Nová předsíň - lavice

Zamilovala jsem se do barevně čalouněných kousků nábytku.

Muž rád recykluje všemožná prkna, fošny a trámy, kterých na zahradě pořád máme dostatek, já zase látky, jejichž odstřižků mám plnou krabici.

A tak vznikla nová lavice ze starého dřeva s podsedákem z barevných látek, takové naše společné dílo..

Muž si vyhrál s rybinovými  spoji, já několik dnů skládala k sobě čtverečky látek o straně 7 centimetrů.

On hemzá na své truhlářské nepřesnosti, já (opět) neprošla zkouškou prošívání topu na vatelín. Můj obdiv mají všichni, jimž se látka nevlní a neposunuje. Mám kráčející patku a měla jsem fest našpendleno. A stejně nic..

Objevila jsem ale jedno z dalších kouzel patchworku: ke každému použitému kousku látky mám v hlavě vzpomínku. Použila jsem látku s drobnými tyrkysovými kytičkami, kterou mi kdysi přivezla švagrová (tušímže odněkud ze Skandinávie), látku s tyrkysovými kapkami/lístky, ze které jsem šila peněženku, která to dotáhla až do Top výběru na Fleru, nebo biobavlněnou látku Ipanema, za jejíž fat quarter sadu jsem v brněnském Šití nití utratila své první šitím vydělané peníze. Pak taky látku s mráčky, ze které mám svou současnou peněženku. Což možná nebyl až tak dobrý tah, neboť si několikrát denně myslím, že jsem peněženku nechala na lavici ležet. Jsou tam i látky mé oblíbené Šárky Wilburriny, Lotty Jansdotter, nebo vzorky látek, které mi dárkem poslali z Peonygarden a EllbyEll.

Je tam všechno a já mám děsnou radost, že naše domácí "kutilství" na každého dýchne hned při vstupu do domu...

Nálada po trhu

Prodeje v sobotu na Mint marketu v Brně vázly více než jsem čekala, a tak mi pár dnů trvalo, než jsem vše vstřebala, vzchopila se a začala si šití znovu užívat.

Není každý den posvícení, to už po pár absolvovaných trzích vím. Jen touhle pomalu podzimní dobou, kdy se začínám vžívat do svého částečného návratu do práce, který mě za pár týdnů čeká (a po devíti letech zakrňování mozku to nejsou představy úplně sebevědomé), mě to nějak vzalo.

Pravda, neměli jsme v nejvyšším patře městské tržnice úplně ideální místo, hodně návštěvníků k nám nahoru ani nedošlo, ale nějak mě tato výmluva neuspokojovala. Pronájem místa není na Mint marketech úplně za hubičku a můj výdělek tu sumu o moc nepřekročil.

Stánků s podobným sortimentem bylo moc. A to není dobře. Měla bych se něčím odlišit. A babo raď čím..

Ale nechci si nějak stěžovat, už jsem si to přebrala a všechno zlé je pro něco dobré.

Prodávala jsem společně s Klárkou, což se úžasně osvědčilo. Pomáhala se vším a byla to opravdu pomoc. A psychická vzpruha.

Pár ponaučení mám i z rána před trhem. Když vám večer připadá, že jste "celkem" nachystaní, nestačí to! Je potřeba být připravení, sbalení, informováni (to hlavně!), ráno jen nasnídat a jet. Pro příště..

Děkuji všem, co se za mnou v sobotu zastavili, moc mě těšilo vás potkat..

A vlastně by to byla docela nuda (a stres) vyprodat celý stánek. Kdo by to pak stíhal znova do dalších trhů ušít? :)

Sítě

Myslím teď ty sociální, mi dávají trochu zabrat. Moc dobře vím, že se bez nich neobejdu, pořád ale bojuji s genem po svém taťkovi, který dodnes nemá ani mobil a je šťastný. Stejně tak já bych si, nebýt švadleny Lochty, nejspíš dál v klidu vystačila s tlačítkovým mobilem. A vlastně ani to telefonování si příliš neužívám.

Jenomže to nejde, a tak bojuju. Pořád sice moc nechápu všechny funkce, které nabízí facebook (chápe je vůbec někdo, když jich je tak moc?) a pravidelně chytám deprese při jakémkoli pokusu naučit se "tam" něco nového. Včera jsem se pokoušela změnit Lochtě profilový obrázek a co myslíte? Nedopadlo to. Nebo alespoň ne tak, jak jsem zamýšlela. Než mi (zase) můj drahý muž vysvětlí, že je to přece úplně triviální, budu si chvíli myslet, že abych do fotky nacpala i logo, musím použít některý z grafických programů. Až bude čas..

