Šicí terapie

Jak už jsem psala krátce po Vánocích, letos jsem to s předvánočním šitím dopracovala tak daleko, že se mi i jen pohled na šicí stroj znechutil.

Leden je (pro tentokrát naštěstí) docela klidný měsíc, kdy jsou všichni po Vánocích materiálně zásobeni a já tak vybírám šicí dovolenou. Dlouho jsem nešila vůbec a nechávala to "vyhnít". A pořád nic, chuť sednout ke stroji nikde.

Co většinou funguje, je donutit se ušít si něco pro sebe nebo pro holky. Je to ale taky trochu risk, protože když to nevyjde a nejsem s výsledkem spokojena, nechuť se prohlubuje.

Takže něco osvědčeného: pyžamo. (Muž tvrdí, že šiju pořád jen samá pyžama).

Protože ta radost, když vám hned ráno skočí kolem krku dítě v některém z těch úžasných úpletů, které na mě ze všech eshopů svůdně mrkají...

Přidávám i fotku pyžama, které jsem Sáře šila už na podzim.

No dobře, možná opravdu pořád šiju pyžama.

Pak jsem sebrala odvahu i na rolák pro sebe - podle střihu ze stránek Prošikulky.cz a Šárčina nádherného úpletu. Vyšlo to, a je to můj nejoblíbenější kousek v šatníku.

Jen fotku "v akci" bohužel pořád nemám, i když už ji na instagramu dlouho slibuji..

Čepice měly velký úspěch na trhu v Náměšti, hlavně ty ostružinové. V brzké době je snad naskladním i na Fler. Tedy ty ve dvou dětských velikostech. Tu na úvodní fotce jsem šila pro kamarádku, ale řeknu vám, kdyby nebyla ze stejného města, ušila bych ji snad i pro sebe.

A mimochodem, ta fotka s čepicí na začátku, to je moje asi úplně první selfie :)

Pořád jsem s šitím trochu na štíru, ale pomalu, pomalinku už si to sedá. Ještě posbírat čas a sílu na hloubkovější úklid v dílně - na ten sázím jako na další vzpruhu. A bude to. Snad.

Pro příští rok sama sobě slibuju, že dárky nebudu šít, ale kupovat. Anebo je šít už v létě - což moc reálně nevidím. Neumím dělat věci s předstihem.