úterý 26. listopadu 2019

Pojďte dál..





Dnes to bude více o fotkách než o textu. Podařilo se mi totiž nejen uklidit, ale ve stavu uklizeném i vyfotit má šicí zákoutí.

Pokoj, který mám jen pro sebe a své látky. Zatím, protože Klárka už se pomalu začíná ptát na svůj pokoj, a to já pak všechny šicí saky paky budu muset vystěhovat do své budoucí plánované mini pracovny nad schodištěm. Tady bude ložnice a v současné ložnici Klárčin pokoj. Všechno a neustále je a bude v našem domě v pohybu.

Tak pojďte dál, dokud mám ještě k dispozici svých luxusních dvacet metrů čtverečních..





Všechen nábytek (krom skříně, ta je s hrdostí repasovaná) je víceméně provizorní nebo ten, který se nikam jinam nehodil a je nám líto jej vyhodit. V rámci možností jsem se snažila vše si uspořádat tak, abych tento hendikep co nejvíce potlačila a aby se mi tady dobře bylo a šilo.




Radost mám z desky stolu. Jde o kus spárovky, která nám zbyla ze schodiště, podepřené šuplaty z mužova dětského psacího stolu a hromadou bydlících časopisů s pěkně barevnými hřbety. Do žlutých lamp z IKEA jsem se vyloženě zamilovala.




Zásobárna látek je nekonečná.. A dvouřadá..




Toto je prosím náš původní botník, jehož povrch z lamina imitujícího kokos se nám po rekonstrukci příliš nehodí. Ale zastavěn kartónovými krabicemi se utápí v bíločerné barvě a kokosu si tak nikdo ani nevšimne.




Gauč mám ze svého vysokoškolského privátu, kde jsme jej každý den rozkládali na spaní. Uf. Už je trochu v rozkladu a dostal černý nátěr, ale relaxační kout se vždycky hodí.




Můj věčný problém - jak prakticky a hezky uložit role s výztuhami a koženkami. S tímto papírovým pytlem na výztuhy jsem moc spokojená, role koženek opřených o skříň až tak velkou parádu bohužel nedělají.




Má oblíbená roleta, OSB zaměstnankyně na focení batohů a kabelek a Terezčin obraz kočky, kterou nakreslila ve čtyřech letech a která mě snad nikdy neomrzí.




Je vůbec možné, že jsem tuhle supr čupr látku na roletu našla v sekáči? Jak jsem bez ní kdy mohla být?




Tak, a teď jste v obraze, kde vznikají vaše kabelky a batohy. Dokonalé to tu není a pořád je co vylepšovat, ale je mi tady dobře..


sobota 23. listopadu 2019

Jak to mám s peněženkami





Ke svým peněženkám mám zvláštní vztah. Mám s nimi spojené chvíle nezdarů, kdy jsem končila s šitím, i chvíle vítězství, kdy jsem byla hrdá sama na sebe, že se mi podařilo nástrahy jejich střihu pokořit. Mezi jedním a druhým bylo někdy i několik měsíců, několikrát jsem si myslela, že už nikdy žádnou další peněženku neušiju.

První propadák nastal hned při startu - svou první nepovedenou peněženku jsem rozstříhala na pidi malé kousíčky. Ze vzteku. Další peněženka už se povedla, a tak přišla fáze testování výztuh, velikosti peněženky a taky barevnosti vnitřku. Jen uspořádání bylo dané, vycházelo z mé nejoblíbenější jednobarevné černé peněženky vůbec, kterou jsem si kdysi kdesi koupila na střední škole a používala ji snad deset let.

Bohužel jsem ale u svých prvních ušitých peněženek podcenila fázi testování jejich praktičnosti. A tak mi (tušímže před dvěma lety) přišla jedna má peněženka asi po týdnu zpátky s vysvětlením, že v ní karty špatně drží a vypadávají.

Mých tisíc omluv, vrácené peníze a zlomené sebevědomí.

Moc jsem to tehdy prožívala, bylo to mé dosud jediné vrácené zboží.

Nejdříve jsem peněženky načas vzdala. Bylo mi ale po nich smutno, přece jen už jsem si s nimi něco prožila (barvu té první, rozstříhané, mám dodnes vrytou v paměti, a vidím i ségřin pokoj, kde jsem ji šila a kde její rozstříhané černobílé pepito kousíčky jednu chvíli vztekle lítaly vzduchem).

