sobota 28. dubna 2018

Who made my clothes?




V rámci Praguemarketu jsme se jako prodejci mohli zapojit do kampaně Fashion Revolution a ve svém stánku vystavit ceduli s nápisem "I made your clothes/jewellery/bag". S radostí a hrdostí jsem ceduli vystavila..

Nepředpokládám, že bych někdy měla dost peněz na to, abych  mohla žít pomalou módu na sto procent. Na druhou stranu nejsem rozhodně typ, který by pravidelně obíhal nákupní centra a obměňoval šatník podle každoročních trendů. Snažím se nakupovat nadčasově, hodně po sekáčích a dětských bazarech a nebo (zatím hlavně holkám, ale brzy snad už konečně i sobě) oblečení šít. 

Do kvalitního, v rámci Česka a Slovenska ručně šitého oblečení ale čas od času ráda investuji, poslední radosti jsem si udělala wrapem od mara.bara a šatkami pro Terezku od Victorek (Kristýna teď nově nabízí i úžasně vypadající dámské šaty). 

Úplně nejradši mám ručně vyráběné náušnice, těch už mám doma pěknou sbírku. Porcelánové pecky od van de mi nosím už více jak rok, poslední úlovek v podobě dřevěných 3D lištiček mám z Gregiho dílny. A svou úplně první brož jsem si minulý víkend v Praze koupila od brněnských Polak.

Ještě se sem asi hodí poznámka, že jde opravdu jen o mé nadšení z výše uvedených výrobců a výrobků, rozhodně ne o zaplacenou reklamu :)




O Fashion Revolution neumím psát zdaleka tak fundovaně jak stojí v tomto letáčku, proto kdo má zájem, čtěte..







Citát "Fast fashion isn't free, someone somewhere is paying" je dokonalý. 

A já jsem proto na sebe hrdá, že mě tentokrát v Praze řeči typu "So much (money)" vůbec, ale opravdu vůbec nevytáčely..

úterý 24. dubna 2018

Praguemarket



Bála jsem se, že neprodám nic. Ale zároveň jsem se bála, že prodám všechno. Že toho přeci jen na dva prodejní dny nemám našito dost.

Nenaplnilo se ani jedno, prodala jsem tak akorát, aby se mi poplatek za trhy a náklady na cestu vyplatily. A ještě toho dost zbylo na e-shop, kam teď všechno budu postupně hrnout.

Takže spokojenost. Velká.

Neřekla bych asi, že nadšení, to mi pár drobností kazilo. Ale spokojenost, to jo.

Nejvíce mě asi deptala má (ne)znalost angličtiny - velká většina nakupujících byli cizinci. A jestli má angličtina nikdy nebyla kdovíjaká, tak po letech nepoužívání je opravdu tragická.

Místy jsem si taky připadala spíše jako na tržnici v Maroku než na handmade trhu uprostřed Prahy - hodně nakupujících se se mnou snažilo smlouvat o ceně a já jim pořád dokola vysvětlovala, že jde o mýma vlastníma rukama ušité věci a že cenu už více dolů stlačit nemůžu. Lidé dost často vůbec netušili, že jde o rukodělné věci a úplně nejvíc překvapeni byli, že jsem je opravdu šila já. V sobotu jsem ještě cítila trochu trapně, když jsem se tím někomu začala vychloubat, v neděli už jsem se vychloubala zcela běžně. Přístup turistů se tím většinou dost změnil a já si konečně přestala připadat jako překupník suvenýrů.

Občas jsem ale měla  pocit, že ani přes mé vysvětlování to lidé nechápou, a tak se mi některé kabelky některým zákazníkům vůbec nechtělo prodat. (To se mi stalo prvně). Bojím se, že skončí někde na dně skříně jako cetka z cest..

Celkově jsem ale posbírala tolik zkušeností, rad, tipů a postřehů jak od ostatních prodávajících nebo i jako sebereflexi, že by to vydalo na román. Zkušenost úžasná.




Moc poděkovat chci všem, kteří mě dorazili podpořit, hodně si toho vážím. Konečně jsem naživo poznala i  moc milou Šárku Wilburrinu, které jsem měla sto chutí dát na krk ceduli "velkou část těchto úžasných látek jsem navrhla já"..

V sobotu večer jsme se stihli ještě projít i po Praze. A nebyl by to můj muž, kdybychom během dvou hodin neobešli většinu památek.

Nedělní večerní mše neskutečně charismatického Tomáše Halíka před odjezdem byla skvělou tečkou za nabitým víkendem.


Tak příště zas :)





P.S. Omlouvám se za kvalitu fotek, holky mi zamatlaly objektiv a nedařilo se mi ho vyčistit..

pátek 20. dubna 2018

28 obalů na knížky ..


.. 14 kabelek a 4 batohy. A spoustu dalších věcí, všechno jsem nesčítala :)

Nikdy jsem toho tolik našitého neměla, přesto jsem chtěla  (hlavně batohů) mít více. Člověk je prostě bytost věčně nespokojená. Časové možnosti jsou ale omezené, a tak jsem ráda, že jsem ráda..

Připadám si před každým trhem jako před lety před zkouškami. V hlavě seznam činností, které je potřeba udělat, a času hrozivě málo. Nervozita by se místy dala krájet, musím jim to doma v příštích dnech pořádně vynahradit.

Ale pak ten oddech, když jsem došla na poslední stránku... Už se těším až (snad už za pár hodin) našpendlím poslední vizitku...

Držte palce, ať je to dříve než o půlnoci, brzy ráno totiž vyrážíme.

Těším se, koho všeho v Praze potkám..



úterý 17. dubna 2018

Před objektivem


Množí se dotazy na velikost kabelek a na jejich srovnání s postavou.

