Bystřice nad Pernštejnem

Už je to dva týdny, co jsme tam byli, jen se přes to všechno dění kolem nemůžu dostat k tomu, o tom napsat. Tak třeba se ještě někomu bude hodit tip na zábavně - naučné strávení některého z podzimních víkendů..

Jmenuje se to tam Eden, což mě dost dlouho od návštěvy odrazovalo (znáte snad komerčnější název?). Původní název starého statku, který je teď za různé dotace opraven, rozšířen a spoustou nápadů oživen, je myslím Nový dvůr.  To už je podle mě o dost lepší.

Každopádně jsme se tam s kamarádkou Dankou a dohromady čtyřmi dětmi vypravili a po celou dobu jsme z úžasu nevyšli. Je pravda, že čím méně má člověk očekávání, tím více pak bývá příjemně překvapen. A tady toho bylo opravdu hodně.

Spousta plechovek k očichání (a hádání), šuplíků k poslouchání (a hádání), zvířata, které nesouhlasně zaklejí, když jim dáte jíst něco, s čím nejsou spokojeni. A pak taky mapa a magnety odkud se která plodina dováží, ve skleněné vitríně jednotlivé půdní profily a skrz ně protéká voda. Obrovská krtčí nora, která sice působí dost uměle, ale je promyšleně protkána sítí chodeb pro děti, zvenku se po ní dá po chytech šplhat anebo se projet po skluzajdě. My musely prďolům slíbit, že se k noře na konci vrátíme, jinak bychom je odtam snad ani nedostali.

Venku nově (ale věrně) postavené staré domečky, kde se dá namíchat vlastní bylinkový čaj nebo ukutit něco z vosku. Anebo nakrmit kozy - pokud vám zrovna po otevření dvířek neprchnou, jako nám dvě obzvlášť vychytralé.

K tomu moderní prosklený dům, kde je snad všechno o ekologickém způsobu života. A všechno nádherně dětsky vysvětleno. Třeba šetření energií v domácnosti - děti mají hledat deset rozdílů mezi dvěma dřevěnými domečky pro panenky (sprcha-vana, otevřený-zavřený kohoutek u umyvadla). No není to geniální?

A venku nápadité dětské hřiště s hmatových chodníčkem, bukovým bludištěm, vodotrysky a pumpou neustále pumpující vodu do systému korýtek a stavidel.

A když vám náhodou některé dítě z přebytku nabytých vědomostí usne, stačí si za dvacet korun půjčit minižebřiňák a libovolný počet polštářů plněných senem...

Vlásenické tvoření 2016

Tak jsme tam v sobotu byli. Hodně věcí prodali (po kabelkách se jen zaprášilo - juchů), málo panenek v šicí dílně ušili (šití pořád působí trochu jako strašák), tak malou vesnici za tak velkou a vydařenou akci obdivovali...

Předcházel tomu všemu můj velký stres. V pátek jsem si připadala skoro jako před státnicemi, už zase mi chyběl ten jeden den!! Přípravu šicí dílny jsem si (jako vždy) nechala na poslední chvíli. Celý den jsem chystala štítky, vizitky, cenovky, prostě blbosti, bez kterých by se to celé asi i obešlo. Můj občasný záchvat perfekcionismu zkřížený s děláním všeho za pět minut dvanáct se mi tentokrát dost vymstil (o tom, co jsem všechno vylepšila, v některém z příštích příspěvků). 

Muž měl dovolenou a montoval zábradlí. Nejdříve mě pozoroval, místy kritizoval a asi tak každou hodinu se ptal, jestli už předšívám panenky a nahřívací pytlíky. Dost mě tím prudil a já se tvářila čím dál tím více naštvaně a vystresovaně. Někdy bych si trochu podpory zasloužila, což? 

Stříhat a předšívat jsem začala až v devět večer. S naivní představou, že za dvě hodiny mám hotovo. Muž se opatrně zeptal, jestli chci s něčím pomoct. To už jsem asi musela vypadat dost bídně. Chci!! On stříhal, já šila.

V jednu ráno naznal, že je to příprava na Tmou (brněnská noční šifrovačka) a otevřel si ke stříhání pivo. Ve tři ráno si já řekla, že rodit budu beztak zase v noci, takže se to vlastně hodí.  Muž šel spát ve čtyři, já v pět. Bez jeho pomoci bych to nezvládla a to se počítá. I to prudění jsem mu za to odpustila. Díky.

