Originál

Postupem času jsem došla k tomu, že šít "malé věci" jako peněženky a obaly na knihy stylem co kus to originál, je z různých důvodů dlouhodobě neudržitelné.

Šít například obaly rovnou po dvou šetří čas, organizaci a celkově mou energii. Fotit, fotky upravovat a vkládat na Fler stačí jen jednou, navíc později (když mám ještě látku), můžu to stejné zboží znovu ušít a jedním klikem naskladnit. Kdo šije, fotí a prodává, určitě chápe. Nezdá se to, ale šití je z celého procesu jen zlomek času.

Ale nebojte, rozhodně to neznamená, že budu šít dvacet stejných peněženek, to nee. Ani by mě to nebavilo. Všechno budou limitované série. Protože (jak už určitě víte) jsem látkový maniak a každé látky objednávám většinou jen kolem metru. To znamená třeba čtyři obaly.

A pokud ode mě něco budete chtít mít jen vy a nikdo jiný ne, napište, ráda vám to splním...

Kabelky a batohy (a nejspíš ani toaletky) až na velké výjimky šít stejné nebudu.

Látek hodících se i pro pány kluky, které mi padnou do oka, pořád není až tak moc, dokonce už občas nutím i muže, aby mi s výběrem pomohl. A to pak prostě těch úžasných lištiček musím ušít víc:)



P.S. Ale na každé peněžence běhají lištičky a plují lodičky jinde, přísahám. Najdete tu.

Deka

Moje předvánoční šití pro ségru a jejího Toma. 154 krát 200 cm.

Napůl ze zbytků látek, napůl z látek na deku koupených. Vzory na míru - hory, stromy, lesy, domy.

Z druhé strany nejjemnější minky - jednotka hebkosti. Vatelín jsem stejně jako u naší deky  vůbec nepoužila - deka je díky tomu neprkenná a pěkně "přítulná".

Je asi zvláštní odreagovávat se od šití zase šitím, ale on patchwork je přece jen trochu jiné šití. Už jen to řezání čtverečků. Kolik toho člověk promyslí..

Přiznávám, že kapka času navíc by mi bodla, ale strašně mě to bavilo. A jestli platí, že z ručně vyrobených věcí sálá energie, tak tahle deka musí přímo zářit :)

Povánoční

Přípravy na pondělní Štědrý den jsme letos díky sobotě a neděli zvládali levou zadní. A kdybych se (zase) na poslední chvíli nerozhodla velkou část dárků vyrábět, dovedli bychom to nejspíš k úplné dokonalosti. Takhle trochu stresu předem bylo.

Gradoval, když jsem v deset večer 23.12. zjistila, že se mi zdrcla vánočka a že nemůžu najít visačky na dárky, které jsem začátkem prosince namalovala a pak před holkami geniálně ukryla. (Před půlnocí jsem je našla, dárky balila jen do dvou a vánočka nakonec byla sice nízká, ale krásně vláčná:))

Hysterie propukla jen jednou, když Terezčinu tučňákovi těsně před štědrovečerní večeří upadla papírová mašle, kterými Terezka několik plyšáků na slavnostní večer nazdobila. Polívka stydla a my stříhali novou mašli.

Holky díky letošním handmade Vánocům připustily, že dospěláci někdy Ježíškovi mohou trochu pomáhat. Původ ježečka ale prozrazen nebyl a holky ani na chvíli nezapochybovaly, že je z Ježíškovy dílny. Ježeček byl Terezčiným jediným přáním. Byl schovaný až vzadu za stromečkem, a tak to bylo chvíli napínavé a už už se schylovalo k další hysterii..

