čtvrtek 8. června 2017

Městské batohy


Dvoupříspěvkové okénko do našeho rodinného života dnešním postem končí, vrhám se na byznys :) Mám totiž na srdci několik restů a jedním z nich je popsat trochu blíže mé batohy. 

Jejich šití už si "sedlo", nadávky skončily - pokud tedy nenašiju koženkové dno k hornímu konci látky jako dnes. Co si ovšem nesedlo je Sára, spí zásadně jindy než je potřeba , navíc se v posledních dnech dost rozplazila, takže můj šicí režim byl mírně narušen. Nestíhám proto šít batohy tak rychle jak bych chtěla, nicméně dva jsem včera i s detailním popisem konečně nahrála na Fler. Je to vůbec možné, že je šiju už skoro rok a na Fleru jsou první dva kousky? Zkusím se polepšit. Raději ale nic neslibuju, prázdniny se blíží a Sára bude zrychlovat.




Občas někdo brblal taky na to, že nemám nikde své ušité batohy vystavené pohromadě. Tak to už teď taky mám. V koláži vidíte devět z jedenácti ušitých kousků, pokud chcete fotek více, koukněte sem - na můj Fler blog.

Popis obou variant batohů - rolovacího a s klopou -  jsem včera na Fler vymýšlela půl dopoledne, takže ho tady jen zopakuji a doplním detailními fotkami, které na Fleru nejsou.



Koho tedy zajímají vnitřnosti mých batohů, prosím čtěte:



Výška rolovacího batohu je 40 cm, šířka 38 cm, dno 10 cm – to vše v zarolovaném stavu.

Výška klopového batohu je 42 cm, šířka 38 cm, dno 10 cm.

Rolovací batoh se zapíná magnetickým zapínáním v rolovací části, zarolováním a sepnutím karabinou. Pokud se Vám zrovna nechce nebo nemáte čas, stačí secvaknout magnet a horní část jen překlopit – batůžek je stylový i tak.






Batoh s klopou zapnete na zip a přes něj přehodíte klopu. Připevníte karabinou. Pokud máte batoh plnější, dá se popruh s karabinkou délkově nastavit - myslím tím prodloužit.  


Velkou výhodou je množství snadno přístupných kapes. Na nejnutnější věci slouží pohotovostní kapsa na zip vně batohu. Když potřebujete schovat klíče nebo telefon, nemusíte rolovat celý batoh.  Uvnitř je v zádové části velká kapsa na laptop (šířka asi 30cm, výška asi 35cm) uzavíratelná přezkou na suchý zip. Na přední části je všita kapsa na drobnosti, abyste je už nikdy nemuseli lovit na dně batohu. Podle vašich přání tuto kapsu rozdělím na dvě části nebo ne.




Občas se mi povede vybrat do vnější kapsičky  a vlastně i na celou podšívku batohu veselou a vtipnou látku - co jiného jde taky vybrat k deštníkům než kapky? :) Pokud mě žádná látka z mých zásob do nosu necvrnkne, vybírám barevně neutrální látky, nejraději nebělenou bavlnu, na které věci naskládané v batohu nezanikají a zároveň je podle mého prakticky nešpinivá.


Batoh je celý vypodšívkován, záda jsou vyztužena textilní, ale velmi, velmi pevnou výztuhou. Aby batoh držel tvar a Váš počítač byl v bezpečí.

Zádové popruhy jsou délkově nastavitelné.

Zádové popruhy jsou koženkové, uvnitř vyztužené polypropylenovým popruhem. Jsou několikrát prošity a pevnostním stehem přišity k zádům batohu – nosnost batohu je cca 5 kg.




Zádová část, klopa a dno batohu je z kvalitní čalounické koženky, v případě zašpinění lze tyto nejvíce zatěžované části otřít vlhkým hadříkem. V případě ušpinění látkové části, lze batoh opatrně v ruce vyprat (30°C).

Každý batoh je svou kombinací látky a koženky naprostý originál - stejný batoh už znovu neušiji. Vy tak budete taky originál :)

Pokud jsem někoho na batoh nalákala, dva momentálně ušité a ihned dostupné najdete tady. Pište mi sem, ušetříte si tak Fler provizi.

Další možností je nechat si u mě ušít batoh v kombinaci látek a koženek přesně na míru - napište mi své představy, já  Vám pošlu vybrané kombinace na fotkách k finálnímu výběru.