Nakonec mě napadlo řešení, jak kapsičky zmenšit přesně na velikost karty, ušila jsem si vylepšenou verzi peněženky pro sebe a testovala.

Karty díky nenápadnému záševku držely na svých místech, vnitřek se mi až na kapsu na mince osvědčil černý, včetně lemování kapes černým šikmým proužkem, po poradě s (taktéž testující) švagrovou jsem ještě o kapku zmenšila velikost. Fungovalo to, uf, jejich prodej mohl znovu začít...

...

Pořád je ale co řešit a momentálně to je zip uvnitř peněženky, na kapsičce na mince. Nevěřili byste jak je těžké sehnat zip, který nebude drhnout a dlouho vydrží. Pár peněženek už jsem musela způlky vypárat, protože zip šel špatně otevírat. Svůj osvědčený zdroj zipů mám teď naštěstí v naší maloměstské galanterii, kde si na rozdíl od eshopů můžu lehkost rozepínání u každého jednotlivého zipu vyzkoušet. To jen abyste věděli, proč jsou nás v Tišnově krátké černé zipy věčně vyprodané :)

...


Víc jak deset nových peněženek a k tomu znovu naskladněné některé vyprodané kousky přistály během týdne na Fleru. A já mám takovou radost, že je mám!











pátek 15. listopadu 2019

Folklóreček






Jak už jste asi zjistili můj podzim jede na vlně kolekcí. Probíhá to asi tak, že se zamiluju do některé z látek a pak nutně potřebuji vědět, jak z ní bude vypadat toaletka, penál, etuje, ...

V rámci snížení hladiny stresu z toho všeho všednodenního pobíhání a zajíždění do nějakého režimu (bude někdy nějaký?) teď často šiju to, co se mi zrovna nejvíc chce. Takže kolekce.

Ale i na ty batohy, kterých vám už dlouho slibuju alespoň deset, dojde, určitě jo. (Potřebovala bych, aby mi někdo nastříhal podšívky, nažehlil výztuhy a našil kapsy, pak už mě to děsně baví :))







Moc se mi líbí modrobílé kombinace, navíc ten lidový motiv! Dlouho jsem koumala, co k němu za barvu koženky. Nakonec mi tmavě modrá přišla až moc tradiční, červená příliš ostrá a světlá? Světlá. Takže žlutá, která tradiční lidovou notu pěkně zasadí do moderní doby.

A protože jsem měla velkou chuť fotit, vynesla jsem si to všechno ven a poprvé fotila své ušité věci venku. Sama sobě slibuju, že mé velké předsevzetí je více zvládnout všechna zákoutí mého foťáku.

Sousedi se asi diví ještě teď..








P. S. Všechno najdete u mě na Fleru tady.


úterý 5. listopadu 2019

Prší krásně




Tak se to nějak sešlo, že v dnešním upršeném odpoledni nahazuji na Fler deštníkovou toaletku.

A mě vlastně vůbec nevadí, že je venku listopadově - mám aspoň důvod a čas naučit se po práci relaxovat. A naučit holky, že tu svou hodinku u čaje alespoň v relativním poklidu po celém dni opravdu potřebuji. Nemáte na to někdo nějaký fígl?

Protože pak nastane večerní kolotoč, který, jak jsem zjistila, je sice většinou vyčerpávající, ale je nutný ke zdárnému ránu. Nachystat večeři, svačinky (včetně té své), oblečení (svoje taky), správné sešity do aktovek, podpisy na správná místa, v rámci možností uklidit (hlavně kuchyň!!), všechny umýt a pak padnout.

Nevíte jak jsem kdy mohla večer ještě šít? :-)




čtvrtek 31. října 2019

Klimatoložka za šicím strojem






Tento rok je rokem změn a já se po devíti letech doma s dětmi vracím zpět na svou pracovní pozici meteorolog - klimatolog. 

Práci mám moc zajímavou, i když ze všech těch čísel jde někdy člověku hlava kolem. A kór teď mi - když jsem byla devět let mimo a všechno šlo mílovými kroky vpřed. 

Pracuji na Českém hydrometeorologickém ústavu v Brně.

Díky (nebo spíš žel) klimatické změně už dnes nemusím moc vysvětlovat, cože vlastně klimatolog dělá. Jen zrovna já pracuji spíše s daty z minulosti než s předpovědními modely. 

Pokud si někdo chce mou práci lépe představit, jde vlastně o neustálou práci s databází, kde jsou uložena měření všech různých meteorologických prvků (teplota, srážky, směr a rychlost větru, ...) ze všech stanic na území ČR desítky let zpátky. Je to obrovská hromada čísel, která se dá pro různé účely všemožně statisticky zpracovávat a pomocí geoinformačních technologií zobrazovat v mapě. Nová data (nebo i data archivní, klidně sto let stará) je potřeba do databáze nahrávat a kontrolovat. A manuální měření, kdy například teplotu vzduchu odečítá z teploměru pozorovatel, s měřením automatickým čidlem srovnávat.

...

Poslední asi půlrok žiji v mírné euforii z toho, že se mi plní sen a já můžu práci hlavou v oboru, který jsem vystudovala, zkombinovat s šitím. Přehrabovat se v datech budu tři dny v týdnu, dva dny budu mít na šití. Půl týdne práce hlavou, půl rukama. Nechtělo by se mi vzdát ani jednoho ani druhého, oboje mě baví .. 

...


A protože jsou místa, kde se šití s klimatem protíná, zahajuji svou novou etapu kapičkovou kolekcí z úžasné látky Šárky Honsové alias Wilburriny. A lepší název než je ten její - Svěží přeháňka - asi nevymyslím. 


...

Tak ať vás práce taky baví!






























pondělí 28. října 2019

Mint market Ostrava





Můj stres před trhem bývá skoro vždy velký. Mívám pocit, že musím během pár dnů došít vše, co jsem za poslední měsíc nestihla. K tomu rozměnit si peníze do kasičky, mít dost vizitek, papírových sáčků. Všechno zavčas sbalit, pozjišťovat trasu, parkování, telefon na pořadatele.

Většinou mám tendenci šít až do poslední chvíle a pak nestíhám.

Na trh chci vždy dojet s dostatečným předstihem, abych měla vše nachystáno ještě před příchodem prvních zákazníků - ti přicházejí velmi brzo, někdy i půl hodiny před oficiálním začátkem. Po hektickém ránu se ale většinou poklidný příjezd včas nezdaří.

Tentokrát to ale všechno tak nějak klaplo. Týden byl sice extra hektický a v pátek stres vrcholil. Ale v momentě, kdy jsme nasedli do auta a vyrazili směr Ostrava, všechen stres zůstal daleko za mnou. Spali jsme u mých rodičů, o holky bylo tudíž postaráno. Našité věci už byly v kufru auta, a tak jsem se snad poprvé před trhem stihla i parádně vyspat. Navíc po minulém nešťastném Mint marketu už jsem tak nějak neměla co ztratit, takže se ani obvyklá nervozita tentokrát nedostavila.

V Trojhalí Karolina jsem nikdy nebyla a nadchlo mě. Úžasný prostor. Jak mě na jaře trochu zklamala brněnská Mosilana, tady jsem zírala od rána do večera. Jen ty kovové zátarasy, které oddělovaly Extrem food festival trochu kazily dojem.

A celý trh mě bavil: užívám si vždy šmírování outfitů všech kolemjdoucích, žasnu nad vynalézavostí ostatních prodejců, kteří často dokáží z pár věcí (lehce složitelných do kufru auta) vytvořit tak nádherné a originální stánky až oči přecházejí. Baví mě vymýšlet jak rozložit své zboží, psát si poznámky, co ještě musím do příště vylepšit a sehnat, a taky zkoumat prodejní strategie. Kdy je lepší nic neříkat, ideálně i dělat si něco svého a nechat zákazníky v klidu si vybrat. A kdy je naopak lepší zavést hovor. Jak zboží nevnucovat, ale zároveň zaujmout. A kdy je lepší nebýt za stolem, ale před stolem.

Trhy baví i Klárku a zdá se mi, že se tam se mnou  mnohé naučí. Stihli jsem probrat cenotvorbu, aneb co všechno je započítáno v ceně jedné peněženky (která ji ráno přišla moc drahá, než zjistila, že nájem prodejního místa stojí čtyři peněženky), spojitost mezi krásně vyskládaným (nebo nafoceným) zbožím a množstvím prodaných kusů nebo i nutnost ovládat násobilku :) Realita života naživo.

Moc děkuji těm z vás, kteří za mnou došli - to mě asi nikdy nepřestane dojímat. Speciální dík patří Lence, od které jsem dostala nádherný květináček, juch.

Krásně tam v sobotu bylo ...