Jedna Pařížská pro mou sestřenici do Ostravy.
-------
K prodávání na Fleru jsem se odhodlala hlavně z finančních důvodů - oprava domu, dvě hypotéky na krku a peněz kde nic tu nic. Definitivním nakopnutím pak byl impuls mého muže, který pochvalami obvykle nesrší (ještěže jsem zvyklá :-)), a tak mě jeho nápad s Flerem překvapil, naplnil pýchou a vzápětí nadchnul.
Celkově mám z tohoto prodeje velkou radost, baví mě věci šít, pak vymýšlet jak je fotit a pak ta obrovská radost, když si někdo něco objedná...
Navíc je to o dost jiný pocit tašku prodat prostě proto, že se někomu líbí a chce ji. Oproti mým nekonečným pochybám, když jsem něco ušila někomu k narozeninám...
Prodávání teď ale dostává třetí rozměr tím, že chce občas někdo z blízkých ušít něco pro sebe. Sama nemám ráda, když po někom známém něco chci, aby mi dával slevu. Připadám si pak divně, jako bych snad slevu vyžadovala. Mě ale většinou jde o to, že toho člověka znám, vím, jaké věci dělá a věřím mu. Když mě někdo poprosí, jestli bych mu neušila tašku a ptá se za kolik, kroutím se jak žížala. Bude si připadat špatně, když mu ji prodám levněji než ji běžně prodávám? A budu já si připadat dobře, když mu ji prodám za normální, nesníženou cenu? Věčné dilema, které se průběžně snažím vybalancovávat zlatou střední cestou...
To ale nic nemění na tom, že mám vždycky obrovskou radost, když si někdo známý ode mě něco objedná. Doufám totiž, že to berou stejně jako já - že se jim moje práce líbí a proto ji chtějí. A to je vlastně jeden z důvodů, proč šiju...
Žádné komentáře:
Okomentovat