Příště mám pro Vás ještě jednu novinku (nebo dvě.., vlastně tři :)) týkající se černobílých hraček pro miminka, a pak už zase chvíli něco nereklamního..

středa 7. června 2017

Sára sedmiměsíční


Sedmý měsíc byl pro Sáru měsícem v mnoha směrech zlomovým. Byla poprvé ve velké vaně (cákání v malé vaničce už bylo pro naši dřevěnou podlahu neúnosné), hned nato poprvé v opravdickém bazénu. 

Prvním skutečným jídlem byla dětská vlaková jízdenka (člověk nemůže mít oči všude:)), druhým jídlem v šesti a půl měsících večerní kaše. Navzdory všem doporučením jsme nezačali zeleninou, ale kaší. Při vzpomínce na holky plivající měsíc mrkev a špenát (jíst se naučily právě až s druhým příkrmem - kaší), jsem se rozhodla udělat si to teď po svém. A funguje to, juchů - zatím mi zkritizovala jen banán.

Každou věc dokáže prstíky dokonale a dlouze prozkoumat, poposunovat po podlaze, následně to putuje na průzkum do pusy. U toho ten nejdůležitější výraz jaký si umíte představit. Nejoblíbenější hračkou je šlehačková metlička. Hned pak holek dřevěná vláčkodráha. Ideálně samozřejmě sestavená..

6. května vylezl zub, za ním druhý a Sára se od té doby chvílemi mění na nespokojené dítě. Naštěstí má pořád více těch světlých chvilek, jen to šití s ní už teď moc nejde. No co už, zase je ale děsně vtipná: ve vaně, při jídle, po probuzení. Vlastně skoro pořád. Úžasné to je, tyhle pididěti sledovat..



pondělí 5. června 2017

České a Saské Švýcarsko

Zanedlouho vyrážíme znovu dovolenkovat a já pořád nebyla schopna zpracovat a vystavit fotky z našeho prvního letošního dovolenkového skorotýdne kousek za Děčínem (začátkem května). Obdivuji všechny, kdo jsou schopni své fotky zpracovat hned po příjezdu - moc bych toho chtěla jednou dosáhnout..

Svatba prvního švagra nás poslala až na druhý konec republiky, a tak jsme to pojali rovnou jako pořádný výlet.

Moc se nám osvědčil plán rozdělit každý den na dvě poloviny - dopoledne turistika, odpoledne zábava pro holky. Vyhnuli jsme se tak umrčeným a nespokojeným chvílím - holky byly od rána tak natěšené na ZOO / bazén / potok před chatou, že na kyselé obličeje snad ani nedošlo.

I výletování pro ně ale bylo dost atraktivní - bydleli jsme na levém břehu Labe, a tak jsme každý den museli použít přívoz - atrakce obrovská. 


V kopci na Pravčickou bránu se Klárka nadšeně přidala ke skupince zahraničních turistů a fascinována jejich řečí nahoru skoro vyběhla. Málem jsme ji nestačili jak nám průběžně mizela mezi skalami. Sára si mezi Pravčickou branou a Mezní loukou zažila svou zatím asi nejterénější kočárovou jízdu - náš kočár ve spojení s mým mužem opravdu projede téměř vše. Rysí stezka pro děti a úžasné dětské hřiště ve stylu skal a Pravčické brány na Mezní louce byly skvělým zakončením. V autobuse do Děčína pak pár minut spánku (všichni) a vpodvečer ZOO v Děčíně. Zvířata jsme bohužel nestihli v ideální formě - nám chladnější počasí (asi 10 stupňů) příliš nevadilo, zvířata ale byla skoro všechna zalezlá.



Druhý den jsme z Hřenska přes soutěsky došli znovu na to stejné hřiště na Mezní louce. To už holky dobře věděly kam dojdeme, a tak šly a šly a šly. Námi nadšeně popisované lodičky v soutěskách je vůbec nenadchly. Když jsme ale projeli první soutěsku, druhé se nemohly dočkat. Z toho skvělého dřevěného hřiště jsme je dostali jen díky tomu, že dalším bodem programu byl aquapark v Děčíně. Tam se Terezce tak líbilo, že se dodnes ptá, jestli zase půjdeme do toho bazénu, kde se na ni zlobil pan plavčík (protože kolem bazénu se neběhá, Terka ale běhá všude a pořád). Cestou jsme ještě stihli projít Děčínským zámeckým parkem s nejdelší příjezdovou cestou k zámku, večer nám i přes dlouhý a rychlý běh ujel vlak, a tak jsme našli další skvělé hřiště (Tomovy parky) tentokrát v námořnickém stylu a s výhledem na Labe a zámek.






