Kdybych nebyla zrovna na jiném konci republiky, určitě bych šla nakouknot. Zajímavé prostory, zajímaví prodejci. Lidé, kteří už to v ruční tvorbě někam dotáhli a před kterými bych ci určitě připadala TAKHLE malinká...
---------

Téma handmade mě znovu a znovu nutí řešit v sobě dilema posledních dní. Čím dál více mi připadá, že se v Česku bere handmade stále jako něco, co je trochu horší než podobné věci, které jsou k sehnání v obchodech, a proto by to mělo být levnější. 

Nedávno mě zdeptala mamka.  Dětskou zástěrku, kterou si u mě nechala sousedka ušít na přání jí (sousedce) chci prodat za nehorázných 350 Korun!!! Já přitom bojovala s tím, prodat zástěrku alespoň o stokorunu dráž, šila jsem ji přes dvě hodiny a byla z krásné a ne zrovna levné látky, které na ní padlo docela dost. Že prý za 400 by ji určitě sehnala i v obchodě. Chtělo se mi brečet a zoufale jsem motala něco o tom, že tahle zástěrka je přece ale jen jedna na světě a že mám přece taky právo si něco za šitím strávený čas vydělat a ne šít jen jak říkám  "na charitu". Hrozně ráda dávám mnou ušité dárky, ale když si někdo něco objedná, přece za to snad i chce něco zaplatit! Byla jsem z toho tak nešťastná, že jsem si zástěrku ani nevyfotila. 

Čínský průmysl nás asi semílá tak moc, že za věci, které v tamních továrnách šijí děti za pár dolarů za měsíc a na kterých následně vydělává celý kolotoč dalších obchodníků, nám asi ve výsledku prostě připadá divné zaplatit víc. Navíc za něco, co si přece můžu ušít doma. Jsme asi holt národ kutilů a i když už to podle mě dneska není pravda (kolik lidí si dokáže doma ušít kabelku nebo panenku), pořád věci doma ušité bereme jako trochu podřadné. Druhá možnost je (ta mi ale vzhledem k vánočním tržbám obchodních řetězců přijde i přes přímluvy mnohých známých dost nepravděpodobná), že na "dát něco navíc" nemají Češi peníze.

Nechci ale šířit depresi. Naštěstí mám docela rychlou schopnost duševní regenerace a tak se i po těch nejchmurnějších myšlenkách vždycky otřepu a začnu znovu bojovat. Bojovat, abych lidi přesvědčila, že dát pár peněz navíc za mnou ušitou věc stojí za to. Bojovat, že je někdy lepší mít jednu handmade panenku než pět panenek z Číny. Bojovat, že i koníčkem si má člověk právo něco vydělat (a ne jen zase všechno vrazit zpátky do materiálu jako se to děje už skoro rok mě:-)).

A tak bojuju a bojuju, ušiju panenku, strávím s ní čtyři hodiny času. Aby byla hezká, měla pěkný vyšitý úsměv, nikde se jí nerozjížděl šev.. Další půl hodiny strávím s focením, nahráváním na Fler, popisem. Aby ji to slušelo i online. Stanovím cenu - počítám si 100 Kč na hodinu, i s Fler provizí mi to vyjde na  600 Korun. Říkám si, že to je fajn, že to je super cena (nedávno nám byl technik zapojovat plynový kotel, strčil šňůru do zásuvky, pomačkal pár tlačítek, za půl hodiny byl pryč - 600 Korun). A pak se podívám, jak to té mojí panence sluší mezi ostatními Fler-panenkami. Sluší. Ale většina ostatních Fler-panenek stojí skoro o polovinu méně... Panenky jsou všechny krásné a nevěřím, že by s jejich ušitím strávily jejich švadlenky méně šasu než já.

Ale i tak bojuju. Snažím se, stresuju, depresuju a zase znovu se snažím. Říkám si, že musím být dobrá a lepší a zkoušet to pořád dál. Protože lepší časy handmade už jsou určitě na obzoru - jak ostatně napovídá i čím dál větší rozšíření handmade trhů u nás. A kdo se bojí, nesmí do lesa :-)

1 komentář:

  1. Je opravdu zajímavé, že málokdo se pozastaví nad tím, kolik si řekne připojovatel kotle, revizor komína nebo předskokan opraváře myček (aby pan šéf věděl, které díly má s sebou vzít, když vy, paninko, neznáte ani značku té myčky - moje celkem čerstvá zkušenost...). Rekonstruujeme byt a je/bylo v něm třeba hromada odborné práce, takový instalatér si pěkně máknul, ovšem za tři dny té raubířiny jsme zaplatili něco přes dvacet tisíc, přičemž to "něco přes" odhaduju na cenu materiálu a tu dvacítku za práci. Což je v podstatě můj měsíční plat ve škole (ale učitel má prázdniny!) - a kdybch chtěla stejné peníze vydělat háčkováním, háčkuju až do smrti. Takže ne každá handmade je u nás ta zlatá handmade :-)

    OdpovědětVymazat