Trochu nás pak mrzelo, že ze spousty předchystaných panenek a pohankových nahřívacích polštářků do mikrovlnky se jich ve Vlásenici ušilo jen pár. Velká většina mi zbyla. Děti se na šití tvářili vyděšeně a dospělí se do něj taky moc nehrnuli. Příště asi vymyslím nějakou jednoduchou koláž z odstřižků látek nebo něco podobného. Na druhou stranu, lidí tam bylo spousta a klidně si umím představit, že by se všechno nachystané zužitkovalo.

Lidi byli ale milí, chválili všechno až do nebe a já byla nadšená. Velkou radost mi udělal úspěch kabelek, mám pocit, že teď budu šít jen ty. A co teprve když jsem vyrazila obhlídnout ostatní stánky. Krása. Spoustu hezkých knoflíků, a ty já můžu, butonků Martiny Koucké - už mám nakoupeno na náušnice i čelenky - a taky stánek s přízemi z bavlněných špagátů. 

Takže i přes velkou únavu a nevyspalost je spokojenost veliká. Moc díky všem, kteří mě přišli podpořit, i dvěma neskutečně šikovným jedenáctiletým slečnám, které šily perličkovým stehem a uzlík na začátku vyšívání umě schovaly mezi dvě látky. Stehy měly rovnoměrnější než já - šikuly to byly. 

A po tom všem úžasném a skvělém ještě rychlá návštěva u kamarádů (a vlastně spoluorganizátorů - moc díky za pozvání) a pak už šup do peřin a zasloužený desetihodinový spánek.

První vlaštovky

Říjen se nezadržitelně blíží, břicho už chodí pěkný kus přede mnou a chroustík se v něm často dost nepříjemně roztahuje. Je proto potřeba pomalu začít odškrtávat ze seznamu. Ještě mám ale před sebou dvoje trhy (Vlásenické tvoření a tišnovské Svatováclavské hody), tak snad se v břiše ještě chvíli zdrží..

22. 8. 2009

Ráno sluníčko, odpoledne déšť, s tetami podoma napečené cukroví a koláčky, vlastnoručně ušité šaty.
Pomoc všech, kteří jen trochu mohli.

Z domu do kostela dva kilometry pěšky. 

Před kostelem dost pozdě, v kostele naopak nastoupeni dříve než si sbor stihl nachystat noty.

Překrásné kázání a písně, které si pamatuji doteď.

Focení za humny na opuštěném hřišti za Starou školou. 

K obědu navzdory babičkám a všem tradicím - gulášek. 

Místo dortu věž z perníčků, místo kapely skvěle sladění bratranci, sestřenice a strýc (harmonika, basa, housle). 

Zahrada tetina penzionu Antler. 

Šaty zamazané od mokrého tanečního parketu. 

Spousta kamarádů, rodiny a neslavně slavné zakončení bratránkovým "koněm v trávě" namíchaným z absinthu. 

Plátýnka. 

Krásně vyzdobený novomanželský pokoj. 

Druhý den studénecká pouť a úžasné popravky...

...před sedmi lety. 

Na naší bezautovosti, nedochvilnosti, mé zbrklosti a snaze mít všechno home-made a mužově zálibě odcházet z každého večírku poslední se nic nezměnilo. 

Jen se časem mírně zmenšila ochota obou ustoupit, když jeden chce mít poličku v předsíni nad dveřmi a druhý nad věšákem...

Šicí rekapitulace

Šiju, šiju a šiju... Stříhám už více na stole než na zemi, protože pomalu nastává období, kdy si přes břicho tkaničky nezavážu. Taky konečně trochu zpomaluji, i když jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží - pidi chroustík si o zklidnění dost razantně říká. Pracovna vypadá, že bude možná nakonec prvním kompletně zařízeným pokojem. I když pořád visí ve vzduchu, jestli tam nakonec nepřestěhujeme ložnici, takže vlastně nevím, jak dlouho bude ještě pracovnou. Ještě ale potřebuji doladit pár kousků a pak určitě vyfotím. Protože pracovna, to je sen... (alespoň můj).

Šiju, neboť potřebuji zaplnit stůl na Vlásenických trzích. Už mám jen čtrnáct dnů! Můj manažer kvality, sociálních sítí a nově i výroby (:)) mi stanovil kvóty. Že prý by bylo dobré mít "na skladě" 20 obalů na knihy, 10 větších kabelek, 10 menších kabelek, ... Zbytek už jsem raději zapomněla... Každopádně mě to trochu nakoplo (hned potom, co mě zdeptalo, že to nemám šanci ani čas nikdy zmáknout) a namotivovalo k práci, takže po večerech se snažím alespoň část kvót naplnit. A díky včerejšímu prckem naordinovanému klidovému režimu jsem něco konečně stihla i nahrát na Fler.