Třetí den už počasí začalo alespoň trochu připomínat květen, vyrazli jsme  proto do Německa. Do Kurort Ratenu. Sára si střihla svůj první výlet v nosítku - 700 schodů na kamenný most mezi skalami by nezvládl ani kočár ani muž :) A málem ho nezvládly ani holky, zachránilo nás jen počítání schodů. Sára v nosítku spala a spala a spala..








Výhledy na Labe, skály a blízkou tabulovou horu byly úžasné, počet turistů obrovský. Autem se totiž dá dojet až nahoru na vyhlídky, a to pak není nic pro nás - mačkat se na skalách s davy autoturistů.



Dole ve vesnici byla zrovna jarní slavnost, a tak jsme si užili i klasickou německou pohodovou atmosféru. Bylo to jako z našich oblíbených knížek Jaro, Léto, Podzim a Zima od (Němky) Rotraut Susanne Bernerové. Závod gumových kačenek holky vyloženě nadchl. A pak taky to, že nám znovu ujel vlak a MUSELI jsme proto otestovat i německé hřiště.



Odpoledne jsme si na střídačku  s mužem projeli Labskou cyklostezku na kolečkových bruslích.  A zatímco jeden z nás testoval kvalitu asfaltu (nic moc, spíše cyklo kvalita než inline kvalita), druhý pouštěl šišky (místo kachen:)) po potoce s holkama u chaty. Bydleli jsme na skvělém místě - na konci uzoučkého a prudkého údolí Čertovy vody, na hájovně. Pan hajný tam měl úplnou ZOO, které velel dvacetiletý divočák Filip.





O svatbě, kterou jsme celou tuhle akci zakončili, zase příště. Snad dříve než za měsíc :)

pátek 2. června 2017

Šaty pro družičky



Mám to tak už od svých středoškolských let - v hlavě přesnou představu o nějakém kousku oblečení, pak snahu tento kousek najít někde v obchodech, pak zklamání, že to nejde (nebo alespoň za pro mě dostupnou cenu ne).

Na vysoké jsem k tomu pak přidala další fázi - překonala jsem strach ze šicího stroje a zkusila si vysněnou věc občas ušít. 

Vrcholem toho všeho (dosud nepřekonaným) bylo léto strávené šitím svých svatebních šatů. Chtěla jsem totiž bavlněné, bez kola ve spodničce a švadlenám nevěřila ani nos mezi očima.

Když Klárku s Terezkou budoucí švagrová poprosila, jetli by jí v sobotu šly za družičky, už jsem proto věděla, co mě čeká. Snahu najít družičkovské šaty podle mých představ jsem sice měla, ale dopadlo to stejně jako vždycky.

Takže jsem prostudovala návod v Burdě (díky Nicol za půjčení) a dala se do toho. Šila jsem z obyčejné bílé bavlněné látky. Ženich bude mít světle modrou kravatu, proto bleděmodrá látková kytička. A protože mi šaty přišly trochu přeslazené, našila jsem pod kytičku ještě tmavošedý pásek.

Dalo mi šití zabrat, na několika místech jsem návod úplně nepochopila, šila podle sebe a doufala, že dojdu ke stejnému cíli. Máte můj obdiv všechny, které šijete oblečení!

Terezka šatky zdědila po Klárčině družičkování před třema lety. Šila jsem je ze zbytku látky mých svatebních šatů, proto k nim mám mírně nostalgické citové pouto. Do zvýšeného pasu jsem ji  jen všila stejný tmavošedý pás jako má Klárka a stejnou kytičku. Aby jim to spolu ladilo.

Tak teď už jen aby šaty přežily bez úhon a fleků až minimálně do obřadu..


P.S. A toho Budulínka od Jany Z lesa dostala Sára od své kmotry ke křtu - nemůžu se na ní vynadívat..

středa 31. května 2017

Ferdinandovy zahrady



U šití poslouchám často Český rozhlas Dvojku. Dost lidí považuje tuhle stanici za rádio pro důchodce (no dobře, hudba spíše nic než moc), já mám ale ráda podle mě inteligentní moderátory, dopolední výběr hostů i večerní čtení na pokračování. 

