Naměkko

Závěr letošního školního roku byl opět hektický. Milion papírů k vyřízení, infoschůzek, tuny věcí (a výkresů!) donesených ze školy a školky, tři víkendy za sebou pryč (a s tím spojené nekonečné balení a vybalování), šití naslibovaných zakázek, Terezčiny narozeniny a do toho všeho nekonečná touha holek trávit každé odpoledne na koupališti. Spát jsme chodili v deset, všichni. Odpoledne nespal nikdo, jen já:)

Aby nemocí letos nebylo málo, dostihla nás pátá nemoc (vyrážka úplně všude) a antibiotika a speciální dietu vyfasoval i pes.

Letošní červen byl pro nás navíc zlomový:

Sáře končí domácí pohodička, po prázdninách nastupuje do školky. (Těší se až kam a pravidelně ráno chce ve školce zůstávat - uvidíme jak dlouho ji to v září vydrží..).

Klárčina moc hodná a oblíbená paní učitelka bude příští rok učit prvňáčky (nejspíše naší Terezku - juchů), takže rozdávání vysvědčení se neobešlo bez slz. Naštěstí jsem čekala venku před školou, bulela bych taky. Takovéto zlaté učitele by měli ve školství na rukou nosit. Příští rok přebírá Klárčinu třídu pan učitel..

Terezka se loučila ve školce, po prázdninách jde (už?!?) do první třídy. Její kamarádi i značka ve školce čekají na Sáru. Bohužel ji tam v září bude čekat jen jedna ze dvou paní učitelek, ta druhá odchází učit jinam. A tady jsem si ve školkové  šatně pobrečela i já. Na tuhle učitelskou sehranou dvojku jsme zvyklí už šest let a spoustu jsme toho s nimi zažili.


Ve školkové i školní třídě máme moc fajn rodiče, kteří jsou ochotni vložit svůj čas a energii do zorganizování společného dárku (poukázky:)). Jsem za to moc vděčná. Nesli jsme proto jen všem paňčelkám symbolicky Sonnentor čajík, který mě okouzlil svým názvem Prázdninové osvěžení. S šitím dárků jsem se letos rozloučila - nebylo kdy.

No, ale když jsem pak ráno ve školkové šatně nasála tu smutnou atmosféru, nedalo mi to, sedla jsem ke stroji a rychle spíchla dvě nákupní tašky.

Došila jsem je taktak, abych je stihla předat, to bych asi nebyla já. Radost byla veliká a moje taky - den byl hned o kousek lepší.

Nemám ráda konce a všechno to moc prožívám. Na druhou stranu, bez konců by nebyly nové začátky, tak snad nás příští rok mile překvapí..

Kabelka na míru

Do větších experimentů co se týče střihu kabelek se na zakázku už nepouštím - přeci jen nejsem švadlena. Když se ale zadání od mých totes kabelek liší jen rozměry a vnější kapsou na zip, ráda souhlasím.

Tentokrát jsem si trochu zavařila mozek s přepočítáváním velikostí jednotlivých dílů tak, aby výsledkem byl požadovaný rozměr. Nesedělo mi to a nesedělo, dokonce jsem si po letech udělala papírový střih a zkušebně šila ze starého prostěradla.

Dno totiž mělo být široké, 15 krát 31 centimetrů. Takže díly kabelky nejsou obdélníky, ale lichoběžníky. Zakopaný pes byl vykopán a kabelka je na světě.

Cheesecake

U nás doma nejoblíbenější dort - vláčný, osvěžující, nejlépe zasypaný hromadou čerstvého ovoce. A úžasně rychlý - jen je potřeba počítat jeden den navíc na výrobu domácí lučiny a ideálně i jeden den na odležení. Začátkem léta máme hned dva oslavence a letos se nám jahod bohatě urodilo, takže náš letošní první (a rozhodně ne poslední) cheesecake už čeká v ledničce.

Původní recept mám už ani nevím odkud, ale v průběhu let jsem si jej dost upravila, takže už je to asi jedno. Nejvíce mi dala zabrat náhrada za sýr Philadelphia, který by v origo dortu měl být, u nás ale nejde moc sehnat. Tvaroh, ricottu i ostatní náhražky jsem zavrhla, nejvěrnější cheesecake chuť má podle mých dosavadních pokusů směs domácí a kupované lučiny.

Suroviny:

200 g Bebe sušenek kakaových

100 rozpuštěného másla

500 g domácí Lučiny (Dva pětisetgramové opravdické bílé jogurty, ideálně smetanové, smíchat s lžičkou soli a nechat 24 hodin v cedníku vyloženém plátnem okapat. Pod cedník dám misku a svrchu zatížím sáčkem naplněným hrníčkem vody a zavázaným gumičkou - lépe a rychleji sýr okape.)

100 g kupované Lučiny

250 g moučkového cukru

3 celá vejce a 1 žloutek

1 zakysaná smetana s jednou lžičkou cukru moučka (a někdy i se dvěma lžícemi citrónové šťávy - pokud nemám nahoru čerstvé ovoce) - dává se až nakonec, po upečení


Postup:

Sušenky v mixéru nadrtím, smíchám s rozpuštěným máslem a skleničkou udusám na dno pečícím papírem vyložené (dno i boky) dortové formy. Forma má průměr 21 cm.

Zapnu troubu na 160 stupňů.

Obě Lučiny rozetřu v robotu při střední rychlosti dohladka, přidám cukr, znovu dohladka, pak po jednom přidávám vejce a pořád snižuji rychlost. Nakonec přijde žloutek, to už míchám opravdu pomalu.

Hmotu naliji na sušenkový základ, nechám 5 minut odpočinout.

Vložím do dobře vyhřáté trouby, peču 40 - 50 minut, někdy i déle, ne ale více jak hodinu. Pečení končí ve chvíli, kdy poklepem na bok formy shledám, že se těsto chvěje podobně jako želé.

Důležité je po dopečení dort z trouby nevyndávat, jen pootevřít dvířka a nechat (klidně i dvě hodiny) pomalu vychládat.

Pak nechat do druhého dne v lednici.

Nakonec smíchám zakysanou smetanu s cukrem (a někdy i citrónovou šťávou) a potřu dort po vršku, ozdobím.


Zdobím různě, podle momentální nálady a nápadu, většinou dost jednoduše, jako letos hromadou ovoce.

V zimě v zimních tóněch pro naše říjnové oslavenkyně (rozpustím dobrou mléčnou čokoládu a naliji ji do zvířecích formiček z IKEA, nechám ztuhnout v ledničce):

A loňská malinová verze:

Lentilková verze..
(doporučuji sypat lentilky až těsně před servírováním na stůl - barvivo se rychle rozpíjí)

Někdy ještě sypu sítkem kakao přes papír vystřižený do určitého tvaru: největší úspěch v době Hello Kitty šílenství měla asi takto vytvořená kočičí hlava s vystřiženýma očima a fousky (tam se kakao prosype, chápete mě, že jo?), doplněná opravdickou růžovou mašlí.


Tak a teď ještě doladit to domácí frappé, naladit děti a odpolední pohodička ve stínu naší (punkové) zahrady je zaručena..