Doplnění čtenářské výbavy o nové obaly na knížky a několik záložek. (Původně vznikly jako náplň do krabiček Geocachingu, který naše holky zbožňují, ale řekla jsem si, že se hodí mít v sortimentu i něco za pár korun :))

Kapsičky na všechno, rozměr 16 x 12 cm a toaletky 28 x 17 cm.

Moje oblíbené překlápěcí kabelky, v překlopeném stavu veliké 24 x 18 cm, kterých pro sebe plánuji ušít časem hned několik (až "jednou" přestanu vysedávat doma s dětmi, přestanu s sebou tahat pitíčka, svačinky, hračky a tunu náhradních oblečků a začnu žít společenským životem...)

A tři kabelky, z toho jedna (karamelová) na objednávku a dvě na sklad. Začala jsem nejen pod vnější látku (S320), ale i pod podšívku nažehlovat kvalitní výztuhu decovil light. Jsem nadšená, protože kabelka najednou vypadá dost jinak, profesionálněji, pevněji a ani po vyprání by neměla kabelka změknout a zvlnit se. Horší už to je s výrobní cenou, která tak kapku narostla. Spočítala jsem ji na 450 Kč, při použití zahraniční látky za plus mínus 270 Kč/m. Tak nevím, jestli se mi takové zkvalitnění vyplatí a jestli si za něj budou lidi ochotni připlatit. Uvidíme..

Teď zase nastal chvíli čas na zakázkové šití, které se mi jen během dnešního rána kapku nakupilo (juchů), a pak snad ještě něco na prodejní stůl stihnu přidat..

Recy dělnické skříňky

Moje a mužovy priority se občas dost zásadně rozcházejí. I proto byla naše domácnost poslední (zabydlovací) týden hodně italská...

Moje a mého muže "zabydlená" skříň. Za těchto okolností jsem dost ráda, že jsme tyto skříňky našli na původní půdě dvě :)

P.S. Poličky je nutné ještě časem nalakovat, aby oblečení kvůli třískám nepouštělo oka. A Karel prostě (asi dost logicky) naznal, že než se toto stane, nemá cenu dělat komínky a vlastně ani poličky do skříně strkat. I když, mezi námi, moc nevěřím ani v ty budoucí komínky...

Zabydlování

Náš budoucí obývák už několik dní vypadá dost skladišťově. Krabice, vakuové pytle a zase krabice.. A mi nějak nejde smířit se s tím, že když se protahovala celá rekonstrukce, musí se teď nutně protahovat i ta poslední zabydlovací fáze... Holky jsou do víkendu u babičky a mi je už teď jasné, že nastěhování věcí do skříní a zařízení jejich pokojíčku je do tohoto termínu nemožné. Skříně ještě potřebují jeden nátěr, podlaha naposled vybrousit (nechci už nikde ten jemný prach!!), dětský pokoj poslední vrstvou vymalovat.

Ale nevzdávám to. Včera jsme finálně rozmístili nábytek v mé pracovně, takže mě dnes čeká zabydlet tohle. Jen těch věcí je všech nějak moc...

Mezitím vším jsem stihla zaběhnout na poštu pro Oringlí pexeso, které je prostě úžasné. Ty barvy a vzory a nápad a rozšíření. Skvělé a já už se těším, až si ho s Klárkou zahrajeme v jejich novém pokoji...

Taky šiju a šiju a šiju. Objednala jsem si minulý týden všechen potřebný materiál, který mi průběžně skoro na všech frontách došel, a nechala si vyrobit úžasné etiketky. Jsou krásné a profi, za dobrou cenu a já si tak (po nekonečných úvahách jestli je v rámci šetření nezmastím sama) ušetřila spoustu času. Ušila jsem zatím čtyři malé překlápěcí kabelky a pak... 

Pak jsem začala šít patchworkovou deku. A chytlo mě to. A nemůžu se od toho odtrhnout. A jestli najdu dostatek vatelínu a látky na spodní stranu, tak ji dneska dodělám. Protože dokud tuhle deku nedošiju, nic jiného neušiju ani nenastěhuju... Nedá mi to a nedá. Taky vás někdy něco absolutně mimo plán popadne a nepustí?