Dnes jsem vyloženě u vytržení, protože dopoledním hostem byl pro mě dosud neznámý Ferdinand Leffler, zahradní architekt. Úžasný člověk, skvělé povídání - Sára mi během té hodiny málem snědla krejčovský metr, ale jinak byla hodná a dopřála mi poslech. Pustit si jej můžete tu.

Tenhle skvělý člověk má v České televizi pořad s názvem Ferdinandovy zahrady. Po obědě jsem zhltla první díl a vytržení trvá a roste! 

Sázet původní druhy ovocných stromů, jedlé keře, žádný kačírek. Stávající stromy a krajinu respektovat, kameny použít z blízkého lomu. Definitivně jsem se rozhodla pro vyvýšené záhony (to bude mít muž radost :)) a pro více suchých zídek (to bude mít opravdu radost). Kamenů jsme totiž při rekonstrukci našeho domu našli tuny a on je odmítá naložit na kontejner a nechat odvézt. Dávám mu konečně za pravdu. Osadím je jahodníkem..

pátek 26. května 2017

Radosti



Radost největší: o boreliózu by jít mohlo, proto třítýdenní antibiotika. Dá se při nich ale kojit. Uf. Jestli to borélie jsou nebo ne se uvidí po šesti týdnech z odběrů - anebo se prý taky neuvidí nic - to je  zákeřnost boreliózy.

Radost obrovská z vašich komentářů. Moc děkuji za váš čas, který jste s nimi strávili, rady a postřehy, které jste mi napsali, a naději, kterou jste mi dodali. 

Spousta dalších radostí:

Legíny pro Klárku. Tolik krásných úpletů se dá sehnat. Po dlouhé době šití večer. ten klid všude.. Overlock brzy bude, ale nedalo mi to nezkusit je i na rovnostehu. A povedlo se. Kupované (a hned na pěti místech děravé) už nechci ani vidět.

Domeček z tabulového samolepicího papíru na ledničce - konec věčných seznamů po papírcích. Terezčina ovečka ze školky.

Brambor ve tvaru srdce - to když jsem chystala těsto na šišky s mákem. Více máku než šišek. Mňam.

Pro Klárku nové šaty za pár korun ve výprodeji, nově nasvícené cihly s čísly, vytřeno, uklizeno, prádlo na zahradě pověšeno. Po letech rekonstrukce letos truhlíky za oknem. Sára zhltla svou první misku mrkve. Celou. 

Na zahradě se raději moc nerozhlížet a smířit se, že holky s domácím úklidem zatočí jen co přijdou ze školky. Ale nevadí, upečeme spolu buchtu. 

Krásný víkend přeju..



středa 24. května 2017

Flek na krásném dni




Tak krásně ten včerejšek začal.

Přišly mě navštívit Zuzka Na kopečku a Peťa Bududub. Úžasná inspirativní hodinka.

Zbytek dopoledne pak v Brně, které mě tentokrát neznechutilo svou liduplností, ale naopak mile překvapilo. Lidé usměvaví, kavárny v ulicích příjemné, na České veselá a pohodová hudba, zelené stromy. Už i to nádraží začíná pomalu vypadat příjemně.

Objevila jsem (úplnou náhodou) obchůdek Sonnentoru. Bio čaje. Plná výloha Peti Oringle. Vyhrála soutěž a pomalovala pro ně výroční čajovou krabičku včetně jednotlivých balíčků s čaji. Na každém pytlíčku citát o radosti. Už mám jednu doma - moje radost veliká.




U odpoledního šití jsem trochu usínala, probralo mě až večerní plavání. Moc hezky jsme si to každotýdenní plavání s kamarádkami vymyslely - doporučuju!

Večer na mě ale bafla červená skvrna na ruce. Minulý týden tam bylo klíště, takže panika řádná. Bylo to asi mé páté klíště za celý život. 

Existuje vůbec méně prozkoumaná nemoc než je borelióza? Ví vlastně někdo, jestli se dá přenést kojením? Budu muset kvůli případným antibiotikům kojit přestat ? A znamená flek jistojistě boreliózu, aby případný stop kojení nebyl pro nic za nic? Pomůže to vůbec? Proč každý lékař tvrdí něco jiného?

Nejhorší je smrt z vyděšení. Opakuju si to dnes celý den a pomalu to začíná zabírat.  Zítra si nařizuji návštěvu své praktičky a nějak (dobře!) to určitě dopadne..