Moje první celokoženková taška. Na přání, podle vzoru "po tetě" z dob dávno minulých - říkalo se jí prý jezevčík.
Zpočátku se šila až překvapivě lehce. O to těžší byl pak finiš. Má nějaké mouchy a nedokonalosti. A zvolila jsem evidentně špatný technologický postup. Stokrát jsem ji proklela. Tisíckrát párala. A milionkrát si řekla, že TOHLE už nikdy!!!
Ale když jsem ji pak viděla v celé své kráse....
Asi ji ještě zkusím. Jen na celokoženkovou už se nechám asi chvíli přemlouvat. Kombinace s látkou, alespoň mírná, by jí podle mě slušela...
to diskutované ucho vypadá OK - v jednoduchosti je krása :-)
OdpovědětVymazatŽe jo... taky jsem si to tak řekla... A taky jsem byla trochu líná :)
Vymazat