Prázdniny 2021

 

Letošní prázdniny jsme využili na 300 procent, proto to tady v létě dost utichlo. Některé kratší i delší výlety si sem budu ještě v průběhu podzimu střádat, protože archivace musí být. Ale budu je prokládat i jinými věcmi, slibuju :) Teď rekapitulace, protože až se někdy budu příšerně nudit (už si na ten pocit snad ani nepamatuju), budu si sem chodit nasávat vzpomínky.

Za dva měsíce jsme stihli pro mě neuvěřitelných 9 odjezdů a balení všech nebo jen některých členů rodiny. Díky tomu se mi podařilo kapku vylepšit a zrychlit můj balící systém. Vlastně ani tak nešlo o vylepšení jako o to, že některé věci jsem ani nevybalovala, jen rychle přeprala špínu a přidala ji zpět ke zbytku. Jen odjezdy v plánovaném čase mi pořád nejdou, muž by mohl vyprávět, i když podle mého jsem svou ztrátu výrazně stáhla.

Na kolech jsme projeli Rychlebské hory a Moravský kras. Vysočinu jsme letos vzali jihem přes Mohelenskou hadcovou step, Znojmo (s noční procházkou ztichlým městem), Podyjí a Vranov do Slavonic. A nakonec Bílé Karpaty v jejich nejjižnější moravské části. Muž ještě stihl Blinduro v Orlických horách. 

Na našich nafukovacích lodích z Gumotexu jsme se svezli na peřejkách Otavy, Tiché Orlice a Svratky, holky a Karel prošmejdili čundrem Toulovcovy maštale a přespali jako správní trampové pod převisem. 

Holky strávili týden s babičkou a dědou na Klokočůvkách, kam se vždycky neskutečně těší kvůli bazénu hned pod chatou, každá strávila pár dnů ve Studénce v tlupě se stejně starými sestřenicemi a dva týdny byly na Vysočině u druhé babičky, dědy a prababičky. Plus basketbalové soustředění a příměstské tábory v naší úžasné tišnovské galerii.  

Já letos překonala některé své limity - při sjezdu Super flow na Rychlebských stezkách a v roli zadáka na vodě - dalších sto limitů mám ještě přes sebou. 

V práci blázinec, protože každý den bouřka a vítr a kroupy a tím pádem obrovské množství žádostí o náš posudek. Přiznávám, že mě to místy trochu semlelo. Naštěstí ale bylo kde energii dobíjet.

Zahrada, která nám na jaře kvete před očima, se v létě vždy asi i zásluhou naší časté nepřítomnosti promění trochu v džungli, letos nám ji během pár dnů totálně obsadily dýně. Pořídili jsme si na terasu řetěz žároviček z IKEA, plátěná lehátka, pili čaj z divizny a pozorovali džungli zpovzdálí. Jo, a každý druhý den jedli můj letošní gurmánský objev - melounový salát s fetou, černými olivami a balzamikem. Mňam. 

Letos asi větší změny na zahradě a domě nebudou, nějak ještě nebyl čas. Ale muž tvrdí, že jede ve dvouletém cyklu. Tak uvidíme příští rok.