Teď v září se pokouším zdolat instagram. Můj manager pro sociální sítě (chápej můj muž:)) mě nedávno našel, kterak studuji článek o tom, jak správně vybrat hashtag. Přišlo mi to jako úplná věda. Obrátil oči v sloup, mám tam prý narvat slova, která mě zrovna napadnou. Tak jo.

Snažím se teda méně o všem přemýšlet a více vkládat fotky a psát popisky.

Nová doba si žádá nové přístupy.

A je to vlastně super, rozpohybovat občas mozek. Nakonec ta rozmanitost činností mě na mém šití tak moc baví. A vaše reakce - z těch mám vždycky takovou radost!

Tak konec frflání a facebooku a instagramu zdar!

Nový režim

Se začátkem Sářiny školkové docházky mi nastal nový šicí režim. Mám teď celých pětkrát šest hodin týdně jen na šití a věci s ním spojené. Žádné svačinky, pitíčka, procházky, průlezky. Jen ranní vychystání dětí a pak už šít a šít a šít.

Od listopadu se na tři dny v týdnu vrátím ke své meteorologické profesi a do té doby si chci stihnout udělat šicí náskok.

Doma je nezvyklé ticho, jen ze všech stran na mě volají domácí práce. Ale snažím se je přehlížet a nechávat je na odpoledne. Je to těžké a občas přece jen někde něco přetřu, umyju, vyperu. Snaha je udělat vše večer, ale víte jak to je..

Užívám si volná odpoledne a večery. No, volná, myslím tím nešicí. Jinak o volnu nemůže být řeč - toho všeho chystání je tolik! A venku krásně - člověk by nejradši pořád někde jen tak vlál.

Mám tendence klást si vysoké cíle, a pak od těch vymezených půl deváté ráno do půl třetí odpoledne nestihnu skoro ani ušít to, co jsem si naplánovala. A to nemluvím o focení, vkládání, psaní sem na blog, objednávání látek, výztuh, etiket, odepisování na maily. Musím si to ještě všechno lépe zorganizovat. Časem.

Ale změna je ták skvělá..

.. batoh na zakázku pro milou zákaznici Andreu, se kterou jsme si koncem prázdnin notovaly o nočních šichtách - já po půlnoci odepisovala na maily, ona pekla dort - jsme na tom s dětma všechny stejně :)


A ještě jedno P.S. pro Brňáky: V sobotu  budu v Brně na Zelňáku na Mint marketu!

Rovnýma nohama..

.. a za vytrvalého lijáku jsme minulý týden skočili do nového školního roku.

Těsně po nastěhování botníku - omítka v těchhle deštích asi ještě bude pár dní schnout..

Klárka si zvyká na nového třídního pana učitele a pořád mě překvapuje svou samostatností. Terezka svůj prázdninový nemastný neslaný přístup k těšení se do první třídy proměnila v opatrné nadšení. A Sára po prvním radostném dni ve školce změnila svou každoranní větu z letošního jara "kdy už tam budu chodit" na smutné "kdy už tam nebudu chodit". Poplakaly jsme si minulý týden obě. Ale dnes už šla s úsměvem i (celkem) radostně, tak třeba už bude lépe ..

Terezčin polštářek/podsedák do školy - aby tam měla něco "od maminky"

Do všeho toho masivního nakupování, třídění a popisování výtvarných potřeb, podepisování lejster a pumpování platebních účtů jsme rozbombardovali předsíň. Sára se rozloučila s kočárkem a tak jsme se konečně mohli pustit do zútulnění vstupní brány našeho domu, kde zatím většinu prostoru kočárek blokoval. Nejhorší - výměnu dlažby a hliněnou omítku - máme za sebou. A musím holky pochválit, protože až neuvěřitelně respektovaly průběžná omezení průchodu. Než zaschne lepidlo/spárovačka. A ani moc nefrflaly, že často nebyly ráno k nalezení boty nebo bunda nebo deštník (ten nejčastěji).

Muž ještě vyrábí sedací lavici a já už mám nařezáno na její patchworkové polstrování. Pak ještě dokoupit pár krabic, háčků, přichytit lištu a zrcadlo a doufám, že v řádu dnů vám už budu moct ukázat kompletní výsledek.

Ještě že mám muže, který ač je s původním punkovým vzhledem jakžtakž spokojen, stráví  x odpolední a dlouhých večerů po práci natahováním omítky nebo jako obkladač. Udělal mi radost..