Začali jsme před rokem a půl. Původní odhad rekonstrukce byl půl roku, přesto ještě pořád nebydlíme. Dolů šly nakonec proti původním předpokladům i stropy a některé stěny, podřezávaly se vlhké zdi. Z pidi domečku se stal dům, prvenství v soutěži o nejmenší dům ulice jsme přenechali sousedům. A i když se to zvenku zatím moc nezdá, uvnitř už začíná být "obytno". Spousta práce, kterou tady můj muž s pomocí tchána a mého taťky za tu dobu udělali je už po velkém úklidu i vidět. Dlouho se totiž všechno pod nánosem prachu a pracovního nepořádku tvářilo pořád stejně nedodělaně. A vypadá to mooooc hezky. Kromě střechy a plynu to dělali ti tři za nárazového přispění ostatních brigádníků úplně sami - klobouk dolů...
Příští týden proto balíme svých pět švestek (zatím opravdu jen těch pět) a po osmnácti měsících jedeme (zatím přechodně) obývat náš nový obývakokuchyň. Protože zbytek domu zatím ještě úplně obytný není. A my prostě nemůžeme mít nic normálně, jako třeba den stěhování, kdy převezeme všechny věci, my se budeme zabydlovat postupně a zlehka.
To všechno znamená, že během tohoto víkendu nejenže proběhne v Tišnově trh, na který se zároveň hrozně třesu i z něj se třesu, ale ještě musí proběhnout poslední úpravy, abychom se mohli polonastěhovat. (Třeba dodělat kuchyň - taková (ne)zanedbatelná věc, která nám ještě chybí). Takže nejenže šiju a šiju a šiju a nespím a šiju, ale ještě mezitím vybírám varnou desku, organizuju převoz matrací a další vypečenosti. Ale když jde o šití (kvůli kterému mi jak jsem zjistila vůbec nevadí pár dní skoro nespat) a o rok odkládané a toužebně očekávané stěhování - není co řešit. Takže všechno sice trochu unaveně, ale o to víc nadšeně...
Žádné komentáře:
Okomentovat