Malá a velká parádnice

 

Pro Zuzku, spolužačku a skoro sousedku z dětství. Protože Zuzka má stejný látkový vkus jako já, má už několik mých kabelek a teď nastal čas na kabelečku pro její malou dceru. 

A bude jim to spolu, holkám, ladit.

Já mám tyhle nápodoby malých dcer moc ráda a hrozně mě dojímají. U nás je na ně expertka nejmladší Sára - každou chvíli přijde voňavá od mého krému nebo pochoduje v mých botech. A někdy mě dojme i trochu víc, když třeba řasenkou pomaluje půl šuplíku v koupelně nebo do něj vysype suchý šampón. Naštěstí se na ni člověk nemůže zlobit moc dlouho.

Víkend otevřených zahrad

Jedna z věcí, kterou mě průběžně učí můj muž, je (vy)užívat každou chvíli. Někdy mě to dost štve, já občas ráda lenoším, a moc času na to (s ním) není.

Tento víkend si vyloženě říkal o válení šunek na gauči. Jenomže byl Víkend otevřených zahrad, a to my si přece nenecháme ujít.

Takže jsem celou cestu do Višňové u Jindřichova Hradce zhluboka prodýchavala, protože určitě budeme na této soukromé venkovské zahradě jedinými návštěvníky a já budu z pusy vypouštět jeden nesmysl za druhým ve snaze umlčet trapné ticho mezi námi a úplně cizími hostiteli.

Všechno ale dobře dopadlo, návštěvníků bylo více, ale zase ne moc, zahrada nádherná, hostitelka moc milá a pro děti měli nachystanou zvonečkovou hledačku a domácí limču, takže ty tři naše cácory nás dokonce nechaly v klidu si všechno prohlédnout. Odvezli jsme si krásně zabalený pytlíček semínek orlíčků a dva kozlíky. Prý už s námi budou navždy.

A nakonec jsem - jako skoro vždy - ráda, že jsme na tom gauči neleželi.

P.S. Pokud máte tip na nějakou zahradu na příští rok, určitě mi dejte vědět, vyrazíme určitě zase.

Uživí mě to?

Občas se mě na to někdo zeptá. Jestli se nechci vykašlat na práci a dát všechnu energii Lochtě. 

Odpověď zní: neuživí. Šije přiliš mnoho lidí, konkurence je moc velká, moje schopnosti rozjíždět byznys jsou minimální a čínská tvorba zatím český trh dost válcuje a tlačí ceny pod únosnou hranici. Vlastně i spousta malých tvůrců tlačí ceny ještě snad i pod ty čínské - stačí se zajít podívat na trh, kolik je tam různých tašek a kabelek za pár korun. Nechápu moc jaký je čistý příjem těchto lidí.

Náklady u šití jsou hodně velké - látky, výztuhy, zipy a hlavně kovové komponenty nejsou nic levného. Můj příjem za loňský rok byl něco přes sto tisíc korun. Náklady u mě ale dlouhodobě činí skoro 60%, to už jsme docela hluboko pod sto tisíci. Daň a zdravotní pojištění jsem platila dohromady 12 000 Kč. Speciálně tahle částka mě vždycky psychicky strašně deptá. Chápu, že stát taky musí být z něčeho živ, ale tohle je pro mě skoro dalších dvacet procent z příjmu dolů! Můj měsíční čistý Lochta plat tak dělá měsíčně jen necelých pět tisíc. Provozní náklady jako šicí stroj a elektřinu vůbec nepočítám, na pronájem šicí dílny jsem si nikdy neodvážila ani pomyslet. To už bych byla asi na nule.

Uznávám, že můj byznysplán není vůbec nic dokonalého a reklamu bych taky mohla dělat sofistikovaněji, což by se asi i dělo, pokud bych na Lochtu měla pět dní v týdnu a ne dva jako teď. Stejně ale příliš nevěřím tomu, že bych se tím dokázala plnohodnotně uživit - a tím nemyslím si kdovíjak žít.

Nechci si stěžovat, vlastně jsem docela dlouho přemýšlela, jestli sem tenhle post vůbec dávat. Přiznávám ale, že jednou za čas mě tahle finanční depka přepadne a je to asi normální. Není každý den posvícení.

Chci tím jen říct, že tohle musí člověka fakt hodně bavit. Aby mu nevadilo, že si šitím  ani zdaleka nedorovná příjem, o který částečným úvazkem v hlavním zaměstnání přichází. 

A vždycky, když se hrabu z tohohle splínu, si říkám, že Lochtu musím vést tak, aby mě to pořád bavilo. Omezit věci, které mě prudí, na minimum a šít víc to, co se mi právě chce, než to, co je zrovna nejvíc potřeba. Dělat si to podle sebe.

