Kabelka za kabelku

Asi už je to tím, že uplynulo pár měsíců od toho, co jsem začala zkoušet šít batohy. A zapomněla jsem už asi na to, kolik nervů mě to stálo. Každopádně brousím si zuby na vyzkoušení pár obměn u mých kabelek. A jeden úplně nový střih. Chvilku, vlastně možná větší chvilku jak se tak znám, mi to ale bude trvat.

Zatím tedy jen jedna menší změna. Rozhodla jsem se vykašlat se na minimessengery. Když jej někdo bude vyloženě chtít, nebráním se, ale do zásoby je už šít nebudu. Tento je proto na mém skladu poslední:

Místo nich jsem si oblíbila tento střih-nestřih, který je úplně jednoduchý. Pokud tedy pominu to, že pořád dost bojuju s prošitím koženky z lícové strany. Někdy v létě si jej u mě jedna zákaznice objednala na míru a přijde mi o dost slušivější než minimessenger. Prostě: v jednoduchosti je krása.

Jinak co se týče mého předsevzetí ohledně lepší časové organizace svého podnikání, jsem stoprocentně spokojená. Mám přesně dané hodiny na šití (asi tři denně), pak chvilku na vyřizování (tu ještě musím v rámci dne více ukotvit) a zbytek vím, že mám volno. A volný víkend - labůžo v posledních měsících nevídané. Díky tomu mám i čas po kouscích dodělávat holkám pokoj - brzy sem určitě něco nafotím. 

Tento týden to vypadá, že strávím s nemocnými holkami doma. A příští týden nás čekají jarní prázdniny, takže vlastně dva týdny. V mnoha ohledech jsem ráda: nutí mě to se jim věnovat více než stihneme v běžném odpoledním provozu. Na druhou stranu ale neudělám lautr nic. Hned první den v tomto nemocném stavu se dostavil ten známý pocit ženy na mateřské. Že nedělám nic jiného než mažu svačinky, chystám sirupky, kojím a přebaluju. Nějak už jsem si na ten komfort spící Sáry a šicího dopoledne zvykla. No nevadí, vlastně se i těším kolik toho spolu přečteme a později snad i vyrobíme. Jen by to naše nejstarší dítě mohlo už konečně opustit své ukňourané období, které se bohužel nemocí ještě posiluje. A které mě během dne dokáže vytočit do pořádné vrtule.