Nová kolekce, nová kabelka

Když si koupím nové boty, chodím v nich pak několik dnů po doma a kochám se tím, jak dobře jsem vybrala. 

Když odcházím od stroje, vyskládám ušité věci pěkně vedle sebe a pár dnů si je nechám někde na očích.. Je to asi trochu namyšlené si pak chodit kolem nich a říkat si, jak jsem je pěkně ušila, uznávám. Mě to ale dělá radost a je to přesně to, co doma s dětmi někdy postrádám - uklizená kuchyň vydrží pár minut, maximálně hodin, o prázdném koši s prádlem a uvařeném jídle ani nemluvím..

Kvůli těmto mým soukromým "výstavkám" mě  poslední dobou začalo bavit šití v kolekcích. Koupit si více látek ze stejné kolekce, nakombinovat je s koženkou, se zipy a ušít několik kousků, které k sobě navzájem budou ladit.

A navíc: když dá do oběhu novou kolekci má milá Šárka Honsová alias Wilburrina, nemůže prostě vzniknout kousek jen jeden, ani jen dva..

Tři látky se základem v tmavě modré a světle šedé, doplněny někdy jen decentně, někdy o dost výrazněji, barvami. Mě k nim sedla karamelová koženka, k těm veselejším kouskům pak koženka červená. Kombinovat k sobě můžete kousky ze stejné látky, ladit vám to ale bude i když zkombinujete různé látky. Kochejte se se mnou :))

První, do čeho jsem se s novými látkami pustila, byla překlápěcí kabela. Noční, tmavomodré Šárčiny látky jsou moje nejoblíbenější a já už delší dobu měla v plánu mé původní překlápěcí tašce prodloužit uši, aby se mohla nosit na rameni, uši a popruhy zeštíhlit, aby byly elegantnější a tašku méně vyztužit. Vznikla variace na takzvané tote bags, nákupky. Rozměry jsou 36 cm šířka, 41 cm výška a 9 cm dno, uvnitř je velká dvojitá kapsa, zavírá se překlopením. A pokud cestou z práce nakoupíte, vejde se to. Mimoflérová cena je 1200 Kč.

Ke kabele je ze stejné látky peněženka, miniorganizér (18 krát 13 cm) a toaletka (28 cm šířka při horním okraji, 17 cm výška, 9 cm dno).

Další sada je ze světlounce šedé látky: stahovací pytel na záda, toaletka (uvnitř s voděodolnou omyvatelnou látkou) a miniorganizér na všechno potřebné, co se nám všem obvykle povaluje na dně kabelek a batohů. Asi jsem se zamilovala do karamelové koženky...

Poslední z vybraných látek v této kolekci je vtipně veselá hmyzí látka. Mám ušitou peněženku a organizér, v budoucnu mám ještě v plánu batoh, tato látka si o něj totiž přímo říká. V kombinaci s červenou koženkou. Pro zapálené přírodovědce..

Kdo má odvahu kombinovat vzory, co třeba takhle?

Na Fler poputují tyto věci až nejdříve za týden, příští týden ale mají velkou šanci se prodat. Proto jestli vás něco z nich zaujalo, pište hned :)

Cena peněženky je 450 Kč, toaletky 400 Kč a miniorganizéru 200 Kč. Pytel na záda stojí 550 Kč.

Krásný konec týdne přeju..

Sára jedenáctiměsíční

Začíná nám pomalu rozumět, a to je pro mě vždycky velký předěl. Mám konečně tendenci na ní víc mluvit, možná až moc, znáte mě.. Když povídám, upřeně mi hledí na rty a snaží se zvuk napodobit. V dělání různých ksichtíků je přeborník, náš smích ji povzbuzuje k dalším a dalším. Nikdy jsem u holek moc nevěděla, co považovat za první slovo, u Sáry je to asi "haf" (no dobře, spíše "af") a "čiči".. Co taky jiného, když náš kocour je pořád takový parťák. "Afá" na každé, byť vzdálené, zaštěkání psa.

Vydrží už chvíli stát bez opory, s přehledem vyleze na gauč i sleze z gauče. Moc ráda všechno vyhazuje z krabic - hlavně papírové kapesníky - a taky z postýlky. Naházet všechno do vany je taky velká sranda. 

Jí s námi u stolu. Nejraději piškoty a nakrájené ovoce ze své misky. Hlasitě si umí říct i o naše jídlo. Má na jídlo radar - okamžitě zaregistruje, že někdo jí. I kdyby byl na opačné straně místnosti.

Je hódně těžké zachytit ji bez pohybu...

 

Pálava

Náš páteční výlet za babím létem na Pálavu.

Moře paraglidů a keře dřínů plné sladkých červených plodů. 

Holky celou cestu s hlavou v oblacích a pusama červenýma od dřínové pastvy.

Na závěr káva a horké čokolády v legendární Klentnické Café Fara. 

Architektura a design nezklamaly, jen jsme si tam připadali nějak nepatřičně.