Protože i když si tím pár peněz vydělám, pořád je to hlavně koníček. 

A když máš koníčka ... :)

Brněnská Stínadla

Využili jsme týdne, kdy byla Sára u babičky, a vyrazili se staršíma holkama na šifrovací hru brněnskými Stínadly. Začátek byl přímo v centru brněnského Bronxu, kousek od Bratislavské ulice. Musím přiznat, že začátek trasy mě svou lokací trochu zdeptal, přece jen už jsem v této části Brna dlouho nebyla a tak nějak jsem si myslela, že už to tam vypadá trochu kultivovaněji. Nevypadá. Každopádně je to ideální místo vstupu do Stínadel.

Hra, kde jsme postupně odkrývali příběh ztraceného chlapce Tondy T. a kterou ilustroval Pavel Čech, nás dále provedla Husovicemi, nově kultivovaným areálem Nové Zbrojovky, dělnickou kolonií pod Lesnou a částí Maloměřic, kde nás nadchl úžasný Cacovický ostrov. Zjistili jsme toho spoustu o staré železnici Brno-Tišnov, takzvané Tišnovce, přeskakovali zábradlí, tahali kladkostrojem loďák ze Svitavy nebo psali číslice do ulic v mapě. Počítali jsme třímístné kódy pro visací zámky, zjišťovali kam jít dál podle nahrávky na  starém magnetofonu a hledali dřevěná dvířka. Příběh Tondy holky moc bavil.

Některé úkoly byly lehčí a holky je v pohodě zvládly samy, některé bavily jen Klárku a jednu šifru jsme museli lehce "vyhaluzit" i my dospělí. Po cestě jsme omylem vyluštili i jednu šifru z jiné šifrovačky, protože značku červených uzlíků náhodně ve stejném místě použila i jiná stezka. Terezka byla trochu zděšená z Brna, protože "hodně lidí, aut a všude samé domy". Ušli jsme přes dvanáct kilometrů a objevili spoustu míst, o kterých člověk nemá tucha.

Velké díky lidem, kteří vymýšlejí takovéto hry pro děti i dospělé - je to skvělá zábava, zajímavá procházka a moc hezky strávený společný čas.

Znáte tyto hry? Máte je rádi? Něco na způsob questingu a podobně. Budu moc ráda za tipy.

Open House Brno

 

Dnes píšu post o něčem trochu jiném než o šití, ale propojeno se mnou je TO vlastně víc než jsem původně předpokládala.

Jde o tip na výlet po zajímavých budovách v Brně pro tento víkend, buď výlet reálný, nebo i virtuální - jak jinak v dnešní době covidové.

Tento víkend 29. - 30. května bude totiž v Brně probíhat akce Open House Brno, v rámci které bude široké veřejnosti umožněno nahlédnout do budov, do kterých se běžně nedostanou. Jedná se většinou o architektonicky velmi zajímavá místa. Na některých místech je připraven i program pro děti - většinou tematicky propojený s architekturou. Do dalších budov nebo třeba parků se můžete podívat alespoň virtuálně skrz videa vystavená na stránkách projektu. Někde se k návštěvě musíte zaregistrovat, někde se projdete sami a pustíte si k tomu do ucha výklad. Tyto předtočené podcasty mě vyloženě nadchly, spoustu z nich si poslechnu i v klidu doma.

Moje pracoviště, Český hydrometeorologický ústav, je do akce zapojeno také, právě skrz předtočené video. Jeden z mých neskutečně akčních a schopných kolegů natočil video, kde představujeme jak budovu samotnou, tak ve zkratce i přístroje měřící počasí nebo znečištění ovzduší, které jdou dobře vidět z ulice a často kolemjdoucí zajímají. 

Přístroje představuji já a musím říct, že to pro mě byla velká zkušenost. Zdá se to totiž jako jednoduchý úkol povídat o věcech, které člověk zná a používá, ale zkuste se u toho natočit na kameru. Navíc před kolegy a v podstatě na jednu klapku. Vůbec mě nenapadlo jak je těžké zkoordinovat smysluplný pohyb (hlavně u simulace měření srážek) se smysluplnou mluvou. Máchat rukama správným směrem, nespadnout ze schodů, dívat se ideálně do kamery, přitrouble se neusmívat (ale ani nemračit do sluníčka), mluvit pomalu a skládat věty v logickém sledu. Nemožné. Nějaká herecká a řečnická průprava mi chybí jako sůl. 

Když jsem video viděla prvně, byla jsem v krizi - všechny ty hmm a vlastně a tak. Ale jak říká ten akční kolega Jáchym: všichni jsme si to napoprvé vyzkoušeli a příště už to bude zas o kousek lepší.

Pokud chcete kouknout, tu "naší" budovu najdete tady.

P.S. Fotku jsem použila přímo ze stránek Open House Brno, je taková netradiční - sníh v Brně je totiž poslední dobou opravdu jen zřídka.

To jsem já - Lochta

Nejprve bych vám všem chtěla strašně moc poděkovat za tak velký zájem o kabelky a spoustu inspirativního počtení v komentářích. Ještě si asi chvíli pojedu na téhle superpozitivní give away vlně. Asi opravdu platí, že když člověk něco daruje, dostane nazpět několikrát tolik, díky moc.

Přiznávám, že se mi po minimálních dubnových prodejích začaly v hlavě honit chmurné myšlenky. A sebevědomí před uvedením nové kabelky bylo na nule. Všechny vaše reakce mi obrovsky pomohly, má to moje šití snad pořád cenu.

Měla jsem v plánu vám během tohoto týdne všem ke komentáři ke Giveaway odepsat, tak, jak se o to skoro vždy snažím. Začíná to ale vypadat, že to nestihnu, moc se vám všem omlouvám, nechci vás odbýt dvěma slovy a na delší reakce v tom množství asi momentálně nemám. Ale věřte mi, že jsem je všechny četla několikrát a pokaždé, když budu pochybovat o smyslu svého šití, půjdu přesně na tyhle komentáře. Jsou povzbuzující, nabíjející, úžasné. Díky.

...

Dnes jsem si sepsala pár bodů o sobě a svém šití, takové shrnutí o mě, které je asi dobré si jednou za čas vytvořit. Pro sebe, pro vás, pro budoucí vzpomínky. 

Tak tady mě máte:

...

O mě

Šiju už skoro patnáct let a od jednoduchých kabelek pro sebe jsem se postupně dostala přes peněženky a toaletky ke složitějším střihům. Nejvíc pyšná jsem momentálně na svůj autorský střih batohu, stál mě spoustu nervů, ale postupně jsem jej vypiplala k dokonalosti.

Miluju látky a jejich vzory, proto jsou batohy, kabelky a všechno mé zboží z velké části látkové. Některé více namáhané části jsou doplněny praktickou koženkou. 

Lochta je a nejspíš i vždy bude one woman show. Šití, focení, sociální sítě, komunikace s vámi, odesílání balíčků, faktury, objednávky materiálu - někdy mi z toho jde hlava kolem. Ale já to tak ráda, pořád se něco nového učím a střídat to všechno je vlastně moc zábavné.

A aby toho střídání nebylo málo, pracuji na částečný úvazek jako klimatolog na Českém hydrometeorologickém ústavu, to mě totiž taky moc baví. K tomu mám skvělého manžela a tři malé dcery, které někdy mou energii dost vysosnou, aby mi jí ale vzápětí nalily do žil trojnásobek.

Šiju doma, ve své malé dílničce nad schodištěm, přímo v centru celého rodinného dění. Někdy výhoda a někdy vůbec. 

Každý výrobek ušiji jen v limitovaném množství kusů, některé jsou úplný originál. 

Batohů a kabelek takzvaně na sklad stihnu ušít jen malé množství a dost často se po ušití rychle prodají. Můžete mi ale napsat - vybereme spolu látku a vy tak budete mít batoh nebo kabelku přesně podle svého gusta.

Mé zboží najdete na Fleru pod profilem Lochta, můj vlastní Lochta e-shop je časem v plánu. Objednávat můžete i přes mail. Prodávám taky v brněnském Placestore na Moravském náměstí.

Těšilo mě.

Give away vyhrává ...

Jsem nadšená.

Protože takový zájem o kabelky jsem opravdu nečekala, jakkoli to může znít divně. Soutěžilo vás dohromady - na blogu, facebooku a instagramu - 76! 

Nejstarší dceru jsem dnes poprosila o los a kabelku vyhrává Sandra Povolná. Hlasovala na Facebooku a vybrala si tmavomodrou kabelku.

A vy ostatní nesmutněte - tak moc mi vaše komentáře dělaly radost, že určitě brzy zase nějakou give away uspořádám. Je to tak úžasné slyšet, že byste kabelku brali s sebou všude, celé léto ji nedali z ruky a podobné radosti - díky moc!

Kabelky už najdete i na Fleru, tmavomodrá momentálně není skladem, ale v průběhu týdne  snad pár kousků došiju.