Sára si přála kačenku do vany a celý prosinec to na všechny strany hlásila. Když si ji vybalila, už ji ostatní dárky nezajímaly. Šťastné to dítě a šťastní my, neboť našim letošním hlavním darem byly po třech letech ve staronovém domě konečně nové vchodové dveře. Dárkový rozpočet byl tudíž omezený. A šicí stroj nezahálel :)

Jako každý rok byly i letos naše Vánoce hodně o návštěvách, a ty v našem případě znamenají cestování přes půl republiky. Stihli jsme toho hodně, i už skoro tradiční běžky na Pustevnách a echt tradiční tišnovský Silvestrovský špekáček v letním kině. Až jsem si říkala, kde je ten vytoužený pasivní odpočinek.

Naštěstí holky sice chodily extra pozdě spát, ale o to déle spaly ráno, a já si tak (po letech?) zase mohla vychutnat dlouhá líná rána. A hlavně, dvě ze tří holek odjely na Nový rok na PĚT DNŮ k babičce..

Bilancovat loňský rok raději nebudu, stalo se spoustu dobrého i horšího, některé věci ještě zpracovávám.

A jediné mé letošní předsevzetí zní: zpomalit. A těšit se i z obyčejných věcí, které mě někdy neskutečně prudí. Být více spokojená. Jak mě nabádá muž: pozitivněji myslet. Možná na to úplně nevypadám, ale jsem někdy neskutečný negáč.

Už teď vím, že mi to nepůjde, ale chci to zkoušet. (Taky chci zkoušet nejíst čokoládu, ale ta mi s tím právě pomáhá, tak nevím)

Vám všem přeji v novém roce zdraví a lásku (zbytek už pak půjde sám). A taky trochu té pomalosti a spokojenosti..

Šťastné a veselé..

..Vánoce vám všem přeju.

Já letos stíhala nejdříve až moc - plán udělat, uklidit, nakoupit a zabalit všechno s předstihem fungoval až do minulého týdne, kdy jsme postupně všichni lehli. Vlastně ani nevím, jestli to bylo nemocí nebo mou každoroční touhou mít všechno dokonalé (a to jsem v kritériích dokonalosti za posledních pár let už dost slevila), ale padla jsem "na čumák" tentokrát už týden před Štědrým dnem. Taky s předstihem. 

Není to ale vůbec špatné se takhle na chvíli přiblížit ke dnu. Posledních pár dnů se mi totiž nejspíše díky tomu podařilo být v klidu. A taky díky psychické podpoře muže a Florentýně, která mě nadchla rychlým a výborným cukrovím. 

Navíc šiju deku - juch!

Mám, co mám, hodně toho hotového mít nebudu. Podstatné je něco úplně jiného...

...

Radost  mám z dřevěného anděla s plechovými křídly, který na nás kouká přes francouzské okno. Je to trochu underground, stejně jako zatím celé okolí našeho domu. Ale je náš - dům i anděl.

Tak krásné (i když třeba taky nedokonalé) Vánoce mějte!

Kmeny

Ve středu jsme s mužem byli v divadle. Dárek od mé ségry, která moc dobře ví, že tam alespoň jednou za rok potřebuji, ale sama se lístky koupit nedokopu. Díky.

Já ostuda ještě nikdy nebyla v brněnské Redutě, tentkrát poprvé.

Od rána mě všechno štvalo. Holky všechny tři nemocné pomalu přecházejí z fáze, kdy se o ně člověk v záchvatech kašle bojí, do fáze, kdy mají roupy a pijou mi krev. Tento stav mě čeká až do konce týdne, do toho spousta předvánočních plánů, které s holkami doma nejde plnit. Ráno sice nemusím vstávat ve vražedných 6.15, zato ale musím být celý den zavřená doma s hašteřící se bandou. K tomu čerstvě vyprané šaty, které ne a ne uschnout, nedošitá zakázka, kterou jsem chtěla dnes stihnout, a kabelka na večerní divadlo došitá s vypětím všech sil v podstatě se Sárou na klíně.

Vždycky si pak říkám, jestli má za těchto vypjatých podmínek pro mě kultura vůbec cenu.

Ani mačkanice na brněnských trzích, kde jsem před divadlem chtěla nasát trochu vánoční atmosféry, mě nepřesvědčila. Ještě na toaletách před představením jsem zapochybovala o dostatečné "slavnostnosti" své róby (ach, to mé sebevědomí)...

Představení si mě ale už získalo. Kmeny. Překvapivé, nápadité, šokující, nevšední. Vyvolalo v nás spoustu otázek, diskutovali jsme ještě dlouho po skončení. Asi nejsem příslušník žádné subkultury. Nebo jo? Možná je trochu každý. Někdo i víc najednou. Určitě si musíme přečíst knížku. A pokračovat v debatě..

Nálada o 180 stupňů jinde, procházka Brnem, kebab u "našeho" studentského Turka, kofola a čokoláda z Billy. Všude hraje hudba a voní svařák, je živo, ale lidí je kolem deváté večer tak akorát. Pročítám si noviny Národního divadla Brno a mám chuť chodit do divadla obden.

Těším se, až Sára zmoudří (zmoudří?) a budeme moct chodit i s holkama. Na Louskáčka, Čerta a Káču...

Vždycky mě nadchne, jak rychle se dokážu nadchnout. Odpoutat se na chvíli od reality. Odpočinout si.


P.S. Vím, že jsem loni psala o divadle dost podobný post -  letos jsem si myslela, že mám všechny přípravy na náš divadelní den pod kontrolou. Do té doby, než holky lehly..

P.P.S. Reduta úžasná!

Lotta kolekce

Látky Lotty Jansdotter rychle ubývají a já se pořád ne a ne dokopat splnit si všechny plány, které s touto kolekcí mám.

Občas to na mě ale přijde (většinou když se to ale vůbec nehodí a měla bych šít hromadu jiných věcí), a tak jsem tento týden konečně vyfotila mé oblíbené kombinace těchto látek.

Ta nahoře je moje asi úplně nej, šedomentolová je tak úžasně nenápadná a přitom tak krásná. K ní ty severské kytičky... Sama sobě jsem v létě ušila z této kombinace obal na knížku a záložku, vzpomínáte?

Nejvíce mi k šedomentolové pasuje karamelová koženka, která ji krásně podtrhne a zvýrazní, chystám se ale i na tmavě šedou. Těchto pouzder, které pomáhají udržet si v kabelce přehled, jsem dnes naskladnila pěknou hromádku, mrkněte.

K černobílým tulipánkům se hodí snad úplně všechno. A žlutá je krásně rozsvítí.. (Nadšená jsem z kovových zipů s bavlněným okrajem, díky kterým jsem se zase po delší době do šití pouzdérek vrhla. Obyčejné pouzdro se tím podle mého o kus pozdvihlo a vůbec bych se nestyděla vzít si je jen tak do ruky místo psaníčka)

A tohle je můj druhý favorit - šedošedé kvítky a tmavě žlutá. A toaletka s omyvatelnou látkou uvnitř, na kterou nedám dopustit.

K výrazným oranžovým tulipánkům decentní světlé kvítky. Peněženka a obal na knížku.

A na závěr znovu šedomentolová, tentokrát s batohem sladěna karamelově.

Tak, a já mám teď namísto zakázek chuť ušít něco Lotta:)

Přijde Mikuláš..

Letos poprvé objednaný.

A jsem nakonec moc ráda - ušetřilo nám to všem spoustu organizačních problémů a taky přemlouvání. Ono totiž stoupnout si s knihou hříchů před čtrnáct dětí není jen tak a já proto všechny naše myslímže za ta léta dohromady čtyři Mikuláše neskutečně obdivuji. A čerty a anděly samozřejmě taky, jen ti mají nejspíš roli mírně snadnější.

V ušetřeném čase, kdy jsem nemusela distribuovat Mikulášskou hůl ani hledat patřičně tlustou knihu, jsem proto spíchla holkám Mikulášské pytlíčky.

Muž si sice ťukal na čelo (jen v duchu, ale já to na něm už poznám), když jsem mezi šitím zakázek a běháním na poštu začala vyšívat sněhové vločky, ale nějak jsem si prostě nemohla pomoct:)