Pálavský burčák nezklame nikdy :)

P.S. Moc díky všem za tipy ohledně programů na úpravu a koláže fotek. Jste zlatí. Trochu mi to celé komplikuje Linux a starší typ počítače - něco bohužel nerozjedu. Ale to se poddá a já se to prostě naučím :)

Háčkovaný bavlněný košík - návod

Díky Bambulkám ELPopo, které jsem potkala na Vlasenickém tvoření, a jejich bavlněným přízím, kterým jsem opět neodolala, jsem se konečně naučila uháčkovat pevný košík. Paní, která tam tyto bavlněné (úpletové) příze prodávala, mi totiž ukázala trik, jak háčkovat, aby košík nebyl blemcavý, ale pěkně držel tvar. Tyto příze nebo spíše špagáty jsou vyrobeny ze zbytků úpletů a už dají sehnat i v galanteriích. Košíky z nich uháčkované jsou úžasné. 

Mít krapet víc času a nějaký ten seriál, u kterých se ták dobře háčkuje, uháčkovala bych jich tunu..

Tajemství tkví v tom, že je potřeba háček zapíchávat vždy až dolů do "véčka" předchozí řady, ne jen pod řetízek. Snažila jsem se to vyfotit, koukněte:

Pokud taky takový košík nutně potřebujete, háčkovala jsem háčkem 9mm takto:

- 6 krátkých sloupků do středového oka, spojit pevným okem
- v druhé řadě do každého oka 2 krátké sloupky, spojit pevným okem (12 ok)
- ve třetí řadě do každého druhého oka 2 krátké sloupky, pevné oko (18 ok)
- ve třetí řadě do každého třetího oka 2 krátké sloupky, pevné oko (24 ok)
- v páté řadě do každého čtvrtého oka 2 krátké sloupky, pevné oko (30 ok)
- v šesté řadě do každého pátého oka 2 krátké sloupky, pevné oko (36 ok)
- v sedmé řadě do každého šestého oka 2 krátké sloupky, pevné oko (42 ok)

- v sedmé řadě jsem háčkovala do každého oka jeden krátký sloupek jen za zadní nit řetízkových ok v předchozí řadě (vnikne tak pěkný přechod mezi dnem a boky košíku), pevné oko

- v osmé až šestnácté řadě vždy jeden krátký sloupek do každého oka (s tím, že píchám háček až dolů do "véčka" předchozí řady), spojit pevným okem

- pokud ještě chcete zpevnit lem, můžete obháčkovat horní okraj pevnými oky, není to ale nutné

Přeji příjemnou háčkovací relaxaci :)

Překlápěcí

Ušitá na zakázku i s ladícím miniorganizérem. 

Dlouho jsem tento typ kabely nešila a budu muset zase začít - vlastně mi osobně by tenhle typ kabelky asi vyhovoval nejvíc. Až jednou nebudu jezdit s kočárem a nebudu potřebovat v kabelce stokrát za hodinu něco lovit...

Ještě zkusím do budoucna možná trochu zúžit a prodloužit ucha - aby se dala nepřeklopená nosit i na rameni.

Mám všechny resty došity (minulý týden jsem se překonávala já, muž i holky, a práce šla skvěle od ruky), a tak vymýšlím relaxační program na příští pracovní (polo) týden. 

Občas si říkám, jestli jsem vlastně s tímhle šitím na prodej měla začínat. Kdybych nešila, měla bych (třeba) uklizeno, stihla bych (občas) i něco přečíst a v neděli večer bych (možná) hodinu nehledala Klárčino písmenko "a" (kartičku s psacími a tiskacími "a", jenž máme za domácí úkol rozstříhat), které jsem v pátek někde roztržitě založila. (Našli jsme ho nakonec zpátky v aktovce:))

Ale hned vzápětí mi dochází, že když si chci naplánovat odpočinková tři dopoledne, v každém z nich počítám a těším se na šití. Takže asi není co řešit  a všechno je jak má být..

P.S. Končí free verze mého oblíbeného rychloprogramu Picmonkey na editaci fotek a koláže. Podle toho taky vypadají mé dnešní fotky. Nevíte prosím někdo o nějakém skvělém, geniálním a přesto jednoduchém a hodně hodně hodně userfriendly programu, který toto umí? Ideálně i o tipu na nějaký návodeček  pro ty, co se bez něj opravdu neobejdou a na naučení se mají minimum času? Za každý tip budu moc vděčná. Díky..

Kolmo přes Vysočinu

Anebo něco pro zahřátí v letošním nebaboletním září.

Plním resty a zpracovávám letní fotky. Dnes o tom, jak jsme po letech rekonstrukčního odpočinku v boudičce oprášili (doslova) vozík za kolo. 

(Příště už něco aktuálního, fakt..)

Holky byly první srpnový týden u babičky na Pelhřimovsku a my si pro ně s mužem a Sárou ve vozíku na kolech dojeli. Cesta to byla úžasná, s jedním přespáním ve stanu na břehu řeky Oslavy. Sára si odbyla své první stanování a trumfla tak svým věkem obě dvě starší holky. Ve vozíku byla neskutečná – vykládala, spala, hrála si s hračkami. Nespokojeně se hlásila jen v časech jídla. Nemá to to dítě po mě?