Strčila jsem proto foťák do rukou muže a Klárky, aby mě s kabelkami vyfotili..

Co vám budu nalhávat - daleko komfortněji se cítím za strojem a za objektivem než před nimi..

A co teprve ta depka, když jsem fotky začala procházet. Přijdu si na nich nějak stará, unavená, neopečovaná, vyšlá z módy. No nic, nebudu tady fňukat, je čas začít se více hýčkat.

(A možná taky nechat se častěji vyfotit, abych samu sebe udržovala "v obraze")


Máte taky takové pocity, když se vidíte na fotkách?











sobota 14. dubna 2018

Česneková výprava..

.. ještě z minulého týdne. Tentokrát kolmo a jen s Klárkou. Po asfaltu, terénem, do kopce, z kopce a nakonec po rovince. Bez občasného mrčení se to samozřejmě neobešlo, ale závěrečný zákusek (zmrzlinu ještě neměli) to vyřešil. Medvědí česnek jsme jedli na způsob Florentýny. (Snad jsem tentokrát odkaz nepopletla.)

Nebyla bych to totiž já, kdybych v minulém postu neodkázala úplně na jinou písničku, než jsem chtěla. Ta, kterou jsem měla na mysli, je tato

Rozebírali jsme s našima zrovna uprchlickou otázku, a tak nějak to v tu chvíli sedlo. Muž mi samozřejmě hned zkritizoval mou evidentní "kulturní vyprahlost" (takhle kulantně to zhodnotil jen zkraje, pak přitvrdil:)). Mě jde ale hlavně o ten text..



















pátek 13. dubna 2018

Neober celý strom..

Šiju až se ze mě kouří, takže jen v rychlosti pár fotek z mého šicího světa a jeden odkaz.

Odkaz na písničku od Kristíny, kterou mi před pár dny pustili naši a mi z ní doteď běhá mráz po zádech. Od Kristíny jsem znala jen pár rádiových vypalovaček, tenhle text se ale podle mě hodně povedl...

Pěkný víkend všem!




sobota 7. dubna 2018

"Volno"


Sára a Terezka mi odjely na týden k babičce. Doma zůstala jen Klárka.

V domě je nezvyklé ticho a kam něco položím, tam to i po pár dnech najdu (Sára je echt přenašeč).

Chtěla jsem si ten týden hlavně odpočinout, nabrat síly, šít jen když se mi bude opravdu chtít. Rozhodně nedohánět jarní úklid. Trávit odpoledne s Klárkou.

Jako vždy se něco povedlo, něco ne. Naspáno mám rozhodně méně než v běžném režimu. To, že ráno můžu spát o půlhodinu déle než s třema cácorama, mě večer dokáže vyburcovat k šití až do půlnoci. Večer se tááák dobře šije. 

Klárka si dočasné jedináčkovství děsně užívala. Krom dneška se o mě nemusela dělit ani s šicím strojem. Šila jsem od rána do tří, pak hurá pro Klárku do družiny, s Klárkou na kolo, na bazén, na brusle, hrát deskové hry (ať žije Patchwork). Zítra má slíbeno společné skládání lega. Asi je to čas od času potřeba, pověnovat se každé zvlášť..

Úklid nakonec nějaký proběhl. Ani ne, že by se mi do něj extra chtělo, spíše mám pořád nutkání dělat věci, které se Sárou moc dělat nejdou. Takže po x měsících uklizená pracovna a umytá okna - juchů. Vždycky mě znovu překvapí, jak mi tyto věci dokážou zvednout náladu. Nasadili jsme s Klárkou taky jahody do našich nových vyvýšených záhonů. Radost.

Zítra pro ty moje dva sirotky vyrážím, těším se na ně moc. Snad mě ještě poznají :)


Moje šicí místo. Ne vždy je tady tak uklizeno, takže fotka byla nutná.



Jako hrnečky moc neuspěly - muž z květináčů, jak jim vytrvale říkal, odmítal pít. V pracovně jim to na pozadí hliněné omítky sluší. Nové obaly na knížky. Opravdu mám tolik nůžek a jezdců od zipů?



Moje oblíbená Lotta na výstavce. Abych se mohla těšit, že si po Praguemarketu podle ní něco konečně ušiju.



Aprílový deštík, větve z jarního řezu jabloní a srdce od tehdy tříleté Klárky ke Dni matek. Dojímá mě pořád..



Věčně plná nástěnka. Zrovna teď je na ní více dětských kresbiček než mých věčných a všudepřítomných seznamů.



Přemýšlím, jestli kdybych tu neměla ten lákavý gauč, bych toho - hlavně po obědě - neušila víc.



A nakonec včerejší kabelka. Nadchla mě kombinace nebělené biobavlny s pudrovou koženkou, takže je  "na výstavce".


středa 4. dubna 2018

Nela a růžová velryba


Klárka čte a já jsem nadšená. Zaleze si do pokoje a za hodinu přinese přečtenou knížku. Přemýšlím, jestli knížky s velkými písmeny a krátkými příběhy vůbec byly, když jsem byla malá. Každopádně jsou pro prvňáčky geniální.

Naše návštěvy knihovny bývají vtipné: Klárka nosí náruče knih o vílách, princezně Sofii, frčí u nás taky Horseland. Já zase 3 ze čtyř knížek s ilustracemi Andrey Tachezy...

Objevily jsme teď krásnou knihu s úžasným, dojemným, vtipným a dokonce i ekologickým příběhem. O malé odvážné velrybě, malé holčičce a kapku nabručeném kocourkovi, který ale nakonec všechno zachrání. Příběh je dokonale promyšlený do všech detailů, a to já ráda. Ilustrace Andrea Tachezy, jak jinak :)