čtvrtek 14. července 2016

Terezce jsou tři!


Narozeniny jsme oslavili výletem na rozhlednu Štěpánka, bouřkou a pohárem v restauraci, odkud jsme z okna sledovali bláznivou autorelí. Dortem až dodatečně druhý den u babičky, vlastně prababičky.

Není to už žádný mimináč, ale velká holka, nadšeně odpočítává dny, kdy poprvé zůstane s Klárkou ve školce a já mám pořád trochu výčitku, že jsem si ji s celou tou naší rekonstrukcí málo užila. První kus zdi našeho starého domu padl a vyrostl znovu jen pár dnů po jejím narození. A už jsou to tři roky!! Možná ale díky tomu, že v běhu všech událostí bylo na všechno kolem její existence méně času, je Terezka totálně klidné, flegmatické a bezproblémové dítě. Umí si sama najít zábavu, která teda ne vždy je úplně šťastná. Po půl hodině klidu třeba zjistím, že je durch mokrá nejen ona, ale i sto papírových kapesníků, celá koupelna a ona si máchá svůj stoprvní kapesník v plném umyvadle, kde ještě zmákla vymačkat půl lahvičky mýdla).

Zbožňuje všechny psy a kočky a ke Kukymu se xkrát za den tulí tak moc, že je mi ho až líto. Na druhou stranu, když se zvedne a jde si po svých, on ji věrně následuje a je pořád s ní. K mé velké radosti je její oblíbenou barvu červená a ne růžová, no, uvidíme, co s tím udělá školka. Miluje jogurty (hoburty :)) a čokoládu. Tak moc, že potajnu krade čtverečky z hromádek ostatním. (Úplně ji chápu, vzhledem po mě moc není, ale vášeň pro čokoládu je jasná). Taky naštěstí sdílí mou těhotenskou vášeň pro těstoviny (těstovinky). V poslední době ji mírně opustily dřevěné vláčkodráhy a miminka, dlouhou dobu se ale vystačí s plastelínou. Bez mrknutí oka nakreslí čmáranici a řekne, že je to kočka. Tady má přece mami ocas, tady hlavu a tady nohy. A je tak přesvědčivá, že ji uvěříte. Jde si se stoickým klidem za svým - když chce třeba něco půjčit od Klárky - čímž cholerickou Klárku vytočí do totální vrtule. Ta po ní začne ječet "Teereezooo!", což ona nesnáší. "Mami, že nejsem Tereza.." přijde za mnou v tom lepším případě. V tom horším Klárku štípne..



Jako dárek jsem ji ušila batoh, který už dlouho Klárce záviděla. Tak mají konečně každá svůj. Jen Klárka si trochu stěžuje, že ho má Terezka hezčí, růžovější a s holčičkou místo s medvědem. A vysvětlujte pětiletému dítěti, že mezi jejím a Terezčiným batohem je asi sedm batohů na zakázku, na kterých jste šití mohli vypilovat...

Žádné komentáře:

Okomentovat