Trasu vymyslel muž skvělou - silnice třetí třídy s minimálním provozem. Páteční mírně nudnou krajinu polí začínající kousek nad Tišnovem vystřídalo krásné údolí Oslavy a hned potom nádherné Třebíčsko se skalnatými borovicovými ostrůvky rozesetými v krajině.

V Třebíči nejlepší frapé, jaké jsem kdy měla, v jedné z nejkrásnějších cukráren, ve kterých jsem kdy byla. V kavárně a cukrárně Pod lampou na okraji třebíčské Židovské čtvrti mají břečťanem obrostlý vnitřní dvorek s výhledem do vnitrobloku židovských domů a úžasně vybavenou přebalovací místnost. A to s malým dítětem člověk ocení.

Muž si myslel, že mě šlehanou studenou kávou a zákuskem uplatí a vydržím pak až do oběda. Uznávám, že většina lidí by do oběda vydržela, já ne. Krize na třicátém kilometru, já v polorozpadu ležela ve stinném lese a před námi dalších šedesát kilometrů.

Spravila to ale houska obložená rajčaty a mozarellou – znám se a bez svačinek nevytáhnu paty z domu. S plným žaludkem mě ten den dokonce nerozhodilo ani mužovo věčné frflání na mou pomalou jízdu z kopce. Celkově se ukázalo jako zajímavé jet na dvoudenní výlet bez dětí (nebo teda s jedním téměř bezzásahovým dítětem). Člověk přestane řešit dětské spory a začne řešit dospělácké spory – asi abychom nevyšli ze cviku :)

Tři dny jsme pak u babičky a prababičky zůstali a na cyklovýlety krom jednoho dne vyráželi i s holkama. Klárka na kole, Terezka se Sárou ve vozíku (máme dvoumístný). Museli jsme samozřejmě naslibovat bazény a nanuky a zámky a muzeum hraček (Kamenice nad Lipou), aby Klárka vůbec na kolo nasedla, ale když už jela, vypadala spokojeně.

rom teda těch „blbých kopců, které nejsou vůbec k ničemu". A že jich na Vysočině je :)

K

Sára desetiměsíční

Září mě semlelo víc než jsem čekala. Je toho spousta nového. Nový režim, nové ranní a odpolední kolečko dům - škola - školka - dům (běžet do kopce a ještě k tomu nutit čtyřletou Terezku je někdy o nervy), nové ranní vstávání (v 6!!), nové povinnosti (chystání svačiny - taky už jsem s ní jednou běžela až o první přestávce). Nejvíc jsem se bála domácích úkolů, a ty jsou zatím paradoxně nejvíc v pohodě. Večer padám a jsem schopná jen čučet do zdi. Ale to se zajede, zvykneme si..

Mám proto resty co se týká odpovědí na komentáře (omlouvám se, moc si každého vážím, jen prostě nestíhám), příspěvků na facebook i sem na blog (a to jich mám tolik v hlavě), hrnutí výrobků na Fler (mám nafoceno, ale ne a ne najít čas na ten finiš). Taky některé prázdninové fotky čekají ve frontě na zpracování, promazání, zařazení. Prodlužuju dobu objednávek za čtrnácti dnů na tři týdny, přemlouvám Sáru k delšímu dopolednímu spaní. 

Zatím naštěstí hladina stresu nestoupla natolik, abych si všechny ty nové věci nestíhala užívat. Prohlíželi jste si třeba někdy současné dětské učebnice? Já jsem u vytržení, nejradši bych všechny ty úkoly plnila sama...

.....

Sára je už holka šikovná, za ty tři týdny, které uplynuly od jejích desetiměsíčních narozenin, už toho zase umí o dost víc.

Ale co už, dokumentace je důležitá, takže co to naše prtě umělo 24. srpna:

Začátkem srpna se během pár dnů přestala plazit a začala lézt po všech čtyřech. Hned pak si sedla a začala tak daleko podrobněji zkoumat všechno, co potká. Na břiše to šlo přece jen o dost hůř. Smůla pro nás, že i všechny věci do pusy se v sedě rvou o dost lépe (a rychleji). Už ale dobře ví, že se ni za to zlobíme, a tak hned jak se na ni začneme vrhat, otevírá pusu a plive ožužlanou věc ven.

Objevila svůj jazyk, což je někdy dost vtipné. Vydrží ho vyplazovat pěknou chvíli. Paci, paci, pacičky pořád neumí, za to skvěle napodobuje intonaci některých slov. Holky mi často běží říct, že už řekla nějaké slovo, tak moc důvěryhodně to zní.

Když se jí něco nelíbí, umí se pořádně ozvat. A vzteknout. Má obdivuhodný metabolismus. Jí všechno a nejraději pořád, bohužel i v noci - v úctyhodném množství. Nikdo by to do její žížalí postavy ale neřekl. Jen prát ty plínky je trochu alchymie..

Nejoblíbenější hračka ve spodním patře domu (kterou si kdekoli schovanou najde a přinese): špunt od vany. V horním patře: kovové komponenty ke kabelkám :)

Zbožňuje Klárku a Terezku. A ony ji. (Dokud jim nevybrakuje domeček pro panenky.)