Moje JÁ

Už dlouho si říkám, že by možná nebylo od věci napsat něco o sobě. Taky si už dlouho poznatky sama o sobě syslím do příspěvku ve stavu konceptu. Zjistila jsem totiž, že to není jen tak. Sama sebe vystihnout, přitom nenudit, nepřeceňovat se, ale ani nepodceňovat (na obojí jsem mimochodem expert). 

Ale včera, včera jsem si uvařila Grešíkův čaj s názvem "životabudič" (se hodí, když za oknem od rána sněžilo) a šla jsem do toho...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud nejsem zrovna doma na rodičovské dovolené (což teď zrovna jsem), pracuji jako meteorolog na Českém hydrometeorologickém ústavu. Ne ale na předpovědi, spíše analyzuji klima v minulosti a občas pomáhám těm povolanějším odhadovat to v budoucnosti.

Studuji v navazujícím doktorském studiu Fyzickou geografii (Přírodovědecká fakulta MU v Brně), ale - taky kvůli rodičovské dovolené - mám teď přerušeno. Popravdě si ale vůbec nejsem jistá, jestli jsem ten správný typ pro vědu, no, uvidíme...

Už šest let bydlíme v Tišnově, v malém, hodně hodně hodně úzkém a dlouhém domečku mezi náměstím a nádražím, který se muž vytrvale a statečně už více než dva roky snaží přestavět na nejkrásnější dům na světě. Podle mě se mu to hodně daří. Ale trochu to trvá...

Mám doma dvě malé cácory (pět a dva a půl roku), kterým se moc ráda věnuji. Ale na druhou stranu jsem nadšená, když jedna ze dvou našich úžasných hlídacích babiček projeví zájem si je vzít k sobě na prázdniny. To pak neležím  s nohama nahoře, ale zmateně pobíhám a snažím se dohnat všechny (šicí, háčkovací, rekonstrukční a nevímjakéještě) záležitosti, u kterých jsem ve skluzu.

Už dlouho šiju, ale až můj muž mě (asi před rokem) přesvědčil, že mám ušité věci zkusit prodávat. Potěšil mě svou důvěrou a zkusila jsem to.

Od ledna 2016 je ze mě "paní podnikatelka", ale chodit v tom se teprve učím. Fakturování a podobné libůstky šly vždycky kolem mě.

Od ledna 2016 mám taky své facebookové stránky, ale mám s nimi pořád trochu problém. Do teď mi vyhovoval blog, který si přečtou lidé, které to zajímá. Zatímco na FB mám pořád pocit, že někomu něco nutím. Ale že prý se to musí...

Ráda vypadám jinak než ostatní, ale zároveň nerada vyčnívám z davu. Složité a neřešitelné.

Líbí se mi jiné věci než většině lidí, ale když jsem v úzkých, často říkám (mužem nenáviděnou) větu: všichni to mají takhle, tak proč ne my!!!

Všechno mám tendence vidět černé anebo bílé, ale snažím se, aby alespoň těch bílých bylo víc.

Podceňuji se. Dost. Ale zároveň se i přeceňuji. Naštěstí. Jinak bych asi nemohla začít své věci prodávat. Hrozí pak někdy dost tvrdá přistání. Třeba když se mi ušitá věc líbí tak moc, že je mi skoro až smutno, když ji vystavuji na Fler. A ona se pak za celý rok neprodá...

Mám hrozně ráda pořádek a jsem tím víc nervóznější, čím méně ho je. Zároveň ale nejsem schopná ho trvale udržet. Takže další neřešitelná situace.

Baví mě dělat milion věcí, od běžek a kola a bruslí a plavání přes chození po horách, čtení, psaní, počítání, vaření, pečení, háčkování, šití, vyšívání až po žvatlání o něčem i o ničem. Bohužel jsem ale zároveň dost líná, a tak to často končí u toho posledního :)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ještě by se toho asi dalo napsat spousta. Ale došel mi čaj. A tak jsem se šla pokusit rozptýlit svou předjarní pochmurnou náladu (neúspěšně).
 

Dala jsem si ještě čas do večera něco kloudného doplnit. Byli jsme ale v kině (německo-francouzský film Fénix o tom, jak se žena, která přežila koncentrák snaží vrátit se do svého původního života a hlavně ke svému původnímu muži - všema deseti doporučuju). A žádný další nápad nepřišel. Navíc už by to bylo určitě dlouhé a vyčerpávající. 

 

A pak taky můj noční prohraný boj s naprogramováním termostatu. Skončil totálně nereagujícím přístrojem a mou hysterickou scénou směrem k mému (spícímu) muži, že nám určitě vybouchne kotel. Jojo, hysterická, to